Dlouholetý šéf nakladatelství Academia, vydavatel exilové literatury, publicista a politolog Alexandr Tomský polemizuje na serveru Novinky s mým článkem „Bludy o migrantech a lži o Evropské unii…“ Text ho značně rozzlobil.
Napsal toto: „Pavla Šafra jsem si vždy velice vážil, byl šéfredaktorem mnoha deníků a časopisů, psal relativně málo, ale inteligentně, věcně, výstižně a s mírou zdravého rozumu. Obhajoval západní civilizaci, liberální demokracii i konzervativní pravici. Dnes mu však rozum zatemnila zloba českého bulváru a populisté Zeman s Babišem. A protože účel světí prostředky, bojuje stejnou dryáčnickou metodou.“
Zdůrazňuje, že vládnoucí elita a bruselská nomenklatura Evropské unie nechává hranice otevřené a neptá se přistěhovalců na jejich náboženství, přitom 78 procent západní veřejnosti (podle Pew Research) je proti přijímání muslimských imigrantů stejně jako u nás.
[ctete]143738[/ctete]
A nakonec uvádí: „Šafr má pravdu, že Evropu v brzké době migrace nezničí, sám ale propadl bulvárnímu, obrázkovému vidění světa. K pochopení tragédie se musí zahloubat do analýz lidí znalých, jako je filozof a člen francouzské Akademie Alain Finkielkraut, jemuž tu právě vyšla knížka Jedině to je přesné. Parafrázuji: Z ghett slyšíme o odporných Francouzích, nenávidí nás druhá třetí generace, nechtějí se učit, doma je k tomu nevedou, naše kultura je nezajímá, žijeme už v zemi, kde se nikdo necítí doma. Z pařížských čtvrtí se Francouzi stěhují na venkov. Mají pocit, že jim přistěhovalci sebrali zemi a mění ji podle svého. Oni ji mění, ale žádný patriotismus k ní necítí. …Přichází chaos.“
Rád bych k tomu uvedl toto:
Milý pane Tomský, snažíte se mi dokázat, že zamlčuji značné rozměry imigrace v západní Evropě. O tom můj článek ale není. Nebagatelizuji imigraci, ale snažím se vysvětlit, že bezpečnost Evropy se v turisticky oblíbených regionech nijak nezměnila. Především ale píši o tom, že v Čechách panuje naprosto nepřiměřený strach. Panika a strach jsou přitom živnou půdou pro populisty, kteří chtějí zničit svobodnou společnost. Ohrožení svobodné společnosti, k níž bezdůvodná panika přispívá, je přitom v naší zemi mnohem naléhavější než uprchlická krize.
Dále: Opravdu vůbec nezamlčuji, že si západní Evropané ve většině nepřejí další masovou muslimskou imigraci. Zároveň ale také říkám, že národy, které imigraci opravdu zažily, mají kupodivu mnohem méně strachu než ty národy, které ji nezažily.
Dále: Také jste ve své polemice zapomněl zmínit, že si rozhodně přeji regulaci, neboli snížení imigrace do Evropy. Jen – jak Vy říkáte – společně s těmi tzv. „vládními elitami a nomenklaturou EU“ se domnívám, že metody zadržování imigrace musí být humánní a mají obsahovat i prvek opravdové pomoci těm uprchlíkům, kteří prchají před terorem a rozvratem. Ovšem jen v mezích, jež jsou pro Evropu únosné. A jen na okraj: ty vládní elity si Evropané sami zvolili.
Dále: Nezastírám ani trochu, že v Evropě existují ghetta, kde žijí přistěhovalci ve druhé a třetí generaci, kteří nemají chuť se integrovat a chovají vůči většinové společnosti, jež se jich ujala, nenávist. Rozhodně ale nejde o charakteristickou vlastnost všech přistěhovalců.
Pane Tomský, vyčítáte mi jakousi bulvární metodu, přitom sám účelově zjednodušujete to, co píši, abyste si mě mohl patřičně podat. Dobře znáte moji novinářskou kariéru včetně dlouhodobého řízení hlavních seriózních novin a s gustem připomínáte krátké angažmá v Blesku, který jsem měl za úkol poněkud zcivilizovat poté, co si jej vydavatelé v Curychu nechali konečně přeložit. Není to poněkud bulvární způsob, jak vést se mnou polemiku?
Buďme raději věcnější: Těch pět milionů přistěhovalců v Itálii, o nichž s dramatickou dikcí píšete, je tak trochu nafouknutá bublina. Kdybyste tu situaci chtěl popsat seriózně, tak byste napsal: V Itálii žije dlouhodobě 4,9 milionu cizinců, kteří se téměř úplně integrovali do většinové společnosti. Přišli nejen z Tunisu a z Maroka (tedy z relativně kulturních a stabilních arabských zemí), nýbrž také z Rumunska, ze Slovenska, z Albánie a často také z Brazílie. Jen menšina přišla z rozvrácených zemí, jako je Libye. Jistě, že tato vlna tvoří ten hlavní problém, který se nyní italská vláda snaží řešit. Bohužel bez našeho přispění.
Italské úřady mají opravdu plné ruce práce se zvládáním imigrace a je velmi neslušné, že jsme nebyli schopni Italii ani trochu pomoct. A o tom píšu. Jinými slovy píši o nutnosti solidarity evropských národů, neboť i my jsme evropský národ.
Nepíši o tom, jak je imigrace báječná nebo o tom, jak jsou všichni muslimové skvělí. Píši o tom, že máme umět sdílet se svými spojenci jejich velké starosti a máme mít v sobě aspoň trochu velkorysosti. A také píši o tom, že se nemá nikdo bát cestovat do Itálie, protože tam s největší pravděpodobností na žádnou migrační krizi nenarazí. A to píši proto, že jsem poznal Itálii opravdu důkladně. Nabízí se říci, jako svoji botu.
Současná hysterie kolem uprchlíků a imigrace nás jakousi bezduchou silou žene k extrémům. Jako by si člověk musel povinně vybrat, jestli bude sluníčkář anebo xenofob a nebylo už vůbec nic mezi tím. Přitom zdravý rozum je právě a pouze mezi těmito dvěma krajními a primitivně iracionálními póly. Masová imigrace je velký problém západní Evropy, což ale neopravňuje jediného Čecha k tomu, aby nenáviděl konkrétního uprchlíka či běžence.
Ani Vy – při veškerém svém ročilení z islámu – nemůžete ospravedlnit tu nenávistnou a patologickou hysterii, jaká se tu bezdůvodně šíří. A také dobře víte, že kulturní dějiny světa jsou dějinami migrací, které v některých případech vedly jistě k rozvratu, ale v jiných zase ke vzestupu a mnoha jiných je obě strany prostě zvládly, aniž by se něco podstatného změnilo.
Kdysi jsme si u večeře povídali o Gibbonově Úpadku a pádu říše Římské. Jen bych rád připoměl, že ti migrující barbaři, kteří tuto velkolepou říši zničili, jsou většinoví předci evropských národů. A také jsme si z Gibbona odnesli zjištění, že za příčinami krachu vyspělé civilizace se neskrývají jen imigranti, ale mnohem více její vlastní demoralizace.
V aktuální situaci česká společnost nepotřebuje bránit před imigranty, nýbrž před panikou z imigrace. A potřebuje se vrátit k reálným problémům své vlastní země. A to je příklon k Rusku, k autoritářství, k populismu všeho druhu a zejména k buranokracii.
Srdečně zdravím a přeji hezké léto, pane Tomský.
Článek Alexandra Tomského najdete ZDE.