Pokračuje neschopnost politiků i médií identifikovat podstatu trestného činu, kterého se pravděpodobně dopustil podnikatel a současný ministr financí Andrej Babiš (ANO), když nakoupil od své společnosti ohromný balík dluhopisů, z nichž každý má nominální hodnotu jedné koruny.

Případy možného zneužití korunových dluhopisů se tento týden zabýval sněmovní rozpočtový výbor. Poslanci však opět zcela opomíjeli judikaturu, ať už Soudního dvora EU, který má na starosti vybranou daňovou problematiku po celé EU, či českého Nejvyššího správního soudu. FORUM 24 přitom již v lednu 2017 upozorňovalo, v čem problém spočívá a proč lze Andreje Babiše důvodně podezřívat z trestného činu krácení daně.

Když dva lidé dělají totéž a za stejných podmínek, musí zaplatit stejnou daň. Po formální stránce se přitom jejich činnost může klidně i lišit. Když prodáváte na zahrádkářských festivalech mrkev, je samozřejmě z hlediska daní úplně lhostejné, zda máte na hlavě klobouk nebo helmu. Stejně tak je u většiny daní lhostejné, zda prodáváte velkou modrou modifikovanou mrkev nebo nedorostlou klasickou mrkev. Naši poslanci z rozpočtového výboru si však neuvědomují, že je také lhostejné, zda mrkev prodáváte po jednotlivých kusech jako Andrej Babiš nebo v balíčcích. Odpovídá tomu řada soudních rozhodnutí.

Zaměřme se třeba na judikát Nejvyššího správního soudu ohledně zadávání veřejných zakázek. Soud říká: „(…) zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních (…)“. Později soud ještě dodal, že „pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (např. plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách.“ Pokud by tedy byly nějaké veřejné zakázky rozděleny dejme tomu vysloveně uměle, musí k nim být z hlediska jejich zadávání přistupováno jako k zakázce jediné.

Soudní dvůr EU taktéž potvrzuje, že při zkoumání daňové povinnosti vždy záleží na skutečné podstatě. Rozhodl tak třeba v případě podnikatele Rompelmana, který požadoval odpočet DPH v rámci přípravy na hospodářskou činnost, která nakonec nevyšla. Podle soudu je důležitý záměr, takže už samotná přípravná činnost je v tomto smyslu součástí hospodářské činnosti a tak podléhá DPH i nárokům na odpočet DPH.

Babiš se díky zaokrouhlování daně u získaných úroků z držených dluhopisů už několik let vyhýbá a ještě dále bude vyhýbat dani z dividend (kterou by platil, kdyby si tehdy místo dluhopisů koupil od svého Agrofertu nově vydané akcie). Zároveň si tím Agrofert snižuje daňový základ, protože si vyplácené úroky může uplatnit do nákladů. V případě „Babišových“ korunových dluhopisů však není skutečnou podstatou jeho jednání vyhnutí se dani z dividend a zároveň snížení daňového základu Agrofertu. Když něco takového tvrdí sněmovní výbor, říká tím, že se vlastníci firem nemohou svobodně rozhodovat mezi vydáním a koupí akcií na jedné straně a vydáním a koupí dluhopisů za straně druhé. Zároveň tím poslanci předjímají, že Babiš nechtěl Agrofert (ani většinový podíl na něm) v žádném případě prodat a rozhodování mezi akciemi a dluhopisy pak pro něj bylo pouze otázkou daní. Ale jak mu mohou tak vidět do hlavy? Nechme stranou otázku výše úroků, protože tam zřejmě taky problém není, jak zjistíme, porovnáme‑li Babišovy dluhopisy s jinými dlouholetými podnikovými dluhopisy.

V čem tedy spočívá analogie mezi Babišovým případem a výše uvedenými soudními rozhodnutími? Stejně jako nelze uměle dělit třeba veřejné zakázky nebo pracovní úvazky (jak již FORUM 24 také upozorňovalo), nelze uměle dělit ani dluhopisy. Přesněji řečeno, uměle dělit je lze, firma skutečně může vydat během jediného dne miliardy dluhopisů, dokonce i v případě, že je vůbec nepotřebuje (tedy pokud tím nepoškozuje např. menšinové akcionáře či dodavatele čekající na úhradu faktur), ale všechny ty miliardy dluhopisů musejí být následně při výpočtu daně chápány jako dluhopis jediný. Taková je totiž pravá podstata všech těch Babišových dluhopisů. Jsou sice legální, ale ve skutečnosti se jedná o jediný dluhopis uměle rozstříhaný na miliardy kousků. Proto se Babiš pravděpodobně dopustil trestného činu krácení daně. Škoda, že to nezaznělo při jednání rozpočtového výboru.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora