V živě vysílaných Hovorech z Lán 2. listopadu letošního roku zaznělo z úst českého prezidenta několik slov, která jsou českou společností vnímána jako vulgární. Po desítkách stížností posluchačů se prezidentovými slovy zabývaly dvě tzv. mediální rady. Ta, která má bdít nad dodržováním zákona, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, upozornila, že došlo ze strany Českého rozhlasu k porušení zákona č. 231 o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Podle tohoto zákona je provozovatel povinen nezařazovat do programů pořady, které obsahují vulgarismy a nadávky (s výjimkou uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné).
Rada Českého rozhlasu, která má při kontrole Českého rozhlasu zastupovat veřejnost, konstatovala, že vedle porušení zákona došlo ze strany Českého rozhlasu také k porušení čl. 22 odst. 3 Kodexu Českého rozhlasu, v němž se uvádí: „Pokud se v živém vysílání určitá osoba projevuje tak, že Český rozhlas nemůže dostát povinnostem uloženým zákonem nebo Kodexem, je průvodce (moderátor) živého vysílání oprávněn takovou osobu přerušit, resp. jí odebrat slovo. Jestliže chování nebo projev takové osoby vážně překročí únosnou míru, je povinností průvodce se od chování či výroků takové osoby jménem Českého rozhlasu distancovat.“
Ve svém Usnesení 118/14 z 26.11.2014 Rada Českého rozhlasu dále zdůrazňuje, že na případné další živé vysílání pořadu Hovory z Lán za účasti prezidenta České republiky Miloše Zemana se vztahuje i článek 22 odstavec 2 Kodexu Českého rozhlasu, v němž se uvádí: „Pokud je to proveditelné, nepřipustí Český rozhlas k účasti na živém vysílání osobu, u které je důvodný předpoklad, že by se mohla chovat urážlivě, vulgárně nebo je pod vlivem alkoholu či omamných prostředků.“ Z tohoto důvodu vyzvala Rada ČRo vedení Českého rozhlasu, aby byl pro budoucí formát pořadu Hovory z Lán respektován tento článek Kodexu Českého rozhlasu.
Obsah pojmu veřejná služba rozhlasovým a televizním vysíláním nelze žádným zákonem definovat zcela, ale vystačíme si s hlavními úkoly veřejné služby , jak je uvádí hned v paragrafu 2 zákon o Českém rozhlasu (č.484/1999 Sb.): „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. S výjimkou termínu „vyvážené informace“ je definice hlavního úkolu rozhlasu veřejné představení jako nejvyššího ústavního činitele v zemi – to musí platit v míře absolutně nejvyšší. Jinými slovy koncesionář má nejen zákonné, ale i logické právo slyšet a vidět vše, co prezident ve veřejném prostoru pronese a udělá. Včetně jeho vulgarit či třeba padání ze schodů a dožadování se popelníčku v nekuřáckém veřejném prostoru. Poskytovat takové informace veřejnosti je ze strany médií veřejné služby dokonce povinností – také proto si koncesionáři tato média platí. Snaha mediálních rad tuto povinnost veřejné služby okleštit s poukazem na článek 22 odstavec 2 Kodexu Českého rozhlasu je v lepším případě jen totálním nepochopením toho, co je skutečná veřejná služba vysíláním.