Mluvím o maturitě z matematiky, která bude od roku 2021–22 povinná – a podle mého názoru zničí životy desetitisíců českých žáků a žaček. A zničí je naprosto zbytečně a marně. Jako obvykle proto, že o této obrovské systémové změně náhodně rozhodlo pár poslanců a senátorů, ale neprobíhá na ni žádná kvalitní příprava, takže to zas budou děti, které to odskáčou.

Nejdřív dovolte malou osobní vložku. Nepíšu to tady proto, že bych matematiku nenáviděl. Právě naopak. V dětství jsem byl do matematiky úplný magor. Miloval jsem ji. Jako capart na základce jsem se naučil pí na 200 desetinných míst – ne že by mi to k něčemu bylo, jen z lásky k číslům. Jezdil jsem na všechny ty olympiády a tak. Na gymplu mě stejně jako ostatní celostátní olympioniky posílali na soustředění do Jevíčka, kde do nás drtili opravdu monstrózní matematiku a kde se formovala česká repre do mezinárodních olympiád. Pravidelné soužití s největšími českými Sheldony a Sheldonkami mě hrozně ovlivnilo – a taky mi dalo mraky nezapomenutelných historek.

Ale proč to říkám – já jsem na to Jevíčko neměl, byl jsem tam hluboko v druhém sledu. Poznal jsem tam skupinku kluků (ale taky holek), kteří byla úplně někde jinde. Úlohy, na které jsem já hodinu zoufale čuměl a pak jsem horko těžko doklopýtal k nějakému neelegantnímu řešení, tyhle úlohy tihle borci psali rovnou na papír, protože jejich řešení přímo viděli v hlavě. Při nejlepší vůli a přes intenzivní trénink jsem s nimi nedokázal držet krok. Na vlastní kůži jsem zažil, že rozdělení matematického talentu je extrémně nerovnoměrné. Ale zároveň jsem si taky všiml, že těch 5–10 nejzářivějších malých géniů zase mělo šokující díry v jiných oborech – přes oslnivou inteligenci prostě fyzicky nebyli schopni mluvit anglicky nebo i jen vyjádřit se srozumitelně česky nebo třeba úplně ignorovali věci jako zeměpis a tak.

A to je právě ono. Talenty dětí jsou tak různorodé, že je přímo zločin je chtít všechny srovnat do latě a krutě změřit ve všem. A konkrétně matematika se u nás učí tak blbě, že v ní obrovská část populace zcela selhává – a to vám říkám jako bývalý nadšený matematik!

Nechť promluví čísla. Vloni z matematiky u maturit propadlo 22 (!) procent žáků, o rok předtím to bylo 23 procent. Podotýkám, že se jednalo o žáky, kteří si matematiku vybrali DOBROVOLNĚ, takže se dá předpokládat, že si v ní aspoň trošku věřili. Mimochodem, matematiku si vybralo jen 25,2 procenta maturantů, ostatní volili cizí jazyk – to jen dokládá, jak obávaná matematika je. Jestliže i tato malá skupinka odvážných vojáků tak často selhala, jaké asi budou výsledky, když matematiku budou muset dělat všichni?! Já vám to řeknu – buď maturity skončí katastrofou, protože neudělat maturu a pak případně i reparát je obrovský stres pro každé dítě i rodiče, nebo budou muset být nároky na matematiku tak brutálně sníženy, že už se stejně o matematice ani nebude dát mluvit!

Co s tím? Řeknu to ještě jednou – povinná maturita z matematiky je nesmysl. Já ji třeba miluju, ale nechci matematikou trestat všechny! Neudělat maturitu je obrovská životní prohra – a my této prohře přece nemůžeme vystavit děti, ze kterých by jinak vyrostly třeba vynikající učitelky angličtiny nebo bohemisté nebo jiní úspěšní lidé!

Do budoucna chci předložit návrh úplně jiné podoby maturit, která podle mě bude mnohem férovější, pružnější a modernější. Je částečně inspirován systémem IB, ve kterém studují naše děti (o českou maturitu se u nás v rodině nebudeme ani pokoušet), ale přizpůsoben domácím poměrům.

1. Děti by si vybíraly předměty ze 4–5 skupin, z každé skupiny jeden. Jednou skupinou budou třeba jazyky, další vědy atd., ale také teorie vědění (kritické myšlení), praktické finance pro domácnost a další. Principem je, aby skladba předmětů byla pestrá, abychom z dětí měli přiměřené rozkošatěné osobnosti. Ale zároveň si ve většině případů děti budou moci vybrat předměty, ve kterých jsou dobré. Účelem takové maturity totiž není nachytat žáky na chybách a potrestat jejich slabiny, účelem nové maturity by bylo pomoci dětem najít jejich silné stránky a pomoci dětem k úspěchu. To je základní rozdíl ve filozofii – PROČ učíme, proč zkoušíme.

2. Maturity nesmí být o binárním výsledku udělal-neudělal. Neudělat maturitu je strašlivý životní milník a jakýkoli systém, který toto trauma způsobí na první pokus cca čtvrtině svých žáků, je špatný systém. Nejde o to, že žáci jsou blbí – jde o to, že systém je evidentně neučí ty správné věci vzhledem k tomu, jak je z nich potom sám zkouší. Zdravý systém může mít maximálně do 5 procent neúspěšných uchazečů s možností nekonečně mnoha reparátů. Nové maturity by proto byly spíš o bodovém skóre. Z 5 předmětů byste mohli mít řekněme maximálně 500 bodů. Jen minimum nejhorších žáků by neuspělo. Drtivá většina žáků by maturitu dostala (tj. to základní binární rozlišení by bylo pozitivní), o jemnější rozdělení by se (pro zájemce) postaralo číslo. Tj. některé výběrové fakulty špičkových univerzit by třeba přednostně braly žáky se skóre 380 a výš, jinde by se spokojili s 250 body, ale skóre z jazykové skupiny by muselo být aspoň 80. Stejně by se chovali zaměstnavatelé, kteří by se dívali na celkové skóre a třeba na výsledek v pro ně relevantním oboru, ale nikdo by nebyl zcela odstřelen a vynulován proto, že třeba absolutně nemá buňky na matematiku!

Omlouvám, že jsem se tak rozjel! Ale tohle je jedna z těch zásadních věcí. Jestli tohle ministerstvo a zákonodárci nepochopí a povinnou maturitu z matematiky nechají, tak jim to příště pěkně spočítáme!

EDIT: Tento text nevolá po snížení úrovně výuky či maturit! Výuka naopak musí být náročnější a lepší, s tím, jak se čím dál tím lépe placení učitelé budou víc učit, jak učit. Úroveň zvednout musíme, jinak nás všechny nahradí stroje. Tento text volá ne po snadnější, ale po pružnější maturitě, aby víc dětí našlo své silné stránky a uspělo v čím dál složitějším světě.

Text byl publikován na autorově facebookovém profilu