Placení ruští vládní trollové byli obviňováni ze všeho, z pádu Hillary Clintonové i konfliktu na Ukrajině. Ale funguje to skutečně tak snadno?

Ve stopách bývalých zaměstnanců proslulé trollfabriky  Ludmily Savčukové a Olgy Malcevové se nyní objevují další lidé, kteří patřili ke kremelské on-line armádě a vyprávějí své příběhy o práci na dvanáctihodinové směny v nejkontroverznější ruské kanceláři.

Ruské internetové noviny Bumaga mluvily s jedním bývalým trollem o jeho životě v „továrně“ − a proč už tento průmysl prostě není, co býval. Text převzal deník The Moscow Times.

„Ano, ruští trollové se zaměřili na americké volby. Napsali jsme asi 200 komentářů a dvacet zpravodajských příspěvků pro různé falešné stránky každý den. V továrně bylo mnoho různých týmů píšících na různá témata a zaměřených na různé webové stránky. Na konci roku 2016, to jsem si jistý, tam bylo oddělení specializované na ukrajinskou krizi a volby v USA. Vzhledem k závazku mlčenlivosti ve smlouvě nemůžu mluvit o tom, ve kterém oddělení jsem pracoval.

Absolvoval jsem v roce 2014 s titulem ve filozofii a nevěděl, kam se obrátit. Měl jsem velké dluhy, které musely být rychle splaceny. Pak jsem si přečetl článek o továrně a uvědomil si, že to bylo místo, kde bych mohl udělat nějaké rychlé peníze. Mnoho z mých kolegů se o tom zaměstnání dozvědělo stejným způsobem.

Když jsem dorazil k pohovoru, už jsem věděl, že bych psal na internetu provládní propagandu. Nebyl jsem překvapen, když mi tazatel požádal, abych napsal zkušební poznámku o prvcích fašismu ve Spojených státech. Trochu jsem se styděl, ale byla to taky sranda.

Vydělal jsem si dost. Dokonce ani ruská ekonomická krize na nás neměla vliv. Pokud jste tam pracovali po dostatečně dlouhou dobu, pak byste se všemi bonusy dostali za splnění kvóty a odvedenou dobrou práci 80 až 90 tisíc rublů měsíčně. Opravdu jsem zůstal v té práci jen kvůli tomu. Během svého pobytu tam jsem si koupil  Mazdu 6.

Bylo těžké si na prvním místě zvyknout. Proč jsem seděl v dusné kanceláři osm hodin denně a dělal to, co jsem dělal? Byl jsem v pokušení mít snadnou práci a dobré peníze. Když jsem se oddal tamní práci, mohl jsem se těšit tím, že jsem byl hodně zaplacen, a to za málo.

Profesionální troll by měl mít dobrý smysl pro lidi, s kterými komunikuje a měl by si plně uvědomovat, jak budou reagovat. A co je nejdůležitější, troll by neměl ztrácet svou kreativitu: vymýšlet něco nového a psát každý den, je nesmírně obtížné.

Myslím, že ideální troll by byl (poslanec Dumy) Vitalij Milonov. Všechno, co říká a dělá, působí svou šíleností jako sen. Vezměte jeho nedávný návrh zákona trestat někoho, kdo navštěvuje opoziční shromáždění. Šílenství. A to všechno je jen taková pěna, protože ho nikdo nebral vážně.

Ale našim vlastencům se nelíbí nic, co má vztah  k opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému, včetně jeho shromáždění (26. března proti korupci). Takže Milonov rozruší ruskou liberální veřejnost a zvýší autoritu vlády mezi jeho fanoušky. Prakticky používá logiku a metody trolla.

Abych byl upřímný, nemohu jmenovat žádné výhody, které by společnost získala tímto typem práce. Vždy jsem se styděl za to, že jsem tam pracoval, tak jsem se snažil to nikomu neříkat. Trollí továrny společnosti ničím nepřispívají. Zdá se, že si to každý uvědomuje, ale je to stejné jako s bulvárním tiskem. Každý prostě plní své příkazy, aby z toho měl zisk.

Ale ve skutečnosti naše práce nepůsobí nikomu velké škody. Osobně se domnívám, že naše práce nepřináší výsledky vůbec žádné a už vůbec ne výsledky, ve které naši podporovatelé doufali. Nikdo našim příspěvkům nevěří, ani my, ani naši čtenáři. Trollové se přou s trolly. Myslím, že drtivá většina lidí prostě komentářům tohoto typu nevěnuje žádnou pozornost.

Lidé, kteří pracují jako trollové, ve skutečnosti nemají svou práci rádi. Ale teď se věci mění Jak se továrna stále více objevuje v médiích, management začíná redukovat pracovní síly: byl jsem vyhozen. Teď nabírají lidi, kteří opravdu věří tomu, co píší. Musíte prokázat, že jste vlastenec, abyste mohl psát komentáře pro peníze.

Manažeři také doufají, že tato politika bude minimalizovat riziko krtků, jako byly Malcevová a Savčuková, které zažalovaly svou společnost a mluvily o své práci s tiskem.“

Tolik ruský troll. Neznáme ho a nemůžeme si ověřit, co říká. Podobná svědectví se ale shodují a postupy ruské propagandy už nějakou dobu známe. Jde hlavně o to, jak je to s účinností této propagandy. Jedna věc je samozřejmě její přímé působení a další záležitostí její „druhý život“. Uvěřit jí může jen pár lidí, ale ti pak ji šíří sami dál a zamořují internet. Stejně tak je nebezpečné, že cílem není ani tak to, aby jí lidé uvěřili, ale aby nevěřili ničemu. Je jedno, jestli pojmou důvěru k ruské vládě. Stačí, když pojmou nedůvěru k jakékoli vládě, tedy v daném případě své vlastní. Nihilismus a nestabilita vykonají své. Je třeba jedno, co je obsahem referenda. Účinné je už to, že ho vyhlásí nějaká politická síla, vůči které se vzbudí nelibost. Lidé pak budou v pokušení „jí to ukázat“. Všechna tvrzení si samozřejmě člověk ověřuje ve své sociální skupině. Co když tam ale nebude názorový vůdce, který dá nějaký korektiv?

Za desetiletí ruské propagandy víme, kolik lidí na škále od dělníků po akademiky se podařilo účinně oblbnout. Jak říkalo lidové přísloví: „Kam čert nemůže, tam aspoň zasmradí.“

 

Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora