Jako Američané vzpomínají na to, jak to bylo v den atentátu na prezidenta Kennedyho, Češi pamětníci vědí, co dělali 10. listopadu 1982, kdy zesnul soudruh Leonid Iljič Brežněv, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik a předseda Prezídia Svazu sovětských socialistických republik, velký komunista, významná postava mezinárodního dělnického hnutí, internacionalista, spisovatel atd.
Brežněv patřil k našemu životu stejně jako císař František Josef k životu našich předků. Pro ty narozené v polovině 60. let tu byl prostě pořád. Stejně jako brežněvismus, který u nás trval až do samého konce a vzdoroval i Gorbačovovi a perestrojce. Pro některé je jeho vláda stále ideálem. Vláda poznamenaná pronásledováním lidí, invazemi do Československa a Afghánistánu, chudobou a korupcí. To je ona doba, kdy „nebylo všechno špatné“. Už se nevěšelo, ale zavíralo, střílelo na hranicích a posílalo do blázinců. Když někdo odporuje vládě jedné strany, která je založena na vědeckém světovém názoru, nemůže být přece normální.
Jeho epoše se pak říkalo i gerontokracie, vláda sveřepých starců, která končila řadou trapných úmrtí generálních tajemníků. Tehdy vznikl vtip: „Kdo může, povstaňte. Přinášejí Ústřední výbor.“
Brežněv se stal symbolickou postavou, která se připomíná vždy, když se nějaký fyzicky a duševně nemohoucí politik drží svého křesílka a jeho okolí trvá na tom, že dotyčný je neobyčejně svěží. Nemusíme chodit daleko.
S jeho obdobím se spojuje slovo „stabilita“, byla to ovšem stabilita, jakou má i hromada hnoje –ta je velmi stabilní.
Brežněv se narodil v roce 1906 v obci Kamenskoje na dnešní Ukrajině v dělnické rodině. Po studiích se stal hutním inženýrem. V roce 1923 vstoupil do Komsomolu v roce 1923 a od roku 1929 se angažoval v komunistické straně. Po vypuknutí války byl povolán do armády, kterou opustil v roce 1946 s hodností generálmajora. V roce 1952 se stal členem Ústředního výboru KSSS a nakonec se po sesazení Nikity Chruščova stal prvním tajemníkem.
Jeho vláda už se nepodobala té Stalinově. Chruščov nebyl popraven ani uvězněn, dožil střežen v izolaci. Pokrok. Pro Brežněva bylo charakteristické, že se obával jakýchkoli změn a snažil se dosáhnout při svém rozhodování souladu s ostatními členy politbyra. Proto v zemi nedocházelo k žádným velkým zvratům, ale znamenalo to taky obrovský nárůst klientelismu a korupce. Jakýkoli růst také dusily obrovské výdaje na armádu.
V mezinárodní politice usiloval o takzvané uvolnění napětí. Napětí ale nezmírňovala jeho podpora komunistického režimu ve Vietnamu a poslání vojsk do Afghánistánu. V době nepokojů v Polsku se neodvážil vojenské intervence, ale stranické vedení tam bylo v prosinci 1981 dotlačeno k vyhlášení výjimečného stavu. Je pravda, že možná nebyl iniciátorem všech vojenských dobrodružství, ale byl ve vleku představitelů armády a to vedlo k tragickým koncům.
Po jeho smrti a krátkém působení Jurije Andropova a Konstantina Černěnka přišel Michail Gorbačov a odsoudil jeho způsob řízení země jako „období stagnace“. Systém byl ale nereformovatelný, a tak došlo k pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu. Přes pokusy o demokratické změny je Rusko, nástupce SSSR, autoritářská a imperialistická velmoc, kde se porušují lidská práva. Ostatně Vladimir Putin začínal jako příslušník KGB za jeho vlády.
Hlavním odkazem Leonida Brežněva je zkušenost, že lze mnoho let držet pod krkem vlastní lid a chtít od něj, aby použil poslední kyslík v plících k oslavě vůdců. Vždycky se najde někdo zvláštního ražení, kdo to bude považovat za nejlepší léta svého života.