Když se podíváme na to, jak se komunistů a jiných vlasteneckých sil zmocňuje nevolnost, když slyší o církvi nebo šlechtě, napadá nás, kde se to vzalo.
Jakmile chce komunistická strana něco ukrást, začne najednou používat výrazy jako „církev svatá“ a Svatý otec. O Karlu Schwarzenbergovi se mluví jako o „knížepánovi“, jako bychom byli v pohádce o Rumcajsovi. Je v tom patrný odpor k jakékoli jiné minulosti, než byla ta pod komunistickým panstvím. Ten odpor byl ale sdílen ještě širšími vrstvami, než byli jen tradičně promoskevští a programově antidemokratičtí komunisté.
Jeden moment z doby vzniku Československa připomenul teď web irozhlas.cz: „Československo vzešlo v roce 1918 z trosek habsburské monarchie poražené v do té doby nejkrvavějším válečném konfliktu historie. Velká část obyvatel trpěla hladem, ekonomika byla rozvrácená. Řekli byste, že při vzniku nějakého nového státu je v takové situaci potřeba řešit hlavně existenční otázky, jako je zásobování potravinami, zabezpečení hranic, zajištění veřejného pořádku.
Revoluční národní shromáždění přesto cítilo okamžitou potřebu, aby aristokratům dalo jasně najevo, že jejich postavení společenské, ekonomické a kulturní elity odzvonilo. Už 10. prosince 1918 odsouhlasilo zvláštní zákon, kterým jejich tituly zrušilo.“
Co na tom, že šlechta patřila po celou dobu naší státnosti k naší historii, v dobrém i zlém. Mezi šlechtici byli mnozí vlastenci a prokázali to i v době ohrožení republiky. Šlechta všechny nepříznivé doby přežila, ačkoliv dnes hraje v něčem stejnou a v něčem jinou roli v odlišných podmínkách.
Nejde ale o jeden moment nedávné historie. Zajímavé je to srovnání. Když byla po listopadu 1989 konečně z Ústavy vyhozena vedoucí role komunistické strany, zůstalo tady mnoho malých „vedoucích roliček“, které hráli komunisté a bývalí komunisté a příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Někteří se dál díky podpoře pevného jádra věrných drží v politice, ti šikovnější se realizovali v ekonomice, protože pochopili, že peníze jsou spolehlivější základ moci než vrtkavá přízeň voličů.
Šlechtické tituly byly před sto lety zrušeny, pofiderní tituly RSDr. existují dál. Je to dobře, aspoň hned víme, koho máme před sebou. Zatímco ale šlechta svého vlivu pozbyla, komunistická kasta se snaží držet si ho dál. Nejde o to, zda se měla jejich strana zrušit. Jelcin také v Rusku zrušil KSSS, aniž by komunisté přestali existovat. Problémem je způsob myšlení, kterým se podařilo nakazit několik generací a který přetrvává i třicet let po zvratu poměrů.
Naštěstí to není jediný proud myšlení a jednání u nás, ale jeho aktéři jsou semknutí a cílevědomí. Víc, než jsme čekali. Zase hledají napojení na nějakou internacionálu, která by jim dodala sil. A rozhodně jsou nebezpečnější, než kdysi nebohá šlechta, kterou by zřejmě ani nepadlo, že by měla nastolit středověké nebo pobělohorské poměry.