Jsme ze všech stran zavaleni průzkumy veřejného mínění a stranickými preferencemi, jejich reálná vypovídací hodnota je ale prakticky nulová. Ukazuje to náhled do naší historie. Důvodů může být celá řada, od příliš nízkého počtu respondentů až po chybná hodnoticí kritéria. V každém případě je nutno mít se na pozoru co do predikce příštích volebních výsledků na základě průzkumů.

Do voleb zbývá necelého čtvrt roku. V následujících odstavcích se podíváme na šest zásadních volebních klání v Česku z let 2002 až 2017 a porovnáme si v přehledných grafech odlišnosti mezi preferencemi, které kandidátům přiřkla agentura CVVM zhruba tři měsíce před volbami, a pozdějšími výsledky skutečných voleb. Jak na grafech uvidíme, ve všech těchto volbách bylo aspoň jedno, často ale i víc překvapení, v některých případech překvapení těžko uvěřitelná.

V rámci červnových voleb do poslanecké sněmovny v roce 2002 sice březnové průzkumy správně naznačovaly vítězství sociální demokracie, ale „jen“ ve výši 22 %; ČSSD nakonec dokázala překročit třicítku. ODS získala téměř o 5 % víc, než ukazovaly preference. Podobně na tom byli i komunisté, kterým respondenti věřili na 14 % a nakonec získali skoro 19 %.

V červnu 2006 se konaly další sněmovní volby. Téhož roku v březnu to dle průzkumů vypadalo na něco kolem 25 % pro ODS a 21 % pro ČSSD. Pravicová dominanta však získala téměř o 10 % víc, sociální demokraté dokonce o 11 %. U komunistů a KDU-ČSL se čísla tolik nelišila, Strana zelených však mohla dle průzkumů doufat v dvouciferné číslo, a nakonec získala jen něco málo přes 6 %.

Také rok 2010 byl ve znamení voleb. Konaly se v květnu a únorové průzkumy naznačovaly vítězství ČSSD kolem 22 %. To se stalo, zde se agentura nemýlila. Na druhé straně, ODS získala o 6 % víc, TOP 09 dokonce o 8 % víc a do sněmovny se dostaly také Věci veřejné s téměř jedenácti procenty, přestože průzkumy jim ani nepředvídaly vstup do sněmovny.

Prezidentské volby v lednu 2013 vyhrál Miloš Zeman, když ve druhém kole porazil Karla Schwarzenberga. Zajímavější co do statistik a preferencí však bylo kolo první: v listopadu 2012 průzkumy naznačovaly, že Zeman získá necelých 20 % a Karel Schwarzenberg pouhých 7 %. Kníže se však nakonec do druhého kola dostal s neuvěřitelnými 23,4 procenty hlasů (!). Jan Fischer se naopak propadl z pozice favorita (23,5 %) na pouhých 16 %.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 vyhrála ČSSD, v závěsu skončilo Babišovo hnutí ANO. Sociální demokracie získala o pár procent méně, než ukazovaly průzkumy, ale ANO tři měsíce před volbami ještě ani nebylo na volebních grafech a pohybovalo se někde kolem 1 %, nakonec však získalo něco přes 18 % (!). Bylo to tehdy obrovské překvapení a neuvěřitelně raketový růst. U ostatních stran rozdíly nebyly propastné, nicméně také Úsvit – tehdy ještě Tomia Okamury – průzkumy řadily jen mezi „ostatní strany“ se sotva 1 % preferencí, a nakonec se do sněmovny dostal s téměř 7 % hlasů.

A na závěr, toto jsou preference do letošních říjnových voleb z června tohoto roku. Hnutí ANO dominuje, žádná jiná strana nepřesahuje dvouciferné číslo. Jaká bude realita tentokrát a jak moc se bude lišit od těchto průzkumů? Nakolik se na ně můžeme nyní, v roce 2017, spolehnout? Ať graf ukazuje cokoliv, důležitá bude až realita. A klidně se může stát, že se ANO vyšplhá až ke třetině všech hlasů. Může se stát i to, že komunisté zdvojnásobí svou přízeň. Anebo snad prudce vzrostou preference extrémně pravicových stran a některá z nich – třeba SPD – získá klíčový vliv ve sněmovně, třeba jako potenciální koaliční partner?

Uvidíme v říjnu, každopádně bychom neměli dát na průzkumy, nedat na dav a řídit se jen vlastním rozumem a zodpovědností. Bude se rozhodovat o příštím uspořádání České republiky.