V posledních dnech nám pořád někdo tvrdí, že oběti podvodného projektu výstavby levných bytových domů H-System jsou obžalobou celého polistopadového režimu. Vyžívají se v tom zejména Parlamentní listy, které publikují celý seriál o tom, jak tato kauza charakterizuje „strašné“ polistopadové poměry. Autoři mají pravdu – jen jinak, než stojí v jejich článcích.
Nalijme si čistého vína. Když fanoušci komunismu a ruské nadvlády kritizují šmahem celý polistopadový režim, tak je potřeba jim říci, že drtivá většina polistopadových problémů má svůj původ právě v komunismu. Jsou logickým důsledkem naprosté perverze a celkové demoralizace obyvatelstva, které se snažilo přežít v hanebné a nedůstojné situaci. Kdyby tu žádný komunistický režim nebyl, tak by tu pak ani nebyly problémy typu H-System. Žili bychom ve slušné zemi, která by se dokázala vypořádat s podvody již v jejich počátcích. Policie a justice by podobné problémky dokázala už po desítky let řádně potlačovat stejně, jako to umí v dlouhodobě demokratických státech, v nichž panuje vláda zákona.
Nejvyšší soud rozhodl podle práva a podle zákonů. Neřídil se politickou a společenskou poptávkou. A právě proto vynesl rozhodnutí, které populističtí politici chápou jako pokrm pro své kampaně proti právnímu státu.
Miloš Zeman si zve soudce na Hrad, aby jim vyčinil. Chová se přitom, jako bychom žili v samoděržaví. Ve skutečnosti strká nos do něčeho, do čeho mu podle naší ústavy vůbec nic není.
Když chce ale premiér Babiš zorganizovat veřejnou sbírku pro oběti H-Systemu, je třeba ho v tom podpořit. On je první, kdo by měl těmto lidem ze zisků Agrofertu a ze svých vlastních peněz něco věnovat. Protože právě ten samý společenský systém, na který nadávají Parlamentní listy, mu dal možnost tak královsky zbohatnout. V prostředí devadesátých let, v nichž oběti H- Systému přišly o své peníze, naopak současný premiér k těm svým penězům přišel.
Lidumil Andrej Babiš má nádhernou příležitost ukázat, jak má dobré srdce. Ty dvě miliardy, které by na toto odškodnění bohatě stačily, nejsou ani jedním procentem jeho majetku.
Kdyby Babiš náhodou neměl to srdce, že všechny odškodní ze svých vlastních peněz, což by bylo jedině správné, je tu ještě jedna možnost, jak obětem H-Systému pomoci. Tito lidé se domáhali spravedlnosti tolik let, že je již jasné, že jim stát nedokázal zabezpečit jejich právo na spravedlivý proces. Podle evropských měřítek není spravedlivý takový soudní proces, který trvá více než šest let. Tehdy již vzniká právo na státní odškodnění za to, že stát nedokázal zajistit občanům, aby se domohli svého ústavního práva na spravedlivý soud. Přitom soudní řízení v kauze H-Systém trvalo již více než 12 let. Odškodnění za nepřiměřené průtahy soudu mohou být i takové, jaká je cena těch bytů a domů, které by občané Horoměřic měli vracet podle nálezu nejvyššího soudu.
Útoky na nezávislost soudů jsou v současné době zcela za čárou pravidel právního státu. Nejvyšší soud nerozhodoval přeci podle toho, kdo vzbuzuje v této kauze soucit a kdo nám je sympatický, nýbrž výlučně podle práva. Právě proto také soud měřil stejným metrem všem. Když si lidé stavěli své domy na pozemcích, které nebyly jejich, tak se přece nemohou divit, když soud rozhodne proti jejich představám.
Zároveň je ale zcela na místě těmto lidem pomoci. Protože se dostali do neštěstí nejen svojí nezkušeností, nýbrž i vlivem nedokonalého právního prostředí v době, kdy se naše země právě vzpamatovávala z dlouhodobého bezpráví. Není ovšem věcí soudu, aby těmto lidem pomáhal. Od soudu je správné chtít pouze to, aby hájil právní řád a tím i celkově spravedlivé poměry pro všechny, a to rovným dílem. Jednotlivcům, kteří se dostali do problémů, může pomoci buď stát z našich peněz, nebo raději každý, kdo v divokém prostředí devadesátých let zbohatl v míře, která přesahuje celé kapitoly státního rozpočtu. Třeba pan premiér.