Začátkem tohoto roku obletěl svět objev další „sluneční soustavy“, navíc v kosmických měřítkách hned za rohem, konkrétně ve vzdálenosti pouhých čtyřiceti světelných let. Pro srovnání připomeňme, že hvězda nejbližší Slunci je vzdálená přes čtyři světelné roky.

Vědci i veřejnost jsou dlouhodobě posedlí hledáním mimozemšťanů, a tak je objevený systém hvězdy se sedmi planetami velmi sledovaný. V minulých desetiletích totiž byly objevovány spíše velké planety, zatímco v posledních letech jsou už astronomové schopni odhalovat také planety menší, zvlášť pokud se nacházejí blízko nás jako v tomto případě. Veřejnost se tak může seznamovat s naprosto bizarními hvězdnými systémy, mnohem fantastičtějšími, než jaké známe ze sci‑fi románů.

Posedlost po exoplanetách (planetách u jiných hvězd, nebo dokonce dvojhvězdných systémů) pak stoupá v případě, že se nacházejí v oblasti příhodné pro život. Umístění takové oblasti v okolí každé mateřské hvězdy vždy závisí samozřejmě především na velikosti a stadiu vývoje hvězdy a na vzdálenosti planety od ní, ale také třeba na stabilitě záření, které hvězda produkuje. Planeta Země se do takové úzké zóny naštěstí vešla, zatímco třeba taková Venuše už je pro život krajně nevhodná a Mars, který je naopak dále od Slunce, už také příliš vhodný není, jak se ukazuje. V případě naší planety však navíc musely pomoci ještě další faktory (především vznik Měsíce, který „uklidnil“ rozkývanou Zemi, způsobuje slapové jevy a pomáhá tolik důležité sopečné aktivitě).

Tři planety kolem zmíněné hvězdy TRAPPIST‑1 se nacházejí v obyvatelné, tedy potenciálně zabydlené zóně. Nejnovější detailnější průzkumy ukazují s mírnou nadějí na jednu z těchto planet. Otázkou však je, k čemu nám je takové běsnění za hledáním života za hranicemi Sluneční soustavy.

Lidstvo se snaží o hledání primárně inteligentního života systematicky už 57 let. Jedná se zejména o projekty zahrnuté do programu SETI, popřípadě CETI, který se odvážně snažil nejen o hledání mimozemšťanů, nýbrž i o komunikaci s nimi.

Výsledky? Pokud budeme hodnotit pouze objevování exoplanet, které samo o sobě nemá přímo nic společného s projekty hledání signálů od mimozemšťanů (či zasílání signálů mimozemšťanům), výsledky jsou nečekaně převratné. S exoplanetami, byť hledanými zatím téměř výhradně pouze v naší galaxii, se doslova roztrhl pytel. Od roku 1988 do konce devadesátých let jich bylo objeveno několik desítek, což se pochopitelně setkalo s velkým ohlasem, nicméně z dnešního pohledu se jednalo jen o slabý počátek předznamenávající slibnou budoucnost. V současnosti rostou objevy exoplanet raketovým tempem, takže jich známe dokonce už několik tisíc.

Ale jak nám jde zachycování signálů od cizích inteligentních zvířat či bytostí? Dlouhodobě je mu věnována obrovská výpočetní kapacita díky tomu, že se do něj zapojují osobní počítače po celém světě. V současnosti je do projektu zapojeno přes 1,5 milionu lidí. Uhodnete výsledek? Absolutní nula. Nic. Žádná objevená civilizace. Stejným způsobem se přitom osobní počítače mohou zapojit např. do projektů efektivně pomáhajících proti šíření malárie nebo do bezpochyby nesmírně nadějného základního výzkumu na poli genetiky. Program pro hledání chytrých králíků, se kterými stejně není možné při takových vzdálenostech vést efektivní dialog, nýbrž v nejlepším případě monolog (odposlech), pokud vůbec pochopíme, co říkají, tedy bere obrovskou kapacitu smysluplnějším iniciativám. Přitom zatím žádné chytré králíky nenašel.

Jedinou nadějí za celá ta léta bylo zachycení velmi silného a celkově zajímavého signálu v roce 1977. Objevitel si k tiskovému záznamu signálu připsal citoslovce údivu „wow“, takže se signálu říká „signál wow“ (nebo „wow signál“). Signál však již ze stejného místa nebyl nikdy znovu zachycen, a tak se jeho původ jevil spíše jako pozemský. Nedávno se také objevila poměrně věrohodná teorie, že by zdrojem mohly být dvě tehdy ještě neznámé komety.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora