Nejen ve sportu, ale i v politice se občas používá úsloví „sláva vítězům, čest poraženým“. Vztahuje se ovšem na souboje, které jsou vedeny a taky ukončeny čestně.

Volby do senátu přinesly několik dobrých zpráv pro Českou republiku. Ale taky jednu špatnou. Reakce na jejich výsledek ze strany Andreje Babiše ukazuje, kam by se mohla ubírat česká politika. Zdá se, že dna politické kultury ještě zdaleka nebylo dosaženo. Předseda hnutí ANO svádí svůj neúspěch na nízkou volební účast a spiknutí kdekoho či rovnou všech proti němu. A hlavně na volební systém. Hned má taky řešení: volby do senátu mají být jednokolové.

Měnit pravidla hry jen proto, že mi zrovna nevyhovují, je nízké. Navíc tato argumentace je falešná. Neodpovídá skutečnosti ani v nejmenším. Volby by z hlediska výsledku totiž dopadly stejně, i kdyby voliči rozhodovali už v prvním kole: suverénním vítězem by byla ODS a jasným poraženým hnutí ANO. A tak je to bohužel s tvrzeními premiéra i v jiných věcech. K realitě se váží jen tehdy, když se mu to hodí.

Nekřičíme jako Brennus na poražené Římany vae victis. Na druhé straně ale platí, že běda těm poraženým, kteříý svoji prohru nenesou se ctí a s respektem k vítězům. Oslabují a ponižují sami sebe.

Mám radost z úspěchu ODS v senátních volbách. Nemám ale v úmyslu se jím nechat unést. Vím přesně, co znamená a kolik práce je ještě před námi.

Mnohem důležitější je, že komunální a hlavně senátní volby rozbily dva silné mýty, které v poslední letech úplně ovládly veřejnou debatu o české politice. Mýty, které byly demobilizující, zavádějící a jež zdravou politickou diskusi do značné míry ochromily: 1. že síla peněz a politického marketingu dokáže v dnešních časech převálcovat všechno; 2. že nastal konec hodnotové politiky, že pravo-levé dělení je zastaralé a že jsme definitivně a nevyhnutelně na prahu soumraku tradičních politických stran.

Oba fatalistické mýty vznikaly postupně, sílily s volbami do Poslanecké sněmovny a mnozí takto interpretovali jejich výsledek. Jenže uběhl pouhý rok …A ruku na srdce, kdo by si dokázal ještě před dvěma týdny představit, že oba mýty už za pár dní nebudou platit?

Máme tu ale další zprávy, které jsou důležité. Podařilo se splnit cíl, který jsme si dali a jemuž jsme přizpůsobili strategii ODS: zabránit posílení vládní koalice v senátu. Ani komunisté, ani polokomunisté, ani extremisté – nikdo z nich neuspěl a tyto síly nebudou absolutně a osudově dominovat české politice.

Dále se vyjasnilo, že hnutí ANO na sebe dobrovolně převzalo roli hegemona levice a zlikvidovalo nebo významně oslabilo svou konkurenci v levé části politického spektra. Politický zápas se stal přehlednějším.

Ukázalo se také, že ani marketing, o kterém každý mluví (a téměř každý ho obdivuje), nemusí rozhodnout vůbec nic. A představte si: volby může (znovu) vyhrát tradiční politická strana.

Samozřejmě, bylo by zjednodušené říci, že v těchto volbách stáli proti sobě „kluci a holky na telefonu“ a „poctivá práce a rozumné řešení“ – a že to druhé už znovu zvítězilo. V jedné diskusi na sociálních sítích někdo trefně napsal: „vyhráli jsme bitvu, válku zatím ne“. Je to tak. To, co se podařilo v „malém“ – tedy v boji o třetinu senátu -, bude třeba vyhrát i ve velkém: v dalších volbách do poslanecké sněmovny.

Bude to zápas o směřování České republiky. O jejích zájmech a ambicích. Voliči budou rozhodovat o zásadní strategické volbě: zda zvítězí neodpovědnost, snění a stagnace nebo budeme směřovat tam, kde jsme patřili za první republiky, tedy mezi nejvyspělejších země.

ODS dostala od občanů v posledních třech hlasováních (parlamentní, komunální a senátní volby) mandát být silnou a rozhodující politickou alternativou v ČR. Myslím, že nám tím uložili i povinnost bránit tomu, abychom neprojídali ekonomický růst. Máme úkol vrátit politice smysl, to znamená prosadit do politiky skutečná témata, mluvit o reálných problémech a o překážkách, které brání České republice v nejpříznivějším a nejbohatším období ve své historii redukovat byrokracii, snižovat daně a odvody, razantněji budovat infrastrukturu, zlepšovat školství a zásadně pomáhat konkurenceschopnosti ČR. Tedy ne jen řečnit a snít, ale takovou politiku skutečně dělat.

Vím, že lidé v komunálních a senátních volbách nevolili jen politickou stranu nebo politické hodnoty, ale i osobnosti, jejich konkrétní řešení a jejich poctivou práci. Přesně to, co potřebujeme nejen ve městech, nejen v senátu, ale i ve vládě. A proto končí období politických mýtů o zázračném talentu monopolního levicového ANO. Začíná normální zápas dvou hlavních politických alternativ. Pro Českou republiku je to nepochybně po delší době dobrá zpráva.

Autor je předseda ODS.

Revue Forum Banner
Petr Fiala
Petr Fiala
Předseda ODS
Další články autora