Svéráz podnikání Andreje Babiše je něco, co zaujme nejen odborníky, kteří se diví, ale i laiky, k nimž se počítám a kteří žasnou. Zde je malá rekapitulace jednoho případu. Slovní spojení „dokonalá proměna“, které jsem si vybral a připadá mi výstižné, není nic neříkající opis, ale termín z oboru entomologie. Rád bych ve volební kampani, která už dávno začala, připomenul záležitost, která se tak nějak sama od sebe jako by odložila k ledu, a přitom by měla zůstat v paměti voličů. A rád bych ji připomenul ve všech politických souvislostech. Ve volbách jde o politiku.

Na počátku byla ruina statku a lihovaru v Olbramovicích. Nákladem několika set milionů korun se změnila v „multifunkční areál pro ubytování, pořádání firemních akcí a pro trávení volného času“ (definici jsem opsal z Wikipedie). Proměna, o níž chci psát, se ovšem netýká tohoto procesu, ale jeho hybatelů. Počátečním stadiem dokonalé proměny v našem slova smyslu (jsme v říši hmyzu) je vajíčko a larva. V tomto případě šlo o dceřinou společnost Agrofertu jménem ZZN Agro Pelhřimov. Ta se na konci roku 2007 změnila v akciovou společnost s jediným akcionářem, jímž byl Agrofert.

V únoru následujícího roku následovalo zakuklení: společnost se změnila ve Farmu Čapí hnízdo, a. s., s dvaceti akciemi na majitele („anonymní“ akcie). Takto proměněna byla schopná žádat o eurodotaci, určenou pro malé a střední podniky, které nemají víc než 250 zaměstnanců a roční obrat větší než 50 milionů eur (jako součást holdingu Agrofert by na ni neměla nárok). Dotaci ve výši 50 milionů Kč taky dostala.

Farma se kuklila celkem pět let: po tu dobu měla totiž Evropská komise právo kontroly. Poté, v roce 2013, se odehrála další, závěrečná fáze dokonalé proměny: farma Čapí hnízdo fúzovala se společností IMOBA, a. s., jejímž jediným akcionářem byla společnost SynBiol, a. s., kterou vlastnil přímo Andrej Babiš. Z kukly se vylíhl nádherný motýl.

Pan Babiš nakonec nedávno, po otálení prozradil, kdy byli tajemní majitelé akcií: totiž jeho dvě dospělé děti a družka a teď zároveň i nastávající Monika.

Vývoj vlastnických vztahů, který se dotýká i Čapího hnízda, má ještě dovětek. Parlament České republiky schválil letos v lednu novelu zákona o střetu zájmů. V souvislosti s tím svěřil Andrej Babíš své společnosti Agrofert a SynBiol, a. s., do dvou tzv. svěřenských fondů, které o ně mají pečovat, pokud on bude vykonávat svou politickou funkci. Správci fondů jsou předseda představenstva Agrofertu Průša a právník Alexej Bílek. O fondy pečuje tříčlenná rada, v níž zasedá mj. paní Monika. Bez uložení do svěřenských fondů by se obě společnosti nesměly ucházet o veřejné zakázky, dotace a investiční pobídky. Komentátor serveru Aktuálně.cz Martin Fendrych píše v té souvislosti o tom, jak chytrý Babiš vyzrál nad hloupými politiky, kteří mu chtěli zkomplikovat život (více ZDE). Pan Fendrych mi připadá poměrně nenáročný. Pro zatvrzelého laika, jako jsem já, nelze za tento tah pana Babiše pravděpodobně zavřít, ale je to naprosto dostatečný a vyčerpávající důvod, proč jej nevolit. Nemyslím si, že by voliči byli takoví hlupáci, aby na to nepřišli, jen musejí vědět, jak to bylo. Zákony neupravují všechno. Příklad: žádný zákon nebrání ženatému muži, aby si vedle legitimní manželky vydržoval ještě pět neformálních konkubín. Před zákonem je čistý, to ale ještě vůbec neznamená, že by nebyl prasák.

Pro zatvrzelého laika z obou případů (Čapí hnízdo i svěřenské fondy) plyne jedno: pan Babiš si z nás dělá soustavně a cynicky srandu. S přesvědčením, že mu to projde.

Podezření z dotačního podvodu ve věci Čapí hnízdo vyšetřují od konce roku 2015 „orgány činné v trestním řízení“, pražská kriminálka a Městské státní zastupitelství v Praze, které vykonává nad případem dozor. Vyšetřování zatím není výslovně zaměřeno na nějakou konkrétní osobu. Pražské Vrchní státní zastupitelství prý dozor vykonávat zprvu odmítlo, protože se zabývá případy od 150 milionů výše (zde jde o pouhých padesát milionů). Nakonec se ovšem šťastnou shodou okolností na Městské zastupitelství obrátila s „vnějším podnětem“ jakási v případu dotčená osoba a Vrchní státní zastupitelství bylo pověřeno tzv. dohledem. Odstěhoval se tam taky spis. Lhůta k uzavření případu byla prodloužena už jednou koncem minulého roku. Podruhé se tak stalo koncem března. Prodloužení platí do 30. září. Co bude pak, se neví. Tedy ví se to, pak budou volby. Zatvrzelému laikovi to připadá jako zrcadlový otisk předchozích dvou případů.

Případem Čapí hnízdo se zároveň zabývá ještě Evropský úřad proti podvodům (L´Office européen de la lutte antifraude, OLAF) při Evropské komisi. Skoro se mi chce říci naštěstí, protože ať jsou „bruselští byrokrati“, jací jsou, tahat je za nos, a nadto ještě z Prahy, bude dost těžké. Potíž je jen, že průměrná lhůta k vyřízení jednoho případu je prý cca 21 měsíců. Rozhodnutí tedy padne možná až po polovině roku 2019, u nás mezitím proběhnou volby a bude vymalováno. Jistě, Brusel za nás nic nevyřeší. Ale jednak znamená pro všechny zúčastněné (pana Babiše i „orgány“) jakousi komplikaci, a jednak je to v pořádku, protože platí: člověče, pomoz si a Brusel ti (možná) pomůže. V žádném případě za nás nic nevyřeší, a tak to má být.

Případ Čapí hnízdo je třeba vidět v souvislostech. Takže zaprvé: padesát milionů je pro zatvrzelého laika obrovitá suma, ve světě Andreje Babiše celkem pakatel. Plus minus desetina toho, co stálo Čapí hnízdo celkem. Pan Babiš se drží zjevně zásady „dobrá hospodyňka pro pírko i před plot skočí“, což ho ctí. Zásadní připomínky má zatvrzelý laik jen ke směru a stylu tohoto skákání. A na pana Babiše je třeba přiložit nesmlouvavě měřítko, které nám sám vytyčil: dosud nám vládli politici, kteří nemakali a kradli. Teď jsme tu my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. Pan Babiš očividně – v tomto případě – maká. To je tak všechno.

Druhá věc: „podvody a korupce“ jistě nemají být, není to úplně hlavní téma, o které dnes jde. Hlavní téma je bourání parlamentní demokracie a budování prokurátorského a policejního státu. Prokurátorský a policejní stát slouží, jak my starší a staří pamatujeme z éry dr. Gustáva Husáka, k zajišťování „klidu ke tvořivé práci“: klid ke tvořivé práci pak využijí ti podnikavější a majetnější z nás, aby makali, a policejní a prokurátorský stát pečuje o to, aby jim přitom nikdo zbytečně nepřekážel. Rýsuje se pozoruhodný průsečík aktivity pokleslého kýčovitého novinaření a politikaření, „orgánů“ a činorodých podnikatelů nového typu (zde by ovšem měl být spíš singulár, víc místa tu asi nebude). Nechci budovat paranoidní vize o nějakém spiknutí. Jen je tu jakési momentální společenství zájmů, které docela rozličné lidi vede k tomu, aby se v určitých významných situacích chovali podobně. A v té situaci, je mi to líto, platí: když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna a kejhá jako kachna, je to s největší pravděpodobností kachna.

Za třetí: poslední iniciativy pana Babiše jsou samy o sobě velmi průhledné a jeho energie se do značné míry vyčerpala. (Lidi jako Martin Fendrych, Jaroslav Spurný, Michael Žantovský, Hana Marvanová ad. volit nelze, nejde jim o to a nikdy jim o to ani nešlo. Taky není dost dobře možné a hlavně atraktivní volit státní zástupce a policii). Problém taky není, že by Babiš byl příliš silný, ale že tu výrazně chybí jasná a volitelná alternativa: stručně řečeno Antibabiš. A do voleb zbývá už jen velmi, velmi málo času.

Upřímně řečeno nevím, jak tohle zanedbání teď rychle a na poslední chvíli napravit. Přesto je dobré a nutné o něm vědět. A dovedu si jen představit, jak přispět o tomu, aby situace zůstala něčemu podobnému otevřená. Pokud chceme zabránit vzniku Babišistánu, prokurátorského a policejního státu, nebo aspoň ten vznik maximálně ztížit, má smysl – mimo jiné – znovu a znovu připomínat to, co má být zrovna před volbami účelově a zlomyslně ututláno a zamlčeno. Proto jsem tu psal o uklizeném problému Čapí hnízdo. A proto závěrem znovu odkazuji na iniciativu Klubu na obranu demokracie, s níž jsme přišli před týdnem. Je to jedna malá věc, kterou bylo a je možné udělat. Podpořte nás aspoň svým podpisem.

Další texty Bohumila Doležala si můžete přečíst na jeho internetovém zápisníku Události.

Bohumil Doležal
Bohumil Doležal
Publicista a pravidelný spolupracovník
Další články autora