Jako by nám otec seslal syna. Tak vypadlo jmenování Andreje Babiše premiérem.
Jde o hlubokou otcovskou lásku, která nemá žádné hranice, nic nepožaduje a premiéra k ničemu nezavazuje. Tato láska je okázale bezbřehá a absolutně přející.
Motiv této hluboké otcovské lásky je velikou hádankou, protože jinak není téměř známo, že by byl Zeman schopen tak vřelých citů.
Čím si to máme vysvětlit?
Jednoduše. Je to pomsta.
Zeman cítí hlubokou nenávist ke všemu, co nás spojuje se svobodným světem a s moderní civilizací. Především ale cítí nenávist k sociální demokracii a k demokratickým politickým stranám. Chová hlubokou nenávist ke svobodným médiím, k liberálům, k akademickému světu i ke svobodomyslné střední vrstvě. Cítí nenávist ke všem kriticky myslícím lidem, kteří odmítli uznat jeho genialitu a ostrovtip.
Zeman nám nadělil Babiše z čisté pomsty.