Předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) neposlal rektorovi Masarykovy univerzity Mikuláši Bekovi pozvánku na inauguraci prezidenta Miloše Zemana. Zeman totiž nemá Beka rád. Vondráček se na tom se Zemanem zřejmě dohodl. Takové jsou nyní poměry v České republice.
Inaugurace prezidenta se koná na společné schůzi obou komor parlamentu a děje se tak za přítomnosti vysokých představitelů významných společenských institucí. Rektoři škol pozvánky obdrželi, ale mnozí se již omluvili. Mikuláš Bek ale pozvánku neobdržel, protože Zemana v minulosti kritizoval.
Vondráček tvrdí, že pozvánky hostům neposílá on, ale prezidentská kancelář, avšak z odpovědnosti za takový lapsus ho usvědčuje to, že je na pozvánkách jeho jméno. Technická otázka je vedlejší. V každém případě lze říci, že Zeman s Vondráčkem si vybírají, koho pozvou na Hrad a koho ne.
V civilizované zemi je něco takového zcela nepředstavitelné. Nelze si vůbec představit, že by neměcký nebo rakouský parlament zval při takové příležitosti významné osobnosti podle nějakého kádrového profilu. Je také nemožné, aby osobní animozity ovlivňovaly účast hostů u vrcholných státních aktů.
Nejde ale jen o jednu akci. Jde o celkový nekulturní styl chování současné mocenské garnitury.
Když v civilizované zemi někdo vyhraje volby o dvě procenta, tak ho nikdy nenapadne urážet příznivce svého protikandidáta. Naopak. I když člověk vyhraje o dvacet procent, tak pozve svého poraženého soupeře před kameru, podá mu ruku a řekne mu, že byl dobrým soupeřem a že bude usilovat o přízeň jeho voličů. Protože úkolem státníků je dávat lidi dohromady, ne hnát celé obrovské skupiny obyvatelstva proti sobě.
Velký státník to ví, a proto po vyhraných volbách usiluje ve společnosti o maximální možnou míru shody a snesitelného soužití lidí s různými názory. Jenom velký hlupák se vyžívá v uspokojení, jak to někomu pořádně nandal a jak někoho porazil a urazil.
V naší zemi nemáme nyní velké státníky. Prezident se chová k poraženému soupeři s despektem a o jeho voličích mluví s nejhorším pohrdáním. Prostě se chová jako čuně. Premiér má rovněž chování naprostého a politováníhodného barbara, který lže a nadává, kudy chodí.
Jistě, voliči těsně rozhodli v Zemanův prospěch. To ale vůbec neznamená, že tu budou definitivně vládnout Zemanovy primitivní vzorce chování, které si na Hrad přinesl z lesa, když tam objímal stromy. Předseda poslanecké sněmovny se ze svého chování neodpovídá prezidentovi, nýbrž poslancům sněmovny. A předseda sněmovny nemá co rozhodovat podle kádrovacího klíče, koho pozve a koho nepozve.
Je třeba pracovat na tom, aby se z České republiky v budoucnu stala zase kulturní země. Hluboký stud, který pociťujeme při pohledu na prezidenta a vedoucí představitele vládnoucího hnutí, je zcela na místě. Ale naší nadějí je občanská aktivita, která se v posledních dnech znovu probudila a která dříve nebo později povede k obnově civilizovaných poměrů ve svobodné a sebevědomé společnosti.
Pro Miloše Zemana je pomsta vším. Bude se mstít až do konce, protože je to jeho způsob života. Musí to být smutný život. Ale líto je člověku více České republiky než jeho.