Odborníci poukazují na to, že jak sebevražedné útoky, tak i lidé, kteří se pokoušejí ukrývat domácí bomby na veřejných místech, jsou v USA z nějakého důvodu zřídka úspěšní. Tématem se zabývá v článku v The Christian Science Monitor Harry Bruinius.
Zmiňuje poslední událost, kdy pouze tři lidé utrpěli drobné zranění po vznícení podomácku vyrobené bomby, kterou sestavil Akayed Ullah, přistěhovalec z Bangladéše, který sedm let pobýval v Brooklynu a provedl páteční neúspěšný útok.V hustých zástupech lidí mu bomba připoutaná k tělu páskem na suchý zip náhodou vybuchla a způsobila mu vážné popáleniny a zranění břicha.
V roce 2010 Texasan Andrew Joseph Stack III záměrně narazil s jednomotorovým letadlem do daňového úřadu v Austinu. Chtěl tak „kritizovat“ „chamtivost“ a „šílenství“ státních výběrčí daní. Jeho sebevražedný útok zabil jednoho pracovníka a třináct jich zranil.
Nejhorší teroristický bombový útok v historii Spojených států byl spáchán Timotem McVeighem, americkým „domácím teroristou“, který v roce 1995 odpálil bombu vyrobenou z chemikálií na hnojiva a v přední části kancelářské budovy v Oklahoma City zabil 168 lidí včetně deseti předškolních dětí.
Doma vyrobené bomby nejsou podle názoru Dona Haider-Markela, profesora na Kansaské univerzitě, příliš účinné. „A o většině neúspěchů vůbec neslyšíte, protože k nim obvykle dojde, když někdo vyrobí bombu a vloží ji do něčí schránky, nebo ji dá někomu před dveře. Stane se to někde v Iowě a nikdy z toho není celostátní zpráva.“ V roce 2013 Džochar a Tamerlan Carnajevovi sestavili dvě domácí bomby a umístili je v blízkosti cílové čáry maratónu v Bostonu. Zabili tři lidi a stovky zranili. Mnozí další ale byli neúspěšní, říkají odborníci.
V roce 2016 manžel a otec z Afghánistánu Ahmad Khan Rahimi, který žil většinu svého života v New Jersey, umístil devět výbušnin v New Yorku a New Jersey, ale většina z nich nevybuchla. Poté, co jedna z těchto jeho bomb vyhodila na Manhattanu do vzduchu skládku, jeden Newyorčan, který šel o jeden a půl bloku dál se ženou a dvěma dcerami, si pomyslel: „To je všechno, co máš?“ V televizní show Stephena Colberta pak zazněla věta: „Pokusili jste se terorizovat New York a to se vám nepovedlo. Jsme silnější než tohle všechno. To nejhorší, co jste způsobili, bylo, že metro mělo zpoždění. Veřejná doprava to umí i bez vaší pomoci.“
V roce 2010 se naturalizovaný americký občan Fajsal Šahzad pokusil nechat explodovat vozidlo na Times Square. Z auta ale vycházel jen kouř a bomba byla zneškodněna, než něco stačila napáchat.
Dva muži se pokusili odpálit v letadle. V roce 2001 to byl „obuvnický“ bombový útočník Richard Reid, jemuž se zabránilo odjistit pojistku za letu z Paříže do Miami. V roce 2009 to byl „terorista spodního prádla“ Umar Farouk Abdulmutallab, který nedokázal odpálit své zařízení na letu z Amsterdamu do Detroitu.
Rok 2016 byl nejsmrtelnějším rokem, pokud jde o sebevražedné teroristické útoky na celém světě. Bylo zaznamenáno téměř 500 útoků ve 28 zemích, které zabily přibližně 5 650 osob. Ve Spojených státech však většinu pokusů o teroristické akce páchají jedinci zvaní „osamělí vlci“, kteří nemají podporu širších sítí. „Ve Spojených státech skutečně nejsou teroristické buňky,“ tvrdí Charles Strozier, ředitel Centra pro terorismus na John Jay College of Criminal Justice v New Yorku. „Je to proto, že tu hrají roli velmi důležité strukturální a kulturní faktory.“ „Naše muslimskoamerická komunita má asimilovanější a mírumilovnější střední třídu, než je tomu v evropských komunitách, které mají silnější první generaci z dělnické třídy přistěhovalců, kde je větší tendence následovat fundamentalistické ideologie.“
Většinu sebevražedných bombových útoků po celém světě provádí skupiny bojující proti zahraniční okupaci. A méně než deset procent takových teroristů překračuje národní hranice za účelem provádění útoků.
To všechno neznamená, že by měly úřady a policie ponechat Američany napospas vražedným pokusům. Spíše to připomíná, že útoky fanatiků zatím nejsou takového rozsahu a tak sofistikované, že by byly schopny zničit běžný život ve vyspělých zemích.