Náš deník FORUM 24 přináší zásadní článek Alexandra Vondry o důvodech, proč Češi volí Zemana a Babiše. Vznikl na základě naší anketní otázky, kterou pokládáme významným publicistům. Otázku na současné voličské chování Čechů jsme položili v kontextu stoletých zkušeností českého národa s jeho státností.
[ctete postid=“181000″ title=“Jaké jsou národní zkušenosti z let 1918–2018. Proč si Češi volí Zemana a Babiše?“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2016/02/Alexandr-Vondra-385×230.jpg“ excerpt=“Deník FORUM 24 oslovil u příležitosti výročí 100 let od vzniku Československa známé “ permalink=“http://forum24.cz/jake-jsou-narodni-zkusenosti-z-let-1918-2018-proc-si-cesi-voli-zemana-a-babise/“]181000[/ctete]
Rád bych v této diskuzi pokračoval a vyzdvihl to, co považuji za podstatné při zkoumání neúspěchu prozápadního tábora, s jehož snahami i osudy je přitom svázána práce naší redakce. Alexandr Vondra vyzdvihl tři aspekty těchto zkušeností, které se podílejí na tom, v čem nyní žijeme. Můžeme je pro přehlednost shrnout v těchto bodech a mírně doplnit:
Za prvé: Nedůvěra k vnějšímu světu a pocity bezmocnosti, jež jsou důsledkem mnichovského traumatu a poválečného pádu do komunistické říše. Tuto nedůvěru k vnějšímu světu si zachovává plebejská část veřejnosti, která se příliš neseznámila s možnostmi, jaké dává člověku otevřený svět vyspělých demokracií, a nezískala sebevědomí svobodných lidí.
Z druhé: Zbídačení a devastace českého venkova, likvidace jeho přirozené a tradiční sociální struktury vede k tomu, že venkov nevolí konzervativní či křesťanské strany, jak je tomu v normální společnosti běžné, nýbrž je eldorádem komunistických a xenofobních populistů a zejména oligarchy, jehož podnikání přímo navazuje a čerpá z důsledků kolektivizace českého venkova.
Na třetím místě to jsou kýčovité stereotypy české intelektuální elity, které výrazně poškozují možnosti demokraticky orientovaných kandidátů a demokratických stran uspět ve volbách. Jednak je to téze o „zdivočelých devadesátých letech“ a „rozkradené zemi“, která přímo žene voliče do náruče populistů. Ještě horším stereotypem je ale související téze o tom, že proti „špinavosti politiky“ je třeba postavit „slušnost“. Tyto stereotypy, založené na povrchnosti a lži vytvářejí iluzi, že je naším úkolem postavit proti politikům tradičního střihu tak proti populistům ideály mravnosti.
Tento bod je pro naší situaci nejpodstatnější proto, že vystihuje současné chronické chyby, za něž neseme přímou spoluzodpovědnost. Pro volební štáby demokratických kandidátů je poměrně dost zdrcující, když si řekneme syrovou pravdu:
Výsledkem apelů na slušnost a vyzdvihování havlovského ideálu „života v pravdě“ není bohužel vítězství slušnosti natož vítězství pravdy. Výsledkem těchto moralizujících kampaní je logické a téměř neodvratné vítězství populistů a jejich lží v prostředí všeobecné nedůvěry v politiku.
Realita je taková, že slušnost v politice prohrává tehdy, když se z ní stane kýčovité heslo, které nahrazuje politickou vizi a větší část voličů upřímně nechápe a menší s ním otevřeně pohrdá jako účelovou frází.
V kontextu poslední prezidentské volby nebyla jiná zodpovědná možnost, než podpořit kandidáta, který by mohl zlomit prokletí nahnědlé a narudlé vládnoucí ideologie Miloše Zemana. Jiří Drahoš se pokusil o formulaci politických stanovisek, akcentoval ústavní postupy i západní orientaci. Udělal mnoho dobrého. Ale nedokázal dostatečně silně vsugerovat voličům vidinu politického vůdcovství, jakou jim paradoxně dokáže stále předestřít i fyzicky zlomený Miloš Zeman. A skutečnost, že mu havlovsky orientovaná část veřejné scény přiřkla primárně moralizující étos mu nepomohla, nýbrž uškodila. A znovu tím uškodila nám všem.
Přímá volba prezidenta není soutěží duševní krásy. Není to soutěž morálky. Je to soutěž srozumitelných politických vizí. A také je to ryze přírodní boj o to, kdo je silnější vůdce smečky. To je základní logika této hry. Velmi dobrý výsledek Jiřího Drahoše sice ukazuje, že se už mnoho lidí nemůže dívat na to, co Zeman na Hradě provádí. Ale na překonání této přírodní logiky politického klání tento antipopulistický přístup nestačil, třebaže dokázal sjednotit 2,7 milionu voličů z celkových 5,6 milionu.
Nedůvěra v politiku, nedůvěra v politické strany a všechny ty moralizující apely ve skutečnosti slouží jako odvádění voličů od demokratických kandidátů, demokratických politických stran a podílí se na celkové destrukci demokracie.
Vinu na celé situaci ovšem nesou i ti, kdo nám nadělili přímou volbu prezidenta jako takovou. A to byly bohužel demokratické politické strany.
Implantování souboje zápasníků do našeho ústavního systému bylo katastrofálním projevem nezodpovědnosti a selháním každého, kdo se na prosazení přímé volby podílel.
Vychýlení celého ústavního systému i celé politické scény směrem k plebejství, k populismu a k autoritářským postupům při souběžném oslabení parlamentní demokracie, která přitom jediná může zaručit naše svobody, je dost děsivým, ale logickým důsledkem tohoto nešťastného experimentu. Nemáme americkou ústavu, abychom mohli pořádat americké volby prezidenta. V lidovém vnímání jsou přitom nyní prezidentské volby ty nejdůležitější a Miloš Zeman toho účinně zneužívá. Už dvakrát jmenoval vládu, která neměla mandát z parlamentních voleb. A odůvodňuje to svým silným mandátem. Je to přirozeně čirá demagogie, ale funguje mu to a veřejnost, včetně novinářské a intelektuální části, takový interpretační posun v ústavním systému respektuje.
Představa, že alfasamce může porazit slušnost, je naivní. Populistickou politiku porazí jedině demokratická politika a nikoli její moralizující náhražka. Současné populistické vůdce mohou porazit jedině noví a silní demokratičtí politici s vůdcovskými schopnostmi. A jejich slušnost nebude zátěží tehdy, když nebude propagandistickým praporem, nýbrž přirozenou lidskou výbavou, která nebude nahrazovat politickou vizi.
Prezidentská volba znamená další útoky na svobodná média. Podpořte nás prosím ve veřejné sbírce nebo si předplaťte Revue FORUM ZDE.