Mouřenín posloužil, může jít. To platí pro většinu protikorupčních iniciativ, které ještě před několika lety významně ovlivňovaly dění v zemi. Dnes jsou s výjimkou Transparency International krotké a bezzubé, přičemž premiér Babiš dává najevo, že je už nepotřebuje.

„Je velká škoda, že takovou lavinu reakcí nespustila zpráva o stěhování Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí  pod ministerstvo spravedlnosti,“ posteskl si aktivista Martin Huňády na stránkách Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka (28. 1. 2019), když porovnal premiérův mediálně exponovaný boj za luxusní prodejnu Apple Store v Praze, jejíž nejnovější výrobky v ceně desítek tisíc korun si většina voličů ANO nemůže dovolit.

Boj s korupcí není priorita

„Přesunem rady dává Andrej Babiš jasně najevo, že boj s korupcí pro něj už není priorita,“ pokračuje spolupracovník Janečkova fondu, a dokládá to i na připravovaném zákoně o ochraně oznamovatelů, který je podle něho nechrání.

„Zákon bude sloužit pouze ke kumulaci informací o oznamovatelích a bude tak reálně hrozit jejich zneužití,“ dodává. Doufá optimisticky, že „lidé brzy přijdou na to, že tým okolo premiéra s nimi pouze hraje hru a odvádí jejich pozornost ke zcela nepodstatným věcem“.

Je skutečností, že Babišův kabinet v tichosti a bez zájmu médií rozhodl o převedení Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí z Úřadu vlády na ministerstvo spravedlnosti v držení hnutí ANO. Tato organizační změna platí od ledna a symbolicky skutečně význam protikorupční rady ponižuje.

V čele tohoto poradního orgánu vlády formálně zůstává premiér Andrej Babiš, když se do této funkce proti dosavadním zvyklostem nominoval sám. „Já jsem příkladem boje proti korupci,“ zdůvodnil tento netradiční krok a současně koordinaci práce delegoval na svého politicky nevýrazného ministra Jana Kněžínka. Ministerstvo spravedlnosti převzalo agendu i zodpovědnost za úkoly, které v této oblasti dostane ministr.

Protikorupční fronta v klidu

V radě zasedají kromě ministrů, nejvyššího státního zástupce, prezidenta Hospodářské komory, vedoucích funkcionářů policie a samospráv také zástupci protikorupčních iniciativ. Jsou jimi Karel Škácha, ředitel Nadačního fondu proti korupci, Pavel Franc a Martin Kameník z Rekonstrukce státu, ředitel Transparency International David Ondráčka a předseda Veřejnosti proti korupci Jan Štern.

Do očí bijící je už jen fakt, že se nikdo z nich hlasitěji neozval, když se do čela tohoto tělesa svévolně instalovala trestně stíhaná osoba. To ovšem o dnešní době signalizuje mnohé, stejně jako nenápadná stížnost právě na stránkách Janečkova nadačního fondu.

Je kuriózní, že v textu zmíněnou lavinu reakcí o přesunu rady na nižší úroveň nespustily především zúčastněné protikorupční iniciativy v čele s Nadačním fondem proti korupci. Nepřijde to autorovi naivního apelu trochu zvláštní? Při bližším ohledání nikoli.

Protikorupční fronta už dávno není to, co bývala. S výjimkou Transparency International, i když David Ondráčka procitl s jistým zpožděním poté, co byl ochoten vzít šéfem ANO nabízený post ministra vnitra.

Před nástupem současné éry byl součástí protikorupční fronty Andrej Babiš. Důrazně zaplňovala mediální prostor a ve spolupráci s propojenými médii rozehrávala jednu kauzu za druhou. To už dlouho neplatí a přesun rady je jen završením vývoje, kdy protikorupční aktivisté pomohli oligarchovi k moci, a nyní už jen svoji historickou úlohu dohrávají.

Mnohým z nich to ostatně ani nevadí, protože jsou vůči Babišově režimu konformní, a naopak mu někdy pomáhají. To platí především pro Janečkův fond a Rekonstrukci státu, když Veřejnost proti korupci v podstatě zanikla a nikdo neví, co vlastně dělá.

Pokud tyto platformy šéfa ANO kritizují, tak s odvahou a mediální intenzitou období perestrojky konce osmdesátých let. Ať už se to týká premiérových kriminálních kauz, střetu zájmů, zásahů do bezpečnostních složek nebo ústupu od předvolebních slibů.

Janečkův fond

Nadační fond proti korupci Karla Janečka platil za nejvlivnější protikorupční organizaci. Dokázal si vymezit prostor v médiích a budoval si obraz nezpochybnitelných autorit. Jeho webové stránky však ustrnuly v roce 2013, přičemž se fond během dvou let od svého vzniku věnoval zhruba dvacítce kauz. Od té doby, s výjimkou případu České pošty namířeného proti ČSSD a problémů Jiřího Zimoly, neotevřel žádnou zásadnější kauzu.

Extravagantní miliardář Janeček sice tu a tam Babiše napomíná, ale je to jen slabý odvar dřívějších aktivit. Rozhodně nestojí v čele kritiků střetu zájmů předsedy vlády, propíraného i na evropské úrovni, vedle kterého jsou kauzy, kterým se dřív věnoval, často příběhy okresního formátu.

Janečkův fond naopak ocenil kontroverzního Šlachtova policistu Jiřího Komárka, který před časem lživě napadl policejního prezidenta Tuhého a dnes rovněž bez důkazů očerňuje vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila. Spolu s Komárkem se Janeček s dalším exponentem fondu Radimem Jančurou přímo účastnili války o policejní reformu po Babišově a Šlachtově boku proti ČSSD.

Rekonstrukce státu

Specifické postavení zaujímá nátlaková platforma Rekonstrukce státu. Poprvé výrazněji vstoupila do politického boje před sněmovními volbami v roce 2013. Vyhrožovala těm kandidátům, kteří se nepřipojí k podpoře jejích návrhů, že zveřejní jejich jména.

Zpočátku byla otevřeně navázána na hnutí ANO a ani dnes nejsou jejich vztahy zřetelně konfliktní. Spolupracovala s Jančurou, který jí před krajskými volbami zaplatil billboardovou kampaň napadající oponenty jejích záměrů. Hnutí ANO zůstalo ušetřeno.

Rekonstrukce státu průběžně známkuje politiky podle toho, jak plní její úkoly. Pokud by se úloha obrátila, dosavadní výsledky této platformy lze oznámkovat čtyřkou. Bylo by sporné tvrdit, že nějakým zásadním způsobem přispěly k oslabení klientelistického prostředí. Spíš jen narostla byrokracie a lobbisté vlivných ekonomických skupin dnes sedí přímo ve vládě.

Mantinely demokracie

Další iniciativa Rekonstrukce státu, kdy vyzvala politiky k podpisu devatenácti bodů tzv. Mantinelů odpovědné demokratické vlády, se zvrhla ve frašku. Podepsal ji i premiér Babiš, který bez ráznějšího protitahu aktivistů tvrdě atakoval jejich vlajkovou loď, služební zákon. Vykostil jej tak, že bude možné snáze vyhazovat vedoucí pracovníky v rezortech, čímž se fakticky vrací do původního stavu.

Ještě tristněji reagovala Rekonstrukce státu na čistky v bezpečnostních složkách. V době, kdy premiér brutálně zaútočil na bývalého ředitele GIBS Michala Murína, hrozil mu skandalizací a poslal na něj účelovou kontrolu, požádali aktivisté o stanovisko tzv. fórum expertů k hlídání Mantinelů odpovědné demokratické vlády. Závěr jejich bádání je takový, že se neshodli na tom, zda kroky premiéra vůči řediteli GIBS vytyčené mantinely překročily.

To je jen jedna z řady indicií, že se tyto iniciativy dávno vyčerpaly a dnes už působí jen jako tragikomický a zbytný přívěsek Babišova impéria.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora