Čísla migrantů přicházejících do Evropy radiálně poklesla. Ona klesala už hned následujícího roku po velké krizi 2015, ale společenské vědomí to nějak moc nezaregistrovalo. Pouhý pohled na grafy, které teď publikovalo třeba naše ministerstvo vnitra, je celkem jasný.
Letos za první pololetí přicestovalo do Evropy nelegálně celkem 56.197 migrantů, z toho 44.845 po moři a 11.352 po zemi. Oproti stejnému období roku 2017 příjezdy po moři poklesly o 55 %. V roce 2015 byl celkový počet nelegálních migrantů přibližně milion.
Letos je v posledních měsících znát určitý výkyv směrem nahoru: „Počet nově příchozích migrantů, kteří nelegálně přicestovali přes východní středomořskou migrační trasu (tzv. balkánskou), ve druhém čtvrtletí roku 2018 narůstal. Od počátku dubna do konce června přicestovalo po moři do Řecka o 63 % více osob, než tomu bylo v předchozím čtvrtletí. Přibývá rovněž osob, které se do Řecka pokoušejí dostat po zemi přes řecko-tureckou hranici.“
Zdaleka ale nejde o skok jen vzdáleně připomínající rok 2015 a je zřejmé, že jde vliv ročního období, protože pro cestu po moři jsou o něco snazší podmínky.
V roce 2018 jsou podle statistik UNHCR dosud nejčastějšími zeměmi původu migrantů připlouvajících k řeckým egejským ostrovům Sýrie, Irák a Afghánistán.
V absolutních číslech je to samozřejmě pořád hodně, protože se příchozí koncentrují v okrajových zemích EU, pro které to představuje problém. Stejně tak vzdor nižšímu počtu přibývá těch, kteří zahynou na moři. To všechno se musí řešit a nelze to hodit přes palubu, jak by to někteří obránci tzv. evropských a křesťanských hodnot udělali se samotnými uprchlíky. Nejsou to ale už žádné hordy před branami.
Je samozřejmě otázkou, proč počet klesl a jestli se nemůže podobná vlna opakovat. Příčin poklesu bude zřejmě více. Je možné, že ze zemí jako Sýrie už utekli všichni, kdo toho byli fyzicky a duševně schopni. Je tu také dohoda mezi EU a Tureckem o vracení migrantů a uzavřená balkánská trasa. Dokud nebudeme příčiny znát, nejsme schopni odhadnout, co se bude dít v blízké budoucnosti.
Teď je ovšem hlavním úkolem integrace, která musí probíhat promyšleněji, než se dělo u lidí, kteří v minulých desetiletích přicházeli za prací a jejichž potomci se do života společnosti zapojovali dost problematicky, ať jde o jevy jako náboženský fundamentalismus, nebo nezaměstnanost.
Ještě poznámka na závěr: Ti, co stále opakují frázi o tom, že za všechno může kancléřka Merkelová a její údajné „pozvání“, by se měli na ta čísla podívat. Počet příchozích začal strmě stoupat už v letech 2013-2014.