Pražský městský soud osvobodil anarchisty obžalované z přípravy teroristického útoku na vlak. Jsou nevinní? To jsme se nakonec nedozvěděli. Soud totiž uvedl, že se dostal do důkazní nouze.
Nešlo ale jen o to, ale také o postup policie, která podle obhajoby akci anarchistů vyprovokovala nasazením tajných agentů, kteří činu podněcovali. Nakonec se k věci vyjádřil i ministr vnitra
Milan Chovanec, který chce vyšetřit, jestli se nejednalo o policejní provokaci. Na svém Twitteru ministr napsal: „Pokud se prokáže, že šlo jen o policejní provokaci, budu požadovat důkladné vyšetření kauzy a potrestání viníků. Policie demokratického státu, a už vůbec ne tzv. elitní útvary, nemůže svévolně ničit životy lidí, ať je jejich politické smýšlení jakékoli. Doufám, že doba procesů s Omladinou patří do naší historie a ne do současnosti.“
Za hlavního organizátora útoku byl označen Petr Sova a obviněni byli také další členové skupiny Martin Ignačák a Alexandra Ščambová. Společně prý plánovali útok na nákladní vlak převážející vojenský materiál a chtěli k tomu použít zápalné lahve zakopané v dubnu 2015 zakopali u chuchelského železničního mostu. Kdyby se jim vina prokázala, mohli dostat 12 až 20 let vězení nebo vyšší trest.
V čem je problém? Podle ČTK: „Předsedkyně trestního senátu Hana Hrnčířová při zdůvodnění rozsudku uvedla, že existují pochybnosti nad postupem a transparentností policie před zahájením vyšetřování a v době, než bylo zákonem povoleno, aby se do případu zapojili tajní agenti. Vysvětlila, že ve spise není zmínka o několik měsíců dlouhém období, při kterém byli někteří z obžalovaných sledováni, a chybějí také poznatky o tom, co tehdy dělali. Pro odsouzení nestačily pouze výpovědi tajných agentů, které zůstaly mezi usvědčujícími důkazy osamocené. ‚Není-li možné pro stav důkazní nouze vyvrátit obhajobu obžalovaného, je potřeba zprostit obžaloby,‘ vysvětlila Hrnčířová.“
Obžaloby byly zproštěny i dvě ženy, které prý o útoku věděly a nepřekazily ho. Jedna z nich se podle žaloby spolu se Sovou (byl ve vazbě osm měsíců) a Ignačákem (ve vazbě rok a čtvrt) podílela na vyrobení zápalných lahví.
Státní zástupce Vladimír Pazourek se proti rozsudku na místě odvolal. Tvrdí, že tehdejší protimafiánský útvar vedený Robertem Šlachtou postupoval podle zákona.
Obžalovaní se získali pozornost policie, která v dubnu 2014 zasáhla proti extremistům, když se zabývala takzvanou Sítí revolučních buněk (SRB). SRB prý provedla žhářské útoky na policejní auta a mýtné brány. Obžalovaní v kauze útoku na vlak byli sledováni a odposloucháváni pro jejich možné spojení se SRB. Žádné dokumenty o tomto sledování ale ve spise nejsou. Policie šetří Sít revolučních buněk přes tři roky, ale dodnes není jasné, kdo to vlastně je. Za její údajné vedení pobyl anarchista Lukáš Borl sedm měsíců ve vazbě. Revoluční buňky byly ale nakonec z této kauzy vyčleněny a policie se jimi chce zabývat zvlášť. Protože se neví, kdo ji tvoří a není ani úplně jasné, že existuje.
Jedna věc je rovina právní a druhá morální. Jde o to, jestli policie smí sama vytvářet trestné činy, které pak odhalí a jestli se má dospělý člověk nechat navést k terorismu, byť by ho podnítil někdo jiný, v tomto případě policie. U soudu také hraje roli, zda mají pravdu obžalovaní, když tvrdí, že o skutečné identitě agentů věděli a že vlastně postupovali tak, aby mohli praktiky policie odhalit. Obžalovaní tvrdí, že agenty podezírali od samého počátku a ne pouze na počátku. Policie ale neuvolnila všechny odposlechy, takže o si tom nemůžeme udělat jasný obrázek.
Deník Referendum píše: „Obžaloba nechce zpřístupnit odposlechy z doby, kdy se obvinění s agenty začali na celé akci domlouvat. Policie sice nezpřístupnila všechny odposlechy, ale i z těch, které má obhajoba k dispozici, je zřejmé, že Sova agenty podezíral až do samotného konce, a nikoli, jak tvrdí agenti, pouze ze začátku. Jen čtrnáct dní před zadržením totiž Petr Sova říká agentu Petrovi, když něco řeže nožem: ‚Kolik toho máš, Peťane? No abych tě neřízl, to by byl pracovní úraz, to by ti pak kapitán proplatil, byl bys doma za sto procent.‘“ Je to vtipkování, nebo náznak podezření? Tady se bez celé znalosti odposlechů nemáme o co opřít.
Agenti (kteří vypovídali v utajení) také měnili své výpovědi, nepamatovali si (což je samozřejmě možné) a po roce o si najednou vzpomínali na přesné detaily.
„Zdůrazňuji, že jsme nedospěli k tomu, že by přípravu vyprovokovala policie. Máme však důvodné pochybnosti,“ říká soudkyně Hana Hrnčířová. Agenti Martina Ignačáka a Petra Sovu sledovali už před listopadem 2014, jenže k tomu neměli povolení. Povolení agenti dostali až od 1. listopadu.
Pokud by skutečně naváděli k trestnému činu, bylo by to za hranou legality. „Je nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou pomáhaly,“ píše se v nálezu Ústavního soudu již v roce 2003. Nejvyšší soud zase uvedl v září 2014: „Důkaz získaný na základě policejní provokace je absolutně neúčinný v trestním řízení vedeném proti vyprovokované osobě.“
Kdybychom to shrnuli, je těžké se jednoznačně ke kauze vyslovit, protože vzbuzuje mnoho otázek, na které kvůli nedostatku faktů, které máme k dispozici, nemůžeme odpovědět. Obžalovaní byli osvobozeni pro nedostatek důkazů, nebyla vyvrácena jejich verze, že útok ve skutečnosti neplánovali, ale byli podněcování agenty, o jejichž identitě věděli, policie mohla postupovat nepřípustnými metodami. To nijak nesouvisí s názory obžalovaných, protože ty samé otázky by se vynořily, kdyby šlo o skupinu pravicových extremistů, nebo byl obžalován kdokoli jiný. Jde také o to, jakým způsobem u nás policie pracuje, protože to se týká každého.