Přehlédnutým klenotem je rozhovor místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka pro Parlamentní listy (20. 10. 2017). Dozvíme se v něm, že dnes vznikla skupina lidí, kteří „nám říkají, co je správné, oni definují deset přikázání, oni označují kacíře, samozřejmě oni sami jsou nedotknutelní“. Samozřejmě jsou to Havlovci. Lid je ale má prokouknuté a Kňourek taky.
Perly v tom rozhovoru jen prší, asi je toho pan Kňourek nějak plný. Tak třeba: „Největším problémem současné nejen české žurnalistiky je až nehorázný dvojí metr a hyperkorektnost. S tímto pokrytectvím přímo souvisí stav, že většina mainstreamu dnes neinformuje, ale bojuje…Je to úderka hodně rozžhavená. Jako korouhvičkám jim stačí, kam zavelí internacionála bažin nejen washingtonských.“
Pak je tam výčet postižených bezbranných chudáků: „Dnes se v jednom šiku jede proti Babišovi, Okamurovi, Zemanovi a kádrově polepené to například mají i někteří politici ODS, jako třeba Václav Klaus mladší. Zkrátka nazývat věci pravými jmény se mediálně trestá. A to nemluvím o až odporné rusofobii a antitrumpismu. Každé ráno čekám, kolik to na mě vypadne článků či reportáží o tom, co ti Rusové nebo prezident Trump zase provedli.“
Pak sděluje odolným jedincům, že je to jako v 80. letech, kdy všude byla „neskutečná primitivní protizápadní propaganda. Bohužel jsem se dožil doby, kdy je to tady zas. Jen naopak“. „Komu se nelíbí ‚odkaz‘ Václava Havla, nedotknutelné ikony mainstreamu, bude zašlapán do země. Naštěstí jen mediálně… Obávám se, že v současnosti jsme ve fázi předkrmu k hlavnímu chodu, který má název cenzura a informační totalita.“
Následují doporučení, jak by všechno šlo zlepšit: „Proč se ve vysílání jen sporadicky vyskytuje třeba Tereza Spencerová, skutečná odbornice na Blízký východ? Odpověď není složitá, zkrátka se její pohled na tamní dění liší od oficiálního. Hledá informace i mimo hlavní proud, region navštěvuje, dokáže skvěle analyzovat, a proto je v této oblasti tak fundovaná. A co kdyby ve vysílání zaznělo, kdopak ten Islámský stát vytvořil, kdo ho financuje a kdo hlavně zabíjí civilisty. Takových lidí jako je paní Spencerová je v Česku dost a dost. Ale lidé v rozhlasu i televizi jako by je neviděli, domnívám se, že je vidět ani nechtějí. Jejich názory čtenáři pak musejí hledat na tolik nenáviděných alternativních webech, jako jsou i Parlamentní listy.“
Není to ale ztracené: „Považuji za velkou chybu, že takoví publicisté mají dveře do rozhlasu prakticky zavřené. S letošním příchodem dvou nových členů Rady, pana Dittricha a pana Jandáka, by se to mohlo podařit. Tímto na dálku děkuji poslancům za tento výběr.“
Zřejmě není ani nutné něco takového komentovat. Představa, že by se veřejnoprávní médium stalo rejdištěm lidí, jako je osoba Tereza Spencerová, fanynka syrského diktátora Asada a snaživá přispěvatelka proruských webů, vyděsí nejen nějakého samozvaného havlistu. Nepochybně je republika plná všelijakých „osobností“, které by nám, jako Spencerová, vysvětlily, že Američané vraždí civilisty, zatímco Rusy a Asada by to ani nenapadlo. Spencerová by přispěla také nějakým tím svěžím pohledem na válku na Ukrajině, za kterou může zlovolná kyjevská vláda, před kterou musel Krym zachránit sám veliký Putin. Mohla by ještě zopakovat svou oblíbenou lež, jak protektor Heydrich choval na kolenou malého Vašíka Havla. To by se mohlo líbit.
K dokonalosti už chybí jen alternativně duševně zdravé osobnosti z Protiproudu Petra Hájka. Vysílat by se mohlo rovnou v ruštině, tedy jen ti redaktoři, kteří, jak soudí Zeman, „razumějut“ po rusky. Jen ti zajistí kvalitu. Institut Václava Klause by tam mohl mít intelektuální okénko a posílat do vysílání analytika Forejta.
V Česku je jen smůla, že co včera vypadalo jako vtip, se zítra může stát realitou.
