Zakladatel strany Realisté Petr Robejšek poskytl videorozhovor, který byl publikován na webu reflex.cz.

Na otázku moderátora, kdo je podle něj favoritem prezidentské volby, odpověděl: „Prezident Zeman.“ Jaký je důvod? Robejšek odpověděl: „To je vždycky tak, ten vlastník pozice je v silnější pozici a nejdůležitější je, že ti, kteří vystupují jako momentální oponenti nemají dnes proti němu za za daných okolností žádnou šanci.“

„Pan Horáček a pan Drahoš?“ ptá se moderátor.

„Přesně tak, nemají šanci, protože jim chybí kontury, protože prezentují názory, které jsou spíše menšinové. V případě pana Horáčka protože se staví k otázkám, řekl bych, trošku vágně. Pan Drahoš chce být zvolen v přímé volbě jako prezident a zároveň říká, že občané nesmějí v referendu rozhodovat o členství v Evropské unii. Tomu nerozumím. Jsou dost kompetentní na to, aby zvolili jeho a nejsou dost kompetentní na to, aby zvolili svou budoucnost. Tam vidím logický problém a to je pro mě symptomatické. I když jistě nevím všechno o jeho programatice a záměrech, ale po tom, co vím, by mě to jako voliče asi neomráčilo.“

Kdybychom se měli držet logických problémů, asi by to neměl být pro politologa tak velký problém Drahoše pochopit. Nikde se totiž neříká, že voliči jsou kompetentní někoho zvolit prezidentem. Ani že jsou kompetentní zvolit kohokoli jiného do nějaké funkce. O kompetentnosti části voličů lze s úspěchem pochybovat. Je to celkem empiricky vidět na tom, koho všeho byli schopni volit v minulosti, popřípadě kdo býval nejoblíbenější politik. Trvalo někdy tři nebo čtyři roky a pak svůj názor změnili. Výhodou voleb je, že se dají za čtyři roky zopakovat, a pokud někdo v očích lidí selhal, tak ho znovu nevolit. U referenda to tak není. Tam se dá škoda napáchat na celou generaci a pak už je pozdě.

Když je někdo proti referendu, hned se na něj vytáhne, že je proti demokracii a nedůvěřuje lidu. Není ale jasné, proč by někdo měl být proti demokracii, když si myslí, že většina lidí většině věcí nerozumí. Stejně tak, proč by měl být proti demokracii někdo, kdo si myslí, že lidé by neměli mít možnost dělat zásadní a nevratné chyby.

Referenda navíc dopadají dost těsně, takže výsledek připomíná spíš házení korunou. Být referendum o týden později, dopadlo by třeba naopak, zase s většinou tří procent. Co je na takové věci demokratické?

Na Robejškovi už celkem nepřekvapuje, že se nevyjádřil k Zemanovi jako osobě. Jen nějak usoudil, že proti němu nemá nikdo šanci.

V logickém rozporu se ale nachází sám. Proč si myslí, že proti fyzické a duševní trosce na Hradě, jedinci mnohokrát usvědčenému ze lži,  loutce ruských a čínských zájmů, nemá nikdo šanci? Má Robejšek skutečně tak nízké ponětí o obyvatelích Česka? Není samozřejmě sám. Když vidíme, že Zemanovi stále důvěřuje 55 procent lidí s volebním právem, nebo že Babišem zatím neotřáslo ani to všechno, co se o něm ví, je celkem na místě konstatovat, že to se zdravým rozumem v Česku není moc slavné. Od demokrata bychom ale čekali, že bude nepřízni doby čelit, a nikoli konstatovat, že to nemá smysl. Že Zemana pojmenuje, jak si zasluhuje a konstatuje, že taková osoba nemá v čele státu co dělat. Ale nic. je ve výhodě, protože na kopci už sedí a jeho soupeři „nemají kontury“. A jejich názory jsou menšinové. Pokud je menšinové být proevropský, prozápadní a pro NATO, pak je třeba se přidat k menšině. K čemu jsou politici, kteří hlásají, že se nic nedá změnit.

Robejšek je ovšem opatrný, říká „za daných okolností“. Vždycky jsou nějaké dané okolnosti, jak jinak. Pokud jsou špatné, je třeba s „okolnostmi“ něco udělat.

Jestli je na mýtu Zemanovy neporazitelnosti něco realistického, pak by to byla tak otřesná výpověď o stavu národa, že by snad bylo lepší z této země zmizet.