Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost propojeného s hnutím ANO, si vzal na paškál ústavní soudce, kteří navrhli zrušit EET. Podle něj by si měli založit vlastní politickou stranu, protože se chovají jako stát ve státě. Je to další příspěvek k pojetí řízení státu, kam zřejmě nepatří nic, co se nepojí se zájmy Agrofertu.

Macháčka rozčílilo oponentní stanovisko ústavních soudců Vojtěcha Šimíčka, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře, podle nichž je EET protiústavní. Tím se lišili od většinového názoru Ústavního soudu, který za protiústavní označil některé části zákona a mimo jiné zastavil rozjezd třetí a čtvrté vlny EET v příštím roce, dokud zákonodárci přesně nestanoví, koho se má týkat.

Filozofování ústavních soudců

Už tento výsledek lze považovat za Babišův neúspěch s nejistým výhledem v názorově roztříštěné sněmovně. Zmíněná pětice soudců však šla ještě dál a šéf ideového think tanku hnutí ANO na ně zaútočil v komentáři pro portál Lidovky.cz (19. 12. 2017).

„Máme totiž za to, že ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou (legitimním cílem). Někdy by zájem na ní měl poněkud ustoupit tomu, aby byla zachována silná vrstva aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svou existenci, místo aby se nechali zaměstnat,“ uvedl Macháček z jejich stanoviska s tím, že ještě jedna část „filozofování ústavních soudců“ stojí určitě za ocitování:

„Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost.“

Opravdu to vypustili z úst?

„Myslí toto ústavní soudci vážně? Opravdu to vypustili z úst?“ táže se Macháček sugestivně. Takové „filozofování a mudrování“ podle něj nijak nesouvisí s ústavou a k likvidaci živnostníků prý nedochází. Ale souvisí a dochází, to by jen ideový vlajkonoš hnutí ANO nesměl žít ve slonovinové věži odtržený od reality a vytrhávat pojmy z kontextu.

Macháčka zejména pohoršil výrok „daňová disciplína není vždy tou nejvyšší hodnotou“. Jenže už nedodává, že ústavní soudci jej uváděli v souvislosti s drobnými podnikateli, kterým má stát administrativu spojenou s podnikáním co nejvíce ulehčit poté, co důkladně prověří všechny možnosti nikoli tak invazivního systému daňového dohledu.

Co z jejich stanoviska také pominul? „Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva zůstane i v ,okrajových‘ oblastech (hospody a jiné provozovny v malých obcích, malí samostatní živnostníci, podnikající důchodci, studenti atd.). Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou ,poslední kapkou‘, která je vyžene z podnikání, případně je nažene do ,šedé ekonomiky‘, což uvolní cestu jejich velkým konkurentům směrem ke korporativnímu, velkopodnikatelskému a dotačnímu státu.“

Daňový výnos marginální

Macháček by měl vědět, pokud se na portálu Institutu pro politiku a společnost tituluje jako „jeden z nejlepších ekonomických komentátorů a analytiků“, že drobní podnikatelé vlivem uplatnění výdajových paušálů a daňových odpočtů daně z příjmu do výše zhruba 400 tisíc korun ročního příjmu neplatí. Zavedení a provoz EET pro ně znamenají zbytečné náklady navíc a stát na nich stejně nic nevydělá. Celkový daňový přínos u malých podnikatelů je v porovnání s daňovými úniky velkých firem marginální.

Co je však na tomto expozé myšlenkového trustu hnutí ANO nejhorší? Trefuje se do ústavních soudců, kteří se zastali malého podnikání. Na druhou stranu od vzniku institutu nevěnoval jedinou kritickou větu podnikání svého chlebodárce, které je do značné míry závislé na dojení státu miliardovými daňovými úlevami, investičními pobídkami a dotacemi všeho druhu, někdy na hraně zákona.

Nejde jen o podezření z podvodně vylákané padesátimilionové evropské dotace, když řada malých podnikatelů potvrdí, že dostat jakoukoli nenárokovou dotaci není nijak jednoduché a automatické.

Dluhopisy a daňové úlevy

Uzavřeno dosud není vyšetřování vydání korunových dluhopisů Agrofertu v celkové hodnotě 1,5 miliardy korun. Babiš jako jediný majitel svému holdingu půjčil peníze s úrokem 6 procent na deset let, ačkoli v té době dostával bankovní úvěry v průměru za 1,87 procenta. Jen loni a letos do května mu tyto dluhopisy vynesly nezdaněných 180 milionů korun.

„Pokud vydáváte soukromé emise svým známým privátním investorům v objemech desítek milionů až jednotek miliard korun, tak nominální hodnota každého jednotlivého dluhopisu jedna koruna za mě nemá byznysově vůbec žádné opodstatnění jiné než dosáhnout daňové výhody. To přesně naplní definici zneužití práva,“ tvrdí bývalá náměstkyně ministra financí Simona Hornochová.

Jak je to s daňovými úlevami pro Agrofert? Jen jeho provoz na výrobu biopaliv Preol dosáhne do roku 2019 na daňových úlevách celkovou podporu 600 milionů korun, což je zhruba 40 procent na jeho výstavbu.  V roce 2015 dosáhl Preol tržby 6,4 miliardy korun, z toho mu vznikla daňová povinnost 53,4 milionu. Díky daňové úlevě však zaplatil jen 363 tisíc a jeho představenstvo současně navrhlo vyplatit dividendy ve výši 200 milionů korun.

Pokud tedy Jana Macháčka dráždí výroky ústavních soudců vztažené na nejmenší podnikatele, měl by se nejdříve zaměřit na „daňovou disciplínu“ majitele Agrofertu. Takového výkonu však není schopen, tak si raději kopne tam, kde se zavděčí.

 

 

 

Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora