Spisovatel Robert Fulghum přijel do České republiky propagovat svou novou knihu Opravář osudů, která se odehrává v Praze. Vymyslel pro ni hospodu U Devíti draků a ovce, o které doufá, že ji někdo z milovníků Járy Cimrmana doopravdy založí. A doufá také, že si do ní budou chodit lidé povídat a číst knihy, místo aby se dívali na televizi nebo do telefonů. Robert Fulghum řekl v rozhovoru pro Revue FORUM, že je realista. Optimisticky věří, že knihy digitální věk nezabije. Zato je pesimistický k tomu, kdo bude v USA vládnout po prezidentu Donaldu Trumpovi. Situaci u sebe doma totiž vidí podobně jako v tuzemsku: Češi se zbláznili a volí miliardáře. Tak jako Američané.

Pane Fulghume, v České republice jste byl už mnohokrát a stále se sem vracíte. Co máte na této zemi rád? Jaký je váš důvod, abyste sem pravidelně jezdil?

Cítím se tu doma. Je to zvláštní: existují země, kde tomu tak je. V Číně ten pocit nemám, naproti tomu když přijedu do Japonska, tak ano. Nevím proč. V České republice je to velmi silný pocit. Částečně asi proto, že jsem vyrostl v Texasu, kam emigrovalo mnoho Čechů. Blízko mého tehdejšího domova leží mnoho měst, kam jsme si jezdili kupovat chléb, koláče, uzené maso… spoustu tradičních českých výrobků. Takže cítím s Českou republikou určité propojení.

Když zmiňujete Čechy žijící v Texasu, byli právě oni inspirací pro vaši novou knihu Opravář osudů?

Ano. Chtěl jsem napsat knihu jenom pro Čechy o mém vztahu k jejich kultuře a řekl jsem si: Vždyť jsem s nimi vyrostl! Velmi mnoho Čechů přišlo do Texasu v 19. století. Pak ale přišla první světová válka, druhá světová válka, komunisté, rok 1968… Takže se ti, kdo zůstali doma, se nemohli s Američany téměř vůbec spojit. Ale po roce 1989 začali lidé pátrat po svých příbuzných a američtí Češi chtěli vědět více o své minulosti. Těch spojení existuje spousta. Mohlo by se to jmenovat Česká texaská republika, řekl bych…

Zajímáte se i o situaci v České republice?

Ano. Vím, jak to máte s politikou. Chystáte se udělat stejnou chybu jako my, možná větší. Je to zvláštní. Po Václavu Havlovi, což byl dobrý člověk, skvělý dramatik, ale příliš se do politiky nehodil, přišel Václav Klaus. Ten byl strašný. A ten člověk, co je tam teď? Panebože! A ještě hodláte zvolit premiérem miliardáře. Češi jsou asi stejně blázniví jako Američané. Nechci se ale příliš bavit o Donaldu Trumpovi. Řeknu však jedno: dva lidi s nejdivnějšími vlasy na světě teď mají v rukou to, jestli bude, nebo nebude jaderná válka.

Čím to je?

Lidé pořád říkají, že by chtěli lepší politiky. Jenže nikdo do politiky jít nechce. I mě se okolí ptá, jestli bych nechtěl kandidovat. V žádném případě, to by bylo hrozné! Jenomže tím pádem stále sbíráme ty, které nemáme rádi, volíme je a pak si na ně stěžujeme. Jako Francouzi. Zvolili si Emmanuela Macrona, je mladý, byl oblíbený… A několik týdnů po zvolení se v průzkumech propadá.

Být politikem je prokletí. Takové to muselo být pro Václava Havla. Politik tu je pro všechny, je nucen dělat kompromisy… Řekl bych, že chtěl být dobrý, ale nebylo to nic pro něj, bylo to těžké. A pokud jde o Ameriku, jednoho dne si podle mě lidé řeknou, že Barack Obama byl skvělý prezident. Teď jsou proti němu, částečně proto, že nebyl bílý. A teď máme Donalda Trumpa… Zbláznili jsme se? Bojím se, že Trump je jako Mussolini. Myslí si, že byl zvolen diktátorem. Ale ne, je to prezident. Většina mých přátel je přesvědčena o tom, že nakonec rezignuje. Pomalu vyplouvá na povrch víc a víc špatných věcí, které udělal. A to bude jeho konec. Doufám.

Myslíte, že je to možné?

Rozhodně. Spoustu toho skrývá. Jenomže potíž je v tom, že po něm může přijít někdo ještě šílenější. Lidé si zvolili Mussoliniho, zvolili Hitlera. Mohlo by to nakonec být ještě horší. To ostatně vidíte i v České republice.

Chcete si přečíst, co říká Fulghum o své nové knize? Jakou hospodu by Češi měli založit? A o čem by si v ní měli povídat? Kupte si digitálně nulté číslo Revue FORUM.

Nechcete už přijít o žádné číslo Revue FORUM? Tištěné i digitální předplatné naleznete ZDE.

Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora