Podnikatelský poradce Robert Vlach označuje za jednu z předností českého podnikání liberální étos, který ale podle něj poslední dobou slábne. Elektronickou evidenci tržeb vnímá jako neúspěšný politický experiment. A v rozhovoru říká, že v příštích volbách se bude hrát o víc než o podmínky pro podnikání. „Rád bych, aby Česko zůstalo svobodnou demokratickou zemí, která je plnohodnotným členem Evropského společenství,“ zaznělo v rozhovoru.

Jak se vám v České republice podniká?

Na to mám jednoduchou odpověď: Dobře. Jinak bych tady nepodnikal. Podnikatel není oběť, ale aktér na volném trhu, a ten je větší než ten náš český.

Sám podnikáte poměrně dlouhou dobu, působíte jako podnikatelský poradce. Jak se české podnikání proměnilo, řekněme za posledních patnáct dvacet let?

Jsem na volné noze od roku 1999, kdy jsem pracoval v cizině jako kontraktor. V Česku podnikám od roku 2003, ale mí rodiče mají firmu od začátku 90. let a já tehdy studoval obchodní akademii. Takže jsem české podnikání postupně nahlédl v různých kontextech a jsem přesvědčen, že dlouhodobě se podmínky zlepšily. Nejde jen o to, že něco je jednodušší a živnostníci dnes například většinou nemusejí vést účetnictví a mohou danit s paušálem, ale zejména jsme se stali součástí Evropské unie. Podnikatelé mají lepší přístup na evropské i světové trhy, a to je obrovská výhoda. Také společnost bohatne a větší dostupnost kapitálu dává vzniknout velkorysým podnikatelským projektům, z nichž mnohé sledují vedle zisku i veřejné blaho. A třeba podnikání nás freelancerů obrovsky usnadnil nástup nových technologií, mobilů a internetu. O možnostech, které má tato generace podnikatelů, jsme si mohli v 90. letech jen nechat zdát.

Kdo vlastně jsou freelanceři, profesionálové podnikající na volné noze? Alespoň ve svém okolí je vnímám jako lidi, pro něž je důležitá osobní svoboda, aby se mohli rozvíjet, být kreativní.

To je jednoduchá otázka, ale odpovědět na ni není snadné. V knize Na volné noze jsem tomu věnoval celou kapitolu. Nabízím dvě odpovědi. Jedna zní, že freelancing je těžké zkoumat, protože definic jsou desítky a dost se různí. Jde o natolik různorodý fenomén, že o freelancerech není možné hovořit jako o sourodé skupině podnikatelů a zobecňovat, protože oborové, lokální i čistě individuální odchylky jsou obrovské. Druhá možnost je podívat se, jací lidé se s označením freelancer sami ztotožňují. A zde můžeme říci, že často jde o lidi pracující hlavou, na počítači, se solidním vzděláním a jasně deklarovanou odborností. Ale může jít i o některé řemeslníky, pokud kladou důraz na svůj um a dobré jméno. V našem průzkumu českého freelancingu, do něhož se zapojilo na 2 300 respondentů, převládalo oborově IT, design, marketing, psaní textů, vzdělávání a jazykové služby. Anglicky se někdy těmto lidem říká knowledge workers, protože jejich kapitál je primárně znalostní, tedy nepeněžní a nehmotný. Patří sem znalosti, dovednosti, zkušenosti, vzdělání, ale také kontakty či dobré jméno. Pokud jde o druhou část vaší otázky, i náš průzkum potvrzuje, že tyto neměřitelné pocitové výhody podnikání jsou pro freelancery prvořadé: svoboda, nezávislost, možnost dělat, co mě baví, být svým pánem, vybírat si klienty, pracovat na sebe… Důraz na autonomii je evidentní, v tomto smyslu jsou freelanceři skutečnými nositeli myšlenky svobody.

Když jsme u svobody, hovoří se o utahování šroubů. Jak toto vnímáte vy?

Velice znepokojivá je pro mne politická situace v Maďarsku a sousedním Polsku. Viktor Orbán vykazuje rysy autoritářského vladaře a Kaczyński v Polsku potlačuje politickou i názorovou opozici. To je alarmující a samozřejmě chovám obavy, že v nějakém pesimistickém scénáři by se tahle nákaza mohla přenést do Česka. Ovšemže nedokážu říct, nakolik je to reálné, protože vzhledem k situaci u sousedů jsme možná přecitlivělí na projevy autoritářství a omezování svobody, ale to je správné. Já obrovsky věřím v demokracii, a že je osud země v rukou nás občanů, tedy že nejsme jen obětmi systému, který nemůžeme ovlivnit. Nadcházející volby budou důležité. Nejsem pesimista a věřím, že Češi nejsou ovce, které si nechají vzít svobodu pod jakoukoli záminkou. A i když průzkumy nevypadají nejlépe, vše je otevřené a rozhodující je právě akt volby.

Zůstaňme ještě chvíli u podnikání. S jakými největšími a nejčastějšími překážkami se drobní čeští podnikatelé podle vás setkávají?

Náš průzkum (ale i má poradenská zkušenost) ukazuje, že spíše než vnější faktory jako velká konkurence či daně trápí freelancery vnitřní problémy podnikání. I když se s nimi bavím osobně, málokoho skutečně trápí na prvním místě korupce nebo složitá legislativa. Nejčastěji zmiňovaný problém jsou výkyvy příjmů, protože ty nejsou na volné noze jisté ani stabilní, stejně tak výdaje. Častým problémem při práci doma je stírání hranice mezi prací a soukromím, tedy špatná hygiena práce, může vést až k osamělosti nebo workoholismu. Problémem je i nezastupitelnost, zvlášť když profesionál dělá práci, která vyžaduje rychlou a stabilní odezvu. Překvapivě nejde o často medializované problémy.

Jako je například výše daní?

Ano. Ale to bohužel neznamená, že zvyšující se míra zdanění freelancery nepostihuje. Už jen proto, že když jsou odvody vysoké, vede to k tomu, že podnikatelé méně investují do sebe i svého byznysu, tvoří nižší rezervy a jejich podnikání bude křehčí a méně odolné vůči budoucím poryvům trhu. Vyšší daně tedy snižují imunitu podnikatelů vůči problémům. Rozumný podnikatel se nesnaží maximalizovat zisk proto, že by byl hamižný a měl neukojitelnou potřebu kupovat si drahé věci. Tvoří vyšší zisk jako obranný val a proti budoucím problémům a horším časům, které tu a tam přijdou. Proto jsou vysoké daně oslabením podnikatelského stavu. O životní úroveň primárně nejde.

Zmínil jste některá negativa nebo omezení českého podnikání. V čem je ale podnikání v Česku dobré?

Češi jsou pracovití, učenliví a technicky velice zdatní. V minulém století to bylo strojírenství, dnes třeba IT, ale slabost pro technologie máme evidentně už od dob Rakousko-Uherska. Pro každého, kdo zaměstnává lidi nebo sestavuje týmy, je výhodou i relativně nízká cena práce ve srovnání se zahraničím. Slušná je také spolehlivost českých profesionálů. Není jistě tak dokonalá jako ve Švýcarsku nebo Německu, ale když to srovnám třeba se Španělskem, které důvěrně znám, je to obrovský rozdíl. Přijde mi, že jednou z českých předností je také jistý liberální étos, který ale v posledních létech slábne. Čekám, zda dojde k nějakému obratu zpět k větší podnikatelské svobodě.

Mezi některými podnikateli se hovoří o bující administrativě. Jak vnímáte nebo jak podnikatelé ve vašem okolí vnímají zavedení EET?

EET je rozhodně jedním z projevů onoho omezování podnikatelských svobod a bohužel je to dílo celé této vlády. Nás freelancerů se EET dotklo relativně málo, což je dáno tím, že většina přijímá platby hlavně na účet, snad jen s výjimkou řemeslníků a podnikatelů v e-commerce. Ale jako příslušník podnikatelského stavu sympatizuji se všemi kolegy a podnikateli, které EET postihlo. Zatím jsem neviděl žádné přesvědčivé důkazy, že by takovýto až policejní dohled na byznysem měl smysl. Rozumím tomu, že pro ANO to byla priorita a klíčový bod politického programu. Respektuji, že zákon prošel demokratickým schvalovacím procesem. To je zcela legitimní, ale zároveň to nestačí. Jako občané bychom měli dostat jasné a nezávisle opatřené důkazy, jak a kde EET pomáhá. A ty, pokud vím, neexistují. Naopak, znám řadu lidí, kteří kvůli komplikacím s EET ukončili poskytování některých služeb, nebo dokonce zcela odstoupili od záměru podnikat. To jsou hodnoty, o které společnost přichází. EET proto vnímám jako neúspěšný politický experiment, jehož zrušení by bylo velmi pozitivním gestem důvěry a povzbuzení pro české podnikatele.

Podle některých názorů pokřivují podnikatelské prostředí dotace. Jak se na ně obecně díváte vy?

Mám k dotacím ambivalentní vztah. Z občanského hlediska nemám problém s tím, že stát dotuje podnikatelské projekty v oblastech zásadního významu, jako je třeba vzdělávání, věda a výzkum nebo veřejné zdraví. Pokud jde ovšem o plošné dotace, které zvýhodňují skupinu podnikatelů jen proto, že je umí lépe čerpat, to jako liberál a protržní nadšenec odmítám. Často vidím, jak takové dotace deformují podnikatelské prostředí. Vznikají celé firmy jen proto, že se otevře penězovod, ze kterého teče, a mnohé pak zanikají záhy poté, co vyschne. Někdy je to jen neefektivní přerozdělování, jindy to vyhladí zavedené firmy, které do dotací nešly. To není férové ani správné. Podnikatelské projekty by měly povstávat z iniciativy podnikavých lidí, nikoli z dotačních pobídek.

Freelancerů, zdá se, přibývá. Objevují se částečné úvazky. Lidé pracují jako kontraktoři. Nezaspal stát? Mám teď na mysli hlavně systém sociálního a zdravotního pojištění.

Přiznám se, že tím makroekonomickým pohledem se až tak nezabývám, protože k němu chybí tvrdá data, a to nejen v Česku. Situace českých freelancerů ale není nijak zlá, platí si povinné pojištění a mají tak nárok na podporu v penzi i plnohodnotnou zdravotní péči. Tyto dva pilíře sociálního státu jednoznačně fungují. Což není samozřejmost, jak dokazuje příklad USA, kde freelanceři řeší tyto problémy dost složitě a draze. Vždy je co zlepšovat, ale v tomto směru nepanuje konsenzus, co freelancer to jiný názor podle toho, kde jej tlačí bota. Stát podle mne nezaspal, sociálně bdělý je víc než dost. Jistě by se mohla zlepšit ochrana drobných podnikatelů proti neplatičům, tedy vymahatelnost práva, nebo podpora freelancerů v případě nemoci, což řada z nich řeší komerční pojistkou. Ale uznávám, že to by vyžadovalo větší změnu celého systému. Nižší daně a odvody by také freelancerům pomohly.

Jak si stojí české podnikání ve srovnání se zahraničím, s Evropou a s USA?

V evropském kontextu jsme na tom dobře, úroveň českého freelancingu je srovnatelná se západní Evropou s jedinou výjimkou, a to jsou ceny. Češi jsou levnější a zároveň nekladou na cenotvorbu a cenové vyjednávání dostatečný důraz. To však není nepřekonatelný problém a časem se ceny srovnají s tím, jak bude více Čechů dělat pro zahraniční klienty. USA jsou vždy o pět až deset let napřed, co se trendů týče. Tamní freelanceři si třeba společně založí jednoúčelovou firmu, jen aby dosáhli na větší zakázku. Je tam také větší orientace na byznys a tvrdou práci. Evropa vyznává spíš životní rovnováhu, ale pokud bych měl oba přístupy srovnat, myslím si, že ten americký je lepší, protože životní pohoda může mít dost vysokou cenu a lépe zaopatřený člověk je v konečném důsledku odolnější vůči rizikům všeho druhu. Samozřejmě by to nemělo být za cenu toho, že se zdravotně či lidsky odrovná.

Co čeští profesionálové, odborníci na volné noze, dělají správně, a kde naopak mají mezery?

České přednosti už jsem zmínil, vidím zde také obrovskou vůli se zdokonalovat a vzdělávat, odborně růst. Slabiny máme v podnikatelské abecedě, což je také důvod, proč jsem napsal knihu Na volné noze. Znám nespočet freelancerů, kteří jsou na jednu stranu skvělí odborníci, ale v podnikání plavou. A dělají chyby — ve vyjednávání, cenotvorbě, osobní produktivitě nebo ve finančním sebeřízení. Někdy se také honí bezhlavě za jepičími trendy na úkor skutečně důležitých věcí v podnikání, jako je třeba spolehlivost a dobré jméno. Třeba takový osobní branding je sice hit, ale marketéry, kteří umí skutečně dobrý osobní brand v Česku vytvořit a mají za sebou jednoznačně pozitivní výsledky, bych spočítal na prstech.

Letos nás čekají volby. Vidíte v českém politickém spektru stranu, která by dokázala reflektovat potřeby podnikatelů a lidí na volné noze?

Odpovím trochu oklikou. Zmínil jsem alarmující politickou situaci v Polsku a Maďarsku. Pro mě je v tomto kontextu důležitější udržení a posílení demokracie, než ty či ony potřeby podnikatelského stavu. Potřeba svobody a demokracie je pro mě nadřazená. S jistotou proto vím, že v příštích volbách budu volit stranu, u níž budu mít pocit, že v ní jsou autentičtí demokraté, kteří např. nebudou usilovat o oslabování ústavy nebo zasahovat do nezávislosti médií a svobody slova. Myslím, že se hraje o víc než o podmínky pro podnikání. Rád bych, aby Česko zůstalo svobodnou demokratickou zemí, která je plnohodnotným členem Evropského společenství. To je pro mě zásadní.

Skončeme nepoliticky. Kam se podle vás bude ubírat podnikání na volné noze?

Zmínil jsem přeshraniční působnost českých profesionálů, to je, zdá se, nastupující trend. Protože je Česko levnější, motivuje to freelancery, aby se poohlíželi po klientech v zahraničí. Vnímám to hlavně u mladší generace. Mnozí vývojáři po škole už ani nehledají klienty na českém trhu, ale rovnou v cizině a za mnohem lepší peníze. Trendem se může stát i určitá konvergence mezi působením na volné noze a v zaměstnání. Firmy pochopitelně vidí, že schopní odborníci volí volnou nohu kvůli určitým výhodám, jako je home-office, volnější pracovní doba, lepší sladění pracovního a rodinného života. A protože firmy nejsou hloupé, začínají podobné benefity nabízet. V budoucnu se tak může stát, že volná noha ztratí část své dnešní přitažlivosti. Krom toho, svět firem a freelancerů se prolíná. Současný vzestup freelancingu umocnila hospodářská krize, kdy firmy byly nucené šetřit a část služeb poptávaly zvenčí. To se může zase obrátit.