Co vlastně jsou Vánoce? A tato otázka nás přímo přivádí k té bezprostředně další: o čem je křesťanství?

Vánoce jsou svátkem narození našeho Pána, Ježíše Krista. A křesťanství je o radosti. Především o radosti, a vlastně… pouze o radosti. Rád bych vám to vysvětlil, ale neumím to. Polovinu svého dospělého života jsem byl agnostikem a polovinu jsem křesťanem. Mám přátele ve stavech obou. Vím, jak se na život a osud lze dívat z pohledů obou. A věřte mi, na žádné straně nejsou padouši. Jen lidem na straně jedné… něco chybí… To nejdůležitější…

Tak tedy, teď následuje jeden velice neumělý pokus:

Křesťanství je v první řadě o svobodě. Toto náboženství Západu nám sděluje, že člověk je svobodný, má svobodnou vůli a na jeho volbách záleží. Člověk si v posledku sám volí spásu nebo zatracení. Křesťanství, na rozdíl od fatalistických náboženstev Východu, sděluje, že osud člověka není předem daný, že on sám si svou budoucnost určuje. A taky říká, že jakkoli hluboce by klesl, vždy existuje možnost nápravy. Není na světě tak špatný čin, aby nemohl být olitován a napraven.

Křesťanství je v druhé řadě o lásce. O lásce Stvořitele k nám lidem, celkem to zlobivým potvůrkám, jež je tak velká, že my sami ji nemůžeme opětovat. Můžeme se o to jen pokusit. My lidé jsme slabé, chybující a pošetilé potvůrky a nechápeme, na čem skutečně záleží. Proto Bůh, ve své nekonečné lásce a moudrosti, nás to naučil tím nejvíce šokujícím způsobem: stal se člověkem, přebýval mezi námi a pak se pro nás nechal zabít. Z terapeuticko-pedagogických důvodů: aby nás vykoupil z našich nepravostí a aby nás naučil, co je smyslem života.

Křesťanství je tudíž v třetí řadě o pravdě. Je pravdou o smyslu našeho života na Zemi, kterým je láska ve svobodě k Bohu a i k tomu nejposlednějšímu člověku. Je taky pravdou o tom, co jest po smrti.

Křesťanství je tudíž nakonec o smrti. Říká nám, co je po smrti: život věčný. Dobrá zvěst (evangelium) křesťanství zní: Lidé, když už jednou existujete, budete věčně. Vaší biologickou smrtí váš život nekončí. Vaše vědomí, vaše paměť, vaše „já“ – vaše duše – bude existovat nadále; a to buď ve stavu mimořádně mizerném, anebo mimořádně blaženém. Máte možnost, že ve stavu mimořádně blaženém. Navždy.

Jak víme, že smrtí život nekončí? Již se tak stalo. Kristus byl první, který zemřel a pak vstal z mrtvých. Byl ten, kdo porazil smrt. Byl první, kdo vstal z mrtvých, nikoli poslední. Následovat jej můžeme všichni.

Křesťanství je tak to jediné, co dává smysl v tomto jinak nesmyslném světě. Až budete slavit Vánoce, vzpomeňte: vy, všichni lidé, jste bytosti nekonečné ceny. Jste stvořeni k obrazu Božímu a máte nesmrtelnou duši. A zároveň, jste hezky zlobivé potvůrky. Měli byste se zlepšit, jinak je to s vámi špatné.

Ale Bůh, který vás tak miloval, že za vás zemřel, to ví, a proto vám dal prostředky nápravy, které byste vy sami neměli. Zanechal vám tady svou Církev. Ale to je již příběh další… Šťastné a veselé Vánoce!

Autor je ředitelem Občanského institutu.

Článek vyšel na webu Pravý břeh.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner