Internetový deník FORUM 24 v pondělí 4. září zahájil sérii diskusních článků nazvanou „O čem rozhoduje česká společnost v parlamentních volbách 2017?“. Tuto otázku jsme položili mnoha osobnostem českého veřejného života. Odpověděl nám také bývalý premiér Mirek Topolánek.

Jak rád bych napsal, že letošní sněmovní volby budou standardním ideovým střetem. Analyticky bych rozebral kvalitu programů relevantních subjektů, porovnal vůdce podle míry charizmatu, důvěryhodnosti a tahu na branku, snažil se predikovat výsledek, možné koalice a dopad na občany po volbách. Vyhodnotil bych úspěšnost a chyby dnešních koaličních stran, pracovitost a kontrolu dalších stran parlamentních či mimoparlamentních. Případně bych trochu návodně a politicky nekorektně ukázal na mé preference. Tak to neumím. Takové ty letošní volby určitě nebudou!

Možná i proto je Václav Klaus označil za volby, které nic nevyřeší a jsou tak trochu o ničem. Řekl: „Je úplně jedno, který z těch soudruhů bude premiér. Všichni se chtějí tupě přimknout k Bruselu. Nechápu, že se lidem ještě neotevřely oči.“ Rozumím mu dobře a v mnohém s ním souhlasím. Mýlí se ale v tom, že tyto volby budou bezvýznamné. Myslím, že trochu podceňuje směr, kterým by vedl Českou republiku Andrej Babiš, a možné, těžce vratné změny, které by to nepochybně přineslo. Letošní volby totiž nenabízejí pouze varianty „špatné“, které naznačuje bývalý prezident, ale také variantu „ještě horší“, kdy bychom kromě ploché prodotační politiky evropské konzumovali navíc domácí reálpolitiku ohrožující většinu svobod, kterých jsme po listopadu 89 dosáhli.

Tyto volby tedy nebudou o střetu ideologií, přestože bychom si to přáli a aktivní a zodpovědní občané by si to zasloužili. Soumrak ideologií. Není to žádné české specifikum. Podívejme se na Emmanuela Macrona. Ukázkový marketingový etalon průměrnosti, populismu a k tomu francouzské nadutosti a sebestřednosti. Nebo Donald Trump. Je sice stokrát lepším řešením než Hillary Clinton, ale žádný ideový guru a demiurg konzervativních principů to také není. Nemluvím o Angele Merkel. Ta je přímo vzorem ideové bezobsažnosti a politiky středu, ale na rozdíl od Trumpa dosáhla „Germany great again“ a je to ona, kdo dnes „řídí“ Evropu. A je rozhodně lepší než Schulz.

Nevím, proč se divíme, že u nás to není jinak. I proto vypadá Andrej Babiš vedle těch panáků jako charizmatický a přímočarý akční hrdina. Je světaznalý, nevypadá zle, umí vydělat prachy a mluví několika cizími řečmi. Škoda že čeština mezi ně nepatří… AB má ale jednoduchou a pro současnou generaci „otroků konzumu“ srozumitelnou ideovou výbavu. Ideologii úspěchu za každou cenu, ideologii moci a ideologii peněz. Bez zábran, bez předsudků, bez limitů. Reprezentuje to nejhorší, co po minulém režimu zbylo, a současně to nejhorší, co změny přinesly. Jeho současné skandály jsou jen pověstným vrcholkem ledovce. Lidem ale svým příběhem připomíná a díky všeobecné toleranci bagatelizuje jejich vlastní lidská selhávání a podvolení se totalitnímu režimu; na druhé straně jim dnes mluví z duše a nabízí jim svým příkladem novou naději a populistickou rétorikou značkuje viníky jejich neúspěchů. Nepodceňoval bych hluboké tůně české malosti, závisti, udavačství a nízké sebedůvěry.

Tyto volby nebudou ani o programech. A to jsem jich několik skutečně přečetl. Asi poprvé. Nudné, epické a stranicky předvídatelné. Jako povinná četba na základní škole. Tu taky nikdo nečte. Většina stran (snad kromě TOP 09) sice odmítá nekontrolovanou migraci, odmítá stupidní povinné kvóty, je rezervovaná k přijetí eura, ale žádná nenabízí řešení pro případ, kdy k tomu budeme EU nuceni. Žádná strana, aspoň z těch, které mají šanci se do parlamentu dostat, nenavrhuje zákaz nacismu a komunismu podobné nenávistné ideologie – politického islámu. Nikdo nenavrhuje případný návrat k ochraně vnitřních hranic a možný vynucený odchod z Schengenu (a píší to přesto, že to byla moje vláda, která Schengenu dosáhla), vlastní migrační a azylovou politiku po faktickém ukončení platnosti Dublinské smlouvy. Připouštím, že náznaky má nejblíže k těmto návrhům ODS. Vím navíc, že je složité to navrhovat a nebýt nařčen z nacionalismu a xenofobie.

Strany totiž vědí, že s programy se to má jako s tou povinnou četbou. Ví to i marketingový tým kolem Andreje Babiše. Poté, co ANO vysálo pravici a začalo kanibalizovat levici, vyvstal před marketingovými mágy ANO problém, co a komu nabízet v těchto volbách. Přátelé vím, že pravdu tušíte. Nezklamali! Každý, kdo by náhodou program ANO skutečně otevřel, se v něm najde. Pro každého je tam konkrétní nabídka nebo vágní příslib. Jistě, nesmí moc listovat, to by byl v šoku. Pikantní je, že ANO kolikrát nabízí vyřešit i problémy, které samo i za tak krátký čas v politice způsobilo, nebo které mělo a mohlo řešit samo v tomto funkčním období. Úsměvná je výjimka z EET pro prodejce kaprů, nestoudná je zemědělská politika. Je to právě predátorská aktivita Agrofertu a dominantní postavení v mnoha oblastech, které vedly kupříkladu k monokultuře řepky a kukuřice, vyčerpání půdy, k problémům s erozí a nedostatkem vody, ke snížené kvalitě potravin a k postupné závislosti České republiky na importech potravin; je to právě morbidní společná zemědělská politika EU, jejíž zrušení ANO logicky nepožaduje. Na druhé straně je tam spousta přijatelných pasáží a také programových loupeží. Některé věty jsem určitě psal stejně a mnohé i naplnil reálným obsahem během svých dvou vlád. Ano, i já jsem se v programu ANO našel! Potěšilo mě, že ANO v programu myslí i na mne. Znáte tu „Jak pejsek s kočičkou pekli dort?“ Kobliha stejně programy nečte. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně…

O čem tedy bude rozhodovat česká společnost v podzimních parlamentních volbách? Přes ideovou prázdnotu, programovou mizérii a absenci lídrů demokratických stran se bude muset ta část české veřejnosti, která vnímá polistopadové změny se všemi negativy a excesy pozitivně, rozhodnout, zda pokračovat po trajektorii vedoucí ke svobodě, demokracii a nezávislosti a zda dát ještě jednou šanci tzv. klasickým stranám. Ano, taky se mi do toho nechce. Ano, svoboda bolí a vyžaduje i odpovědnost. Ano, demokracie je drahá, těžkopádná a selhávající. Ano, nezávislost je relativní a podmíněná. Přesto to stojí za to. Pokusme se zastavit tu explozi populismu, nesvornosti, zášti a relativizace zla. Pojďme si slíbit, že svou iracionální naštvanost, nedůvěru a deziluzi podrobíme před volebními urnami racionálnímu testu a budeme aspoň třicet vteřin přemýšlet. Myslel jsem přímo hlavou. A řekněme ANO ne! Potom bychom nemuseli mít z výsledku obavy. Nevyřešíme tím sice Klausovo i mé dilema a premiérem bude jeden z těch eurohujerů. Budeme mít nicméně šanci se o tom s ním, s nimi, s ostatními i mezi sebou svobodně hádat. A to se vyplatí. Teď, nebo nikdy!

Mirek Topolánek
Mirek Topolánek
Další články autora