Proděkan Ševčík z pražské VŠE je pašák. Aspoň podle Hradu. Svůj politický coming out totiž předvedl v extra drzém stylu, který tolik imponuje obhroublé hlavě státu. Už nechce být čučkař, ale Zemanův milec. Že pro to udělá skoro všechno dokázal hned několikrát. Po halasném ostouzení Zemanova soka profesora Drahoše před prezidentskými volbami teď prozměnu otevřel dveře poslucháren výkvětu tuzemských dezinformátorů. Aby tu přednášeli (sic!) o dezinformacích. „Musím vám říct, že to je asi nejvzdělanější tiskový mluvčí, kterého kdy jaký prezident měl“, tvrdil proděkan studentům o hradním Ovčáčkovi. Nestoudná servilita k nedoukovi, kterého přitom nastrčil studentům a jenž sám nezvládl vysokoškolské studium a odmaturoval až ve druhé škole, pak svědčí o vlčím hladu po prezidentském pamlsku. Mluvčí Ovčáček byl totiž za katedrou VŠE doslova v sedmém nebi. Mladé mozky, které mu proděkan do posluchárny sám přihrál, měly zjevně posloužit proruské nalévárně o zlých a hodných českých médiích. Která jsou která v pojetí exredaktora Haló novin a proruského tleskače už víme. Kdo vlastně skrze Ševčíka přednáší na VŠE pak nejlépe ilustruje sám prezidentův mluvčí na sociálních sítích. „Fašistické svině, které jsou v české společnosti čím dál hlasitější, definitivně zničily pomníček (pozn.: sovětských) osvoboditelů před Pražským hradem“. „Česká mainstreamová média překročila rubikon. Zneužít zarmucující náhlé smrti člověka k útoku na pana prezidenta mohou jen ty největší svině mezi námi“, běsnil nad zjištěním médií, že Zemanova delegace nechala v čínském hotelu prezidentova mtrvého lékaře a odletěla. „I v té nejslušnější společnosti je označení prase pro (pozn.: ministra) Jurečku až příliš mírné“ sprosťačí k tomu Ovčáček na Twitteru. Slovník za vysokoškolskou katedru jako vyšitý.
Studentům, kteří proti Ovčáčkově politické masáži protestovali, pak ukázal proděkan Ševčík zač je toho loket. Krátce poté sem totiž pozval přednášet Zemanova Kojzara, Radima Panenku z prokremeslkého dezinformačního webu Parlamentní listy. A bývalého člena extrémistické Národní strany. „Jde o přednášky, které připravují studenty na přechod do praxe. Musejí je dělat lidé, kteří tomu rozumí a v podstatě jsou ve společnosti známí,“ má ovšem jasno Ševčík. Na skrupule, natož na neutralitu, si zjevně nepotrpí, není přece idiot. Jenom ten podle Zemana nemění názory. Že si oba před lety sotva přišli na jméno, když Zeman o Ševčíkovi tvrdil, že učil marxismus –leninismus, dnes už nevadí, co bylo, bylo. Prstem, nasliněným ve směru politického větru, teď proděkan větří novou šanci. Pořád nemá dost. Čím ještě by chtěl být a co může čekat z Hradu, že to stojí augerechnet za mizernou pověst a studentský protest, lze jen domýšlet. Dobýt rektorskou židli se mu v minulosti nepodařilo. Ani děkanem už není. Přítulnost k Zemanovi a samá pomyšlení jeho ansámblu ale naznačují mnohé. Ideály v tom raději nehledejme. Zato synergii se Zemanem ano. Autoritářství, pokrytectví, mstivost a zduřelé elitářství oba muže zjevně spojuje. Stačí jen zavzpomínat na kuriózní jízdu Miroslava Ševčíka s modrým majákem v silniční zácpě. „Být liberál neznamená chovat se sobecky a bezohledně. Být liberál neznamená udělat z vlastní fakulty gubernii, křičet na studenty v kabinetu, ponižovat studentky ani mstít se kritikům. Být liberál neznamená ohrožovat život spoluobčanů bezohlednou jízdou po dálnici v protisměru,“ napsali tehdy čeští liberálové o Ševčíkovi rektorce VŠE . Že vysokoškolský učitel není ministr mu přesto prošlo hladce. Blbina a šmytec. Kdo z vás to má…
Z otevřených zdrojů, které na Ševčíka trudně vzpomínají, jde přitom hlava kolem. Od komunisty a registrovaného zpravodajce československé armádní správy, podléhající rovnou sovětské vojenské zpravodajské službě, až po ideová salta v podobě ředitele Liberálního institutu a zarytého fanouška pravice či euroskeptika Václava Klause, si podle nich zahrál v životě už leccos.I metál dostal. Za nejaktivnějšího akademika roku. Ten mu na hruď připnuli krátce po příchodu Miloše Zemana na Pražský hrad. Aktivní vážně je, hlavně na Hradě z něj mají radost. Hluk, který proděkan Národohospodářské fakulty vydává směrem ke svým kritikům, když si berou na paškál jeho excesy a přítulnost k moci, má pak nejspíš překřičet úpění vlastního charakteru. Koho Ševčík postaví bez ohledu na protesty studentů za katedru příště uvidíme. Plejáda těch, kterým je třeba se zavděčit, je tu nekonečná. Superstar StB generála Lorence mu sice před časem vyfoukla samotná Univerzita Karlova, která má z toho leda ostudu, ale majstrštyk by mohl předvést i jinde. Takový Andrej Babiš má příštím ekonomům určitě zas co říct. A jeho zkušenosti s evropskými dotacemi, dluhopisy nebo médii jsou pro nás všechny doslova k nezaplacení. A co teprve pozvat televizního mága Soukupa? Jak se stát z miliardáře dvorním loutkohercem by u Ševčíka vydalo hned na tři přednášky. Od věci by pak nebyla ani hodinka na téma pseudonymy v politice s agentem Falmerem nebo praktický seminář s mlátičkou z Národní třídy, poslancem KSČM Ondráčkem. A vlastenecké obzory by mohl tamním posluchačům rozšířit navíc i Tomio Okamura. Bílé podkolenky by do posluchárny mohla dodat sama SPD.
Ignorace studentského protestu proti účelovému zatahování politiky a dezinformací do jejich studia tu nemá po devětadvaceti letech od studentské revoluce obdoby. „Přijde nám jako provokace, že o falešných zprávách tady přednáší zrovna zástupce šéfredaktora Parlamentních listů, které Ministerstvo vnitra zařadilo na seznam webů, jež dlouhodobě sleduje kvůli šíření dezinformací,“ řekla pro Seznam.cz odvážná zástupkyně studentů. Ostatním situace vadí, kritizovat nahlas se přesto bojí. Kvůli odvetě školy a možným komplikacím při dokončení jejich studia; Miroslav Ševčík je přece proděkanem. A v minulosti podal na studentky školy dokonce (sic!) žalobu. Tenkrát na protest proti výpovědím kantorů z fakulty vyvěsily ve škole plakát . „Pane děkane, personální politika není jen právo, ale zodpovědnost“, napsaly. Za vlastní názor jim přišla soudní obsílka.
Před sedmdesáti lety, 17. listopadu 1948, vystoupil na zasedání ÚV KSČ tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. „Nemilosrdně vyčistíme střední a vysoké školy od reakčních studentů a postaráme se o to, aby převážná část studujících středních a vysokých škol se rekrutovala z dělnických rodin“, burácel odhodlaně z tribuny. Stalo se. Že ani teď nemusí jít zdaleka o sci-fi, ale o předobraz budoucnosti, v níž budou osudy celých generací zas v rukou absolventů Vysoké školy života a jejich přisluhovačů, třeba i z akademické půdy, tu nelze vyloučit. Doba jim přeje. A Ševčík není sám…