Ruská propaganda pokračuje plnou parou vpřed. Její přední hlasatelka Tereza Spencerová vypustila další pravidelnou dávku kremelské mlhy. V Parlamentních listech  (4. 10.) tentokrát opět vystoupila, jako by byla mluvčí ministra Lavrova. Proč ne, něčím takovým v podstatě je.

Po sérii trapných odhalení ruských agentů, kteří mají pasy vydané s čísly po sobě, vydávají se za turisty a pak se zjistí, že dostali vyznamenání od Putina a brouzdají po celém světě pod jiným jménem se stejným obličejem, je mlžení ovšem obtížné. V podstatě je to nadlidský úkol a Spencerová při vší snaze nadčlověk není. Volí proto již běžnou úhybnou taktiku.

Dostala dotaz: „Tak Skripala prý zabila veliká šajba ruských tajných služeb. Vysoký agent, který evakuoval Janukovyče z Kyjeva a bojoval na Donbasu. Jaké informace jsou k dispozici? A už se vymýšlejí další sankce?“

Spencerová vybrušuje:“Musím se přiznat, že přestávám tu ‘kauzu Skripal’ sledovat, protože už se tak rozkošatěla, že už nestíhám ani číst, natož si zapamatovat, co všechno ti ruští superagenti kde a kdy a jak spáchali. Jen mám pořád takový pocit, že s každou další a divočejší kapitolou je to všechno především jen snaha odpoutat pozornost od děr a nesrovnalostí na samém počátku příběhu, které Londýn stále nevysvětlil…“

Takhle se to dělá. Když se objevují nová fakta, hlásná trouba přestává na chvilku troubit a v pauze sdělí, že těch zpráv je nějak mnoho a že se v nich neorientuje. Ano, těch zpráv je skutečně hodně, ale to je tím, že ruští agenti jsou dost agilní. Pak se kremelský zvukovodič vyjádří způsobem: „Mám pořád takový pocit.“ Na to není co říci, protože proti pocitům se bojuje obtížně. My ostatní máme také pocity, jedním z nich je třeba to, že aby člověk hájil putinovský Kreml, musí jít o selhání úsudku, morálky nebo vkusu. Může to být všechno najednou.

Spencerová by, kdyby Jacka Rozparovače chytili s nožem při činu, byla ještě schopná tvrdit, že dotyčný obětem jen dělal manikúru a že vůbec je tam mnoho nesrovnalostí.

Pak ještě pokračuje v běžném stylu. Kvůli Dukovanům nám nehrozí žádné „geopolitické sevření“, protože by sice vzrostla naše energetická závislost na ruských firmách, ale to není podle ní žádné sevření. „Vždyť jsme přece členy NATO a EU, tak jak by nás mohli Rusové ‘sevřít’?“ To byste se divila, analytičko. Nebo možná nedivila. Mlží ale stejně, protože podle taktiky „všichni jsou stejní“ (na chvíli opouští verzi, že Rusové jsou nejlepší) a vykládá, že “dnes tady u nás všechno vidíme jen tak nějak paronoidně, černobíle, v extrémních zpolitizovaných polohách” a sevření Američany a Francouzi by nebylo lepší.

Když myslí. Pardon, když to tak cítí, co s tím naděláme?

Tento text vznikl ve spolupráci s webem Manipulátoři a s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.