Jak se už u spolupráce s Tomio Okamurou několikrát potvrdilo, spojenectví přináší také velkou míru rizika. Na straně jedné dokáže Okamura nasbírat body také pro zcela neznámé kolegy. Na straně druhé jeho byznys model nepočítá s dlouhodobou existencí politického projektu a zanechává za sebou pouze spálenou zem.

Po podivné kampani, která zase zaváněla porušováním pravidel a zejména nesouladem mezi přiznanými náklady a výkonem kampaně Úsvitu, hnutí v parlamentních volbách v roce 2013 připsalo slušných 6,88 procenta voličských hlasů.

Na účtu mu za to přistálo 122 milionů korun. Jediným správcem účtu byl Tomio Okamura. Tomio Okamura PR agentury během volební kampaně, ale i po ní, stejně jako jiné dodavatele pro hnutí vybíral sám a komunikoval s nimi pouze on. Přiznal to, ale zároveň na tom neviděl nic špatného.

Firmy, které si vybíral, se těšily nadstandardním platbám. I ve srovnání s největšími profíky na trhu fakturovaly neobyčejně štědré platby, většinou bez jakéhokoliv záznamu o objemu práce či počtu odpracovaných hodin.

Nebylo jasné ani to, kdo je zastupuje. Často proto firmy působily jenom jako nastrčené schránky zastupované bílými koni.

Nemají vlastní internetové stránky a v podstatě ani oficiální kancelář. Firma ATM místo toho podle zjištění pořadu Reportéři ČT sídlí v polorozbořeném zahradním domku, kde nesedí jejich zaměstnanci, ale bydlí tam načerno různí bezdomovci.

Jediného člena představenstva firmy ATM Františka Papíka se tehdy podařilo zastihnout až v místě, kde sídlí jiné firmy, v nichž působí. „Dělám pro určitý okruh lidí, nabízím obchodní služby, lidé znají mou adresu,“ vysvětloval Papík podobu sídla firmy. Potvrdil však, že Okamuru zná velmi dlouho.

Po medializaci ale Papík z firmy odešel. Nyní ATM zastupují Václav Jakeš jako člen a Dana Zemanová jako předseda představenstva.

Jakeš je poměrně známým podnikatelem. Muž, který viditelně funguje v ATM od roku 2016, vlastní známou odtahovou službu Pretol. Přes Spolek odtahových služeb, kterému šéfuje, se zná také se členkou dozorčí rady ATM Martinou Jouklovou Osvaldovou. Ta je ve spolku hospodářem.

Úryvek publikace Politika s.r.o. Na její vznik nyní autor shání podporu formou crowdfundingové kampaně na serveru Hithit.cz.

Zajímavostí v ATM jsou také akcie na jméno, u kterých nelze zjistit, komu patří. Za zmínku jistě stojí také fakt, že v představenstvu firmy ATM několik let působil i bývalý politik a lobbista Jaroslav Tvrdík, který dnes vystupuje po boku čínských investorů.

Druhou firmou, která ve financování Úsvitu – Národní koalice svítila, byla společnost 10 minutes. Firma sídlí v centru Prahy, nicméně v uvedeném místě využívá pouze virtuální kancelář. Kromě cedulky a poštovní schránky na adrese nikdo není. Jde o další známou adresu, která stověžaté město proslavila jako ráj schránkových firem. Jediným statutárním zástupcem je Lenka Bartošová, o jejímž byznysu na trhu PR nikdo nikdy neslyšel.

Podle některých zdrojů spojovala faktury, které firmy vystavovaly, i jejich podpisy a jiné dokumenty související s jejich schvalováním stejná osoba. Čas, styl formulace i písmo prý patřily Tomio Okamurovi. Ten si podle podezření sám faktury vystavoval na straně firem a schvaloval a proplácel na straně hnutí Úsvit. Potvrdili to i členové strany, kteří přišli s tvrdou kritikou, a dokonce trestním oznámením.

Už po roce a půl po volbách totiž kvůli podivným nákupům Úsvitu zůstal stranický účet prázdný. To už zasvítila červená kontrolka také zbytku strany. Většina členů hnutí obvinila z finančních potíží Okamuru. Jeho faktury pro firmy ATM a 10 minutes měly hnutí totálně finančně vyčerpat. Vedlo to k jeho vystoupení ze strany a právní bitvě, ve které po Okamurovi bývalí kolegové požadují navrácení ztracených peněz.

Věcí se zabývala také pražská kriminálka. Po několika měsících však případ odložila. „Podezření ze spáchání přečinu ,porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku‘ vyšetřovatelé v září 2016 odložili dle ustanovení §159a odst. 1 trestního řádu s tím, že v dané věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak,“ uvádí Krajské Ředitelství Policie Hlavního města Prahy.

K odložení dochází, když se podezření nepodaří prokázat. Nejde však o definitivní věc a existuje možnost prokázaní jiného přečinu a trestního činu. Za komplikovaným citováním zákonu ze strany policie se navíc skrývá možnost řešit věc jinými orgány.

Odložení nebo jiné vyřízení věci podle citovaného zákonu totiž uvádí „nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, nebo b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.“

Věc tedy není uzavřená a na prošetření hospodaření pořád tlačí členové rozloženého Úsvitu. V případě slibované rekonstrukce zákonů, týkajících se financování politických stran a rozšíření kompetencí Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí navíc může dojít také ke zpětnému otevření případu.