Ruská administrativa se snaží předstírat, že vztahy mezi Američany a Rusy zhoršují jen tak z plezíru Američané. Na vině jsou přitom ve skutečnosti Rusové, nebo lépe řečeno „putinovci“. Navíc, Rusové jsou výrazně poškozováni především opakovanými sankcemi ze strany samotné Ruské federace.
Vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem byly na počátku 21. století vcelku uspokojivé. Americká armáda dokonce při letech do Afghánistánu využívala ruský vzdušný prostor. Všechno se změnilo až v roce 2008, kdy Rusové mimo jiné bombardovali civilisty v Gruzii během války, která měla oficiálně probíhat v Jižní Osetii.
Byli to přece Američané, kdo přes veškeré problémy s ruskou vládou vedl aktivní a nakonec úspěšné jednání o vzájemně prospěšné obchodní spolupráci. Pouze si američtí zákonodárci (kongresmani) z iniciativy Republikánské strany vymínili, že nenechají jen tak očividné zločiny části ruské justice a vězeňství. Sestavili proto sankční seznam osob, které nesou větší či menší zodpovědnost za nevyšetření záhadné smrti právníka a auditora Sergeje Magnitského v ruské vazbě. Stalo se to ve „slavné“ vazební věznici, v níž byli zadržováni také třeba Nadija Savčenková nebo opoziční politik Michail Chodorkovskij.
Tak začaly tzv. protiruské sankce. Ve skutečnosti však hned od počátku nebyly protiruské, nýbrž zaměřené cíleně proti konkrétním Rusům z řad vládní garnitury. Nazývejme je tedy spíše „protiputinovské“.
Jak zareagovali Rusové? Uvalili sankce na své vlastní děti. Zakázali totiž adopce ruských dětí do Spojených států. Využili jako záminku smrt jednoho adoptovaného ruského dítěte v USA. Nepomohly ani demonstrace, na nichž Rusky žádaly, aby ruské děti nebyly takto trestány. Kromě toho Rusko recipročně sestavilo seznam zakázaných osob. Někteří ze seznamu se však cítili být spíše poctěni, že se na něm ocitli.
Sankce se pak začaly rozšiřovat od roku 2014 v souvislosti s ruskou okupací Krymu a města Sevastopol. Tato území totiž měla zůstat na základě garance mocností včetně Ruska stvrzené „Budapešťským memorandem“ z roku 1994 součástí Ukrajiny. Rusko za to „dostalo“ veškerý ukrajinský jaderný arzenál, který ovšem nyní, po obsazení Krymu nevrátilo. K těmto sankcím už se přidala i Evropská unie.
Okruh Rusů postižených sankcemi se následně rozšiřoval jednak s pokračující okupací, jednak kvůli špatně utajovanému působení ruské armády na východní Ukrajině. Sankce se navíc nově týkaly i nebezpečných odvětví a tzv. výroby dvojího užití, což je výroba potenciálně zneužitelná ve vojenství a podobně.
Jak zareagovala ruská strana? Zakázala do Ruska dovážet vybrané potraviny ze států EU i některých dalších států. Následně se v Rusku samozřejmě začaly výrazně zdražovat běžné potraviny. Poškozeni tak byli a nadále jsou zejména nejchudší Rusové.
Zhoršující se vztahy se odrazily také v četných ruských provokacích ve výsostných vodách i vzdušném prostoru řady evropských států a v udělení azylu americkému zrádci Edwardu Snowdenovi (který původně utekl do Čínské lidové republiky). Nyní se navíc Rusko pokoušelo ovlivnit americké volby, jak informovali tamní tajné zpravodajské služby i někteří významní politici. To je vlastně v podstatě válečný akt.
Aktuální rozšíření amerických sankcí vůči Rusku, které nakonec s výhradami schválil i Donald Trump (republikán), se ze strategických důvodů vztahuje nově na energetiku. Američané se však stále drží principu cílených, výběrových sankcí jakožto opaku k restrikci plošné. Ruská strana tedy nemá pravdu, když ve své propagandě hovoří o plnohodnotné obchodní válce.
