Turecký autokrat se rok po pokusu o převrat pěkně rozjel.

„Prezident Recep Tayyip Erdoğan ve svém projevu k prvnímu výročí neúspěšného pokusu o puč ocenil neozbrojené civilisty, kteří se před rokem postavili v ulicích vzbouřeným vojákům, a slíbil, že potrestá zrádce. Zopakoval přitom, že obnoví trest smrti, pokud to parlament odhlasuje. Před soud by pučisté podle Erdoğana měli předstoupit v oranžových kombinézách, které jsou symbolem vězňů z americké věznice Guantánamo na Kubě.

‚Nikdo, kdo zradí tento národ, nemůže zůstat nepotrestán,‘ uvedl prezident. Zopakoval přitom svůj dřívější slib, že je připraven podepsat návrh zákona, který obnoví absolutní trest. ‚Pokud mi bude předložen poté, co projde parlamentem, podepíšu ho,‘ řekl. Obnova trestu smrti by zcela zmařila snahy Turecka vstoupit do Evropské unie, podotkla k tomu agentura Reuters.“ (ČTK)

Nemusíme moc dlouho přemýšlet, aby nám bylo jasné, jak se kolečka v Erdoğanově hlavě otáčejí. V civilizovaných zemích je běžné, že pokud je někdo obviněn a souzen, je do vynesení rozsudku považován za nevinného. Podezření a obvinění – i s různými nepříjemnými důsledky, jako je třeba vazba – ještě z obviněného nedělá viníka. V oranžových kombinézách nechodí obžalovaní k soudu dokonce ani v Rusku nebo KLDR. Bylo by totiž i těmto režimům před světem poněkud trapné.

Obnovit trest smrti znamená konec tureckým snahám o členství v Unii a Erdoğan to musí vědět. Znamená to, že o to členství už nestojí ani v dohledné budoucnosti. Je to samozřejmě jen jedna z věcí, kde Turecko samo vytváří překážky. A je to taky slepé. Ekonomicky by to byla pro Turky dost pohroma, kdyby se od Unie izolovali. Tady jim Rusko a Čína hodnotnou náhradu nevytvoří.

Propuštěno bylo 150 tisíc státních zaměstnanců, 50 tisíc zatčeno, zatýkán je kdekdo a souvislost s pučem se jeví spíš jako záminka, aby bylo možné rozdrtit opozici. Pak se turecký vůdce diví, že ho nechtějí nechat v Německu řečnit.

Diktatury ze své podstaty žádné blaho občanům nepřipouštějí. Někdy, jako v případě Chile, se třeba povedlo zamezit příchodu k moci lidem sympatizujícím s komunisty a provést ekonomické reformy, jenže za cenu traumatizace společnosti a nevinných obětí a s tím, že stejně se nakonec demokracie ukázala jako jediné východisko. Diktatury vždycky trvají déle, než by bylo pro dosažení cílů třeba. Vládnoucí vrstva se své moci nechce vzdát, ani když už degeneruje. Je totiž založena na násilí a výhodách vládnoucí vrstvy a takhle se společnost dobře moc dlouho řídit nedá.

Je smůla, že má Turecko tak důležitou geografickou polohu a je nutné se s ním pořád tak opatrně mazat. NATO má zkušenost i s nedemokratickými členy, Erdoğan ale ve vztahu k Západu ve své zaslepenosti úplně selhává. Dobré to nebude pro nikoho. Tahle shnilá větev možná od civilizovaného světa časem odpadne. Tou hlavní obětí budou Turci a některým z nich to ještě nedochází.

Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora