Jiří Čunek se České televizi vyjádřil, že se komunistická strana měla zrušit a pak bychom třeba neměli dnešní problémy se sestavováním vlády.

„Štve mě, že budou komunisté u moci, a zásadně s tím nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že to je chyba Václava Havla, že neměl být smířlivý a že měli být zrušeni,“ prohlásil Čunek ve vysílání ČT24. Dnešní postavení komunistů je podle něj odpovědností těch, kteří proti nim rázněji nevykročili v devadesátých letech.

Tohle ovšem může říci jen někdo, kdo neví, co KSČ byla a jaké bylo její postavení až do posledních dní. Nebo to jen tak hraje.

Už jsme tady psali skoro před rokem, že „je dost velký paradox, že máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který se dopustil mnoha zločinů, jen se nějak příliš často nepovedlo najít ty zločince. Abychom byli spravedliví, něco se přece jen stalo. Komunistické zločiny se stále přesněji mapují. I přes ztracené dokumenty a neochotu pamětníků (a strůjců) vypovídat víme všechno podstatné. Došlo u nás k rozsáhlým restitucím ukradeného majetku, která byla rozsáhlejší než jinde, pokud vůbec někde byla. Bývalí komunisté jsou dotlačeni aspoň k tomu, že mají potřebu své stranictví všelijak trapně omlouvat (Babiš: Chtěla to maminka. Jan Keller: Choval jsem se pravicově. Myslel jsem jen na sebe.) a dobře vědí, že se nemají čím chlubit, i když jejich postoj ke světu se nijak nezměnil. Několik lidí bylo odsouzeno, například krvavá prokurátorka Polednová Brožová, zatvrzelá stařenka, která nikdy neprojevila sebemenší lítost nad svou účastí v procesu s Miladou Horákovou.“

K požadavku na zrušení komunistické strany po roce 1989 je stále možné citovat, co napsal advokát Tomáš Sokol, počátkem devadesátých let ministr spravedlnosti České republiky,  to shrnul ve svém blogu na Aktualně.cz v květnu 2010: „Na začátku roku 1990 to pro pozorovatele z ulice vypadalo, že KSČ léta nedožije. Příznivci jejího zákazu dost nekompromisně tvrdí, že se to mělo udělat stejně jako s NSDAP v Německu. Ne, že by tu nebyla podoba, pokud jde o zásluhy, ale tak jednoduché to zase nebylo. Německo bylo po skončení války okupováno Spojenci. Ti nemuseli brát na nic ohled, ze všeho nejméně na demokracii, která nebyla, a mohli zakázat, co se jim nelíbilo.

Československo v listopadu 1989 nikdo neokupoval či neosvobodil. Totalitní režim se rozpadl a na základě dohod se začal transformovat v demokracii. Dohod, kde na jedné straně byla KSČ.“

Připomeňme si, že v předlistopadovém Československu bylo jeden a půl členů komunistické strany, deset procent obyvatel. Přičtěte si k tomu členy rodiny a přátele a známé, kteří by nebyli pochopitelně nakloněni ani k šibenicím a zavírání, ani k ráznému zrušení KSČ.

V roce 1990 dostala KSČ, aniž si troufla krom pár letáčků na nějakou kampaň, 997 919 hlasů, tedy 13,8 procenta. Bylo to překvapivě mnoho, ale soudilo se, že komunisté časem vymřou a ztratí sílu. Výsledkem je, že mají podporu více méně pořád stejnou.

Komunisté měli všechny pozice v armádě, policii, na soudech, ve státní správě. Seděli ve Federálním shromáždění a krom toho tam byli i bývalí komunisté. Kdo by takový zákon navrhl a potom ho vymáhal? Měl snad někdo doma tajné sklady zbraní a vycvičené revolucionáře, kteří by šli s komunisty „zatočit“? Pokud víme, ne. Všechno jsou to jen řeči.

Je dobré připomenout i to, že komunistická strana byla zrušena v Rusku, udělal to ještě Boris Jelcin. Bylo to něco platné? Komunisté se zorganizovali znovu a stejné to mohlo být i u nás. Nejspíš by i bylo.

Tyhle silácké řeči jsou úplně k ničemu. Ostatně Zeman a Babiš už ve straně nejsou a lidé je stejně volí. Výsledky jsou stejně nevalné, jako kdyby komunisty byli.