Jakkoliv je dnes bývalý premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka zatracován, jedna věc se mu musí nechat. Své partaji nedělal ostudu a v jeho časech se o sociální demokracii nehovořilo jako o straně, která má příklon ke komunistům nebo extremistům. Současné vedení ČSSD ovšem nehledí na program a zbytky dobré pověsti. Místo toho je nahradilo touhou po vládních křeslech, které chtějí dosáhnout za každou cenu.
Přestože Jan Hamáček patřil již za Sobotkova „panování“ mezi nejvýraznější tváře sociální demokracie, a byl dokonce šéfem poslanecké sněmovny, najednou jako by vyměnil pověstný kabát a začal působit jako svůj pravý opak. Důvody jsou dva. Jednak se současný šéf ČSSD chce zřejmě pokusit zachránit skomírající stranu, především však chce na ministerstvo, což mu za Sobotky nebylo dopřáno.
[ctete postid=“199265″ title=“Zimola zpovzdálí vymýšlí, jak převezme vedení v ČSSD. Proto nechce do vlády“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/05/zimola-02-385×230.jpeg“ excerpt=“Statutární místopředseda ČSSD Jiří Zimola je buď politikem nového střihu, čemuž se “ permalink=“http://forum24.cz/zimola-zpovzdali-vymysli-jak-prevezme-vedeni-v-cssd-proto-nechce-do-vlady/“]199265[/ctete]
Nyní se Hamáček třese na ministerstvo vnitra, jehož získání bere jako velké vítězství nad Andrejem Babišem, který se tohoto rezortu zpočátku koaličního jednání nechtěl vzdát. Předseda ČSSD si ovšem neuvědomuje, nebo si nechce připustit, že předseda hnutí ANO nepustí nic, co se mu do budoucna může hodit pro jeho mocenské a obchodní zájmy.
Poté, co Babiš dokázal ovládnout Generální inspekci bezpečnostních sborů, sněmovní komisi pro její kontrolu, docílil odchodu šéfa pražských policistů a odvolal šéfa civilní rozvědky, zřejmě už tolik vnitro nepotřebuje. V souvislosti s tím, že se hovoří i o odchodu policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho možném nahrazení Robertem Šlachtou, dá se zřejmě kauza Čapí hnízdo „pořešit“ i bez ovládání silového ministerstva.
Hamáček tedy nic nevyhrál a ve srovnání třeba s Milanem Chovancem, který v rámci policejní reorganizace skutečně dokázal nad Babišem uspět, je pouze další loutkou v premiérově držení. To mu však viditelně nevadí a dál bojuje pouze za jedno – za pět míst v nově tvořeném vládním kabinetu.
Kvůli nominantovi na ministerstvo zahraničí Miroslavu Pochemu se ovšem Hamáček dostal pod tlak prezidenta Zemana, který s největší pravděpodobností neustojí a svého muže vymění za někoho pro Hrad přijatelnějšího. To všechno dává vzpomenout právě na Bohuslava Sobotku.
Jeho postoj k Zemanovi, který ho urážel a dehonestoval v každý možný moment, byl sice slušný, ale zároveň silný. Stejně tak se nejbližší premiérovi spolupracovníci, tedy Lubomír Zaorálek a Milan Chovanec, nenechali dostat mezi mlýnské kameny ovládané prezidentem a současným premiérem v demisi a dokázali v první řadě jednat v zájmu státu a také sociální demokracie.
Obroda v současné ČSSD nemá pozitivní výsledky a pro stranu bude mít spíš devastační účinky. Předseda je slabý, statutární místopředseda Zimola zase povolný všem, kteří mu umožní ukázat, jakým spasitelem se pro sociální demokracii může stát. Osobní zájmy předčily ty stranické, zájem o voliče se dostal na druhou kolej. Při uvědomění si těchto věcí je jasné, že se brzy bude v sociální demokracii vzpomínat na Bohuslava Sobotku a říkat, že vlastně tak špatný předseda nebyl.