Náš spolupracovník Radomil Bábek nám zaslal zajímavý text, v němž čerpá z vědecké studie pojednávající o patologických vlastnostech některých lidí vykonávajících veřejnou moc. Rádi publikujeme s ohledem na nápadně podobné rysy s jistým státníkem, který právě v těchto dnech poutá pozornost veřejnosti. 

Veřejný prostor zaplnila vládní krize, podvody ministra financí, neústavní chování prezidenta, váhavost premiéra. V tomto článku tedy poskytnu čtenářům malou odbočku, odpočinek od politiky, a nabízím populárně odbornou úvahu typu člověka, kterého bychom označili názvem sociopat.

Nejprve je nutno říci, že sociopat je člověk, kterého jeho porucha osobnosti nutí chovat se abnormálně. Není to nemoc, neléčí se to medikamenty ani není třeba sociopata zavírat do polstrovaných místností.

Na druhou stranu může být sociopat velmi nebezpečný, a je proto dobré jej rozpoznat a izolovat od slušné společnosti, především od jakékoli formy moci. Tu totiž téměř s jistotou zneužije.

Typickými rysy a projevy sociopata jsou lež, absence svědomí a studu, extrémní egocentrismus, chorobná touha po moci a potřeba nadřazenosti, neschopnost spolupráce, lhostejnost k citům, pocitům a osudům jiných lidí a téměř absolutní účelovost jeho jednání. Slušnost považuje sociopat za slabost.

Účelovost jednání sociopata je extrémní. Ve chvílích, kdy něčeho potřebuje dosáhnout, dokáže být i milý, přátelský a velmi přesvědčivý. Jakmile toho dosáhne, nastoupí absolutní lhostejnost k potřebám druhé strany. Pokud jej chce někdo žádat o nápravu, připomene mu jeho odpovědnost, nebo dokonce vytkne chyby, stává se sociopat v lepším případě hluchým a slepým, v tom horším a častějším se v něm probudí běs. Své nepřátele (to jsou všichni, kdo s ním nesouhlasí nebo po něm něco vyžadují, např. odpovědnost) se snaží ponížit, porazit, rozdrtit. Pomlouvá je, uráží a špiní.

Podle osobnostního typu jsou dva hlavní způsoby chování sociopata pod tlakem. První je ledově klidný, chová se chladně urážlivě a výsměšně. Druhý typ řve, nadává a uráží hrubými slovy, je vulgární, často je hysterický a těžko se kontroluje. Pokud je k dispozici záznam iritovaného sociopata, pak nejlepším studijním materiálem je sledování jeho projevu bez zvuku. Zážitek.

V rozhovorech sociopat dokáže často pronášet téměř nesmyslné věty. Neodpovídá na otázky, uhýbá, útočí a nesouvisle přeskakuje mezi tématy. Jeho projev může být nesourodý a bezobsažný, ale vždy je přesvědčivý. Teprve doslovný přepis záznamu sociopatova spontánního projevu prokáže, jaké přemety a přeskoky v řeči dělá, jak ubohý je jeho verbální projev.

Sociopata bychom mohli popisovat hodiny a stále bychom s ohromením objevovali další projevy jeho poškozené osobnosti, které by v nás budily pocit ošklivosti. Přínosné však bude zvážit, zda může být sociopat společensky nebezpečný. Odpověď není zcela jednoznačná.

Problém nenastává, když má člověk jen některé sociopatické rysy. To je naopak celkem běžné, zvláště u lidí ve vysokých řídících pozicích. Možná je trocha té sociopatie k vládnutí či řízení organizací nebo i k zvládání některých krizových situací potřebná. Taková částečná míra sociopatie není společensky nebezpečná.

Problém nastane, pokud se objeví jedinec, který naplňuje většinu znaků sociopata a dostane se mu do rukou velká moc. Dá se pak hovořit o osobnosti hraniční, o sociopatovi, který vše a všechny kolem sebe využívá k svému prospěchu. Takoví bývají mafiánští bossové, násilníci, ale i podvodníci, kteří klidně oberou staříka a ještě ho zmlátí. Vystoupá-li takový sociopat bez svědomí a studu a dostane se do vrcholových pater společnosti, je zle. To je situace extrémně nebezpečná a lidem či společnosti může jít o přežití.

Pokud by se sociopat stal třeba prezidentem nebo mocným ministrem, může být ohrožena demokracie i naše svoboda na dlouhá léta do budoucna. Tak si dejme pozor, abychom třeba čistě z nepozornosti někoho takového nezvolili.

Na přítomnost sociopata u moci se hodí staročeské rčení v nové verzi: Sociopat u moci? Zle, matičko, zle.

Zdroje (výběr): Psychology Today: How to Spot a Sociopath; Koukolík Fr.: Mocenská posedlost, Karolinum, Praha 2011; vlastní pozorování i sebereflexe a další.