Občasný myslitel ze stránek Haló novin Lubomír Man nás poučil, jak je to v současné době s pravdivostí. Neměli bychom být předem předpojatí. Jack Rozparovač měl zřejmě také nějaké znalosti anatomie a Goebbeles věděl hodně o manipulaci. Vyslechnout si znalce se vyplatí, zvláště když někdo tíhne ke skupině, která má s lhaním značné zkušenosti už skoro sto let.
Nejdřív je tu jistá dávka pochlebování lidu. „Jsme možná nejvytrénovanějším národem světa v umění rozpoznávat pravdu od lži, takže jsme tu lež nejmodernější rozpoznali jako lež snad už s pomocí pouhé naší první signální soustavy,“ soudí soudruh. No ano. Po šesti letech nacismu a čtyřiceti letech komunismu jsme jistě měli dost materiálu k úvaze. Jak to dopadalo v praxi, by bylo lepší nechat stranou.
S. Man má na mysli to, co považuje za moderní propagandu. Ta třeba spočívá v tom, že se mluví o nebezpečí ze strany Ruska, zatímco Američané mají podle něj ve světě základny ve 150 zemích světa. Dále Američané mohou za to, že se k nám valí vlny uprchlíků z rozbombardovaného Středního východu a severní Afriky. Pomíjí, že není známo, že by kdy Spojené státy intervenovaly v nějaké demokratické zemi nebo aspoň v zemi s přijatelným režimem, na rozdíl od Ruska. O bombardování by snad s ohledem na současné dění v Sýrii měli komunisté raději mlčet. Dítě sem, stařec tam. Všechno teroristé. Bombu na ně. Pravoslavný Pámbu, co do jeho chrámů chodí ikony líbat sám Putin, si to na věčnosti přebere.
Spoluviník byl ale odhalen. Jsou to novináři. Ne snad, že by to, co s. Man pokládá za pravdu (zřejmě myšlenky ministra Lavrova a ruské FSB), neznali. Důvod je podle něj jiný: „Ne, vychází to z jejich žaludků, z potřeby být zaměstnán, vydělávat si na chléb anebo na luxusní zahraniční zájezdy, to už podle toho, jak se který novinář umí otáčet. Lže se za peníze, za pocty, za pocit být důležitý či známý – a pokud se najde ještě někdo, kdo chce psát pravdu, má jedinou možnost: odejít do podzemí internetu a psát zde zadarmo. A jak se proslýchá, dokonce i sem mají hlídači jediného správného světového názoru i se zabavovacími dekrety v aktovkách údajně už namířeno.“
Tak ono se proslýchá. A kde? A jaké zabavovací dekrety? Ty poslední byly Benešovy a pak další komunistické znárodňovací. Rád bych občas něco zabavil, ale zřejmě nejsem v tom správném gangu. Nejsem ale ztracen. Soudruh dává návod: „Jste mladý náruživý psavec? Máte dvě možnosti: psát pravdu a hladovět anebo lhát a jíst, někdy dokonce i hodovat. Tento skvělý výběr vám poskytuje země, která si říká demokratická a svobodná. Takže ještě jednou: za lež se u nás platí a pravda se píše zadarmo. Což ovšem pořád není pro současný náš demokratický režim nejideálnější stav. Ten přijde, až se pravdu podaří vymýtit do poslední její částečky, aby se pak už neohroženě, v klidu a slavnostně mohla lež prohlásit za pravdu. Za jedinou pravdu světovou. A to na věčné časy.“
No vida. To mnohé vysvětluje. Proto Jiří Ovčáček vzešel z lůna Haló novin, kde chudák makal zadarmo. A vidíte, kam to dotáhl! Pravda se prosazuje vlastní silou. Na věčného s. Kojzara by se měla nejspíš uspořádat nějaká sbírka. Tento Kostěj Nesmrtelný komunistické žurnalistiky a apoštol pravdy si živoření za své zásluhy z dob normalizace přece nezaslouží.
A ty „věčné časy…“ Že se soudruh buržoazního Boha nebojí?
