Historie snese všechno, tedy veškeré zacházení. Od doby, kdy komunisté začali citovat Orwella, Kryla, Ježíše a papeže, si začínáme zvykat na silné dávky. Jak se zdá, nebere to kutilství konce.
Další silné dávky nám naordinoval historik a spisovatel velmi objemných románů o husitství Vlastimil Vondruška. V nezávislém listu Mladá fronta Dnes, který jistě nemá vůbec nic společného s Andrejem Babišem, publikoval 15. 12. článek, kde Babiše přirovnal k Janu Husovi. Už bylo na čase, my si pořád mysleli, že je Babiš spíš takový poloviční postmoderní Jánošík, který bohaté Unii bere a sobě, ubohému oligarchovi, dává. Ale kdepak, je to mučedník, který jako by Husovi z oka vypadl.
Teď tedy kus historie. Vondruška píše: „Když vyrazil Jan Hus ve svatém nadšení do Kostnice, aby obhájil svou pravdu, nevěděl o dvou zásadních překážkách. První byl fakt, že koncil vlastně oficiálně nezačal, ale na místě už byly zástupy prelátů, kteří neměli co dělat, a tak se s nadšením vrhli do řešení problému, který si pracovně nazvali ‚český kacíř‘.“
To začíná slibně. Babiš je „český kacíř“, který do Bruselu a jinam vyráží „ve svatém nadšení“. Je fakt, že Hus tepal zlořády a boháče. Babiš také pořád něco a někoho tepe. Kazatelna v Betlémské kapli by ovšem byla málo, tak si opatřil noviny a další média.
Jsou tam jisté drobné odchylky, Hus byl upovídanější. Říkal: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu.“ Babiš si opatřil noviny, aby o něm „psaly pravdu“, to je stručnější vyjádření.
Čteme dál u Vondrušky: „Druhou okolností, s níž Jan Hus nepočítal, bylo udavačství opozice, v tomto případě jeho bývalého druha Štěpána z Pálče. I když ho o to nikdo nežádal, považoval jaksi za svou křesťanskou povinnost odjet do Kostnice a tam vznést žalobu na Jana Husa. Iniciativně dovezl citáty z jeho kázání a překlady ukázek z jeho spisů. Neboť Husovou vinou bylo to, že byl mezi lidem oblíbenější než Štěpán z Pálče.“
Tak je to jasné. Babiš je „mezi lidem“ oblíbenější, než je třeba Kalousek. Pokud by někomu nebylo jasné, kam výklad směřuje, dostane se mu jasného výkladu, protože doba je vážná a na nějaké hrátky s interpretacemi není čas: „Nepřipomíná vám tento příběh něco?“ napovídá Vodruška. Kdyby byl někdo mdlé mysli, autor vysvětlí: „Kdykoli byl nějaký ideologický či mocenský směr slabý a nedokázal o své pravdě přesvědčit mocné a zvláště ne lid, pak se doprošoval pomoci v cizině. (…) A nejde přece jen o středověk! Kdykoli se některé z nově narozených politických stran v časech rakousko-uherské monarchie nedařilo, utíkali se její představitelé do Vídně, aby tam získali oporu proti těm úspěšnějším. Politické boje uvnitř komunistické strany se za časů Československé socialistické republiky řešily tak, že se chodívalo žalovat do Moskvy. Je jiná doba, a tak se holt chodí žalovat do Bruselu. Ale princip je pořád stejný.“
Ty historické paralely jsou zábavné, když je dotáhneme do důsledků. Nesmí se to ale přehnat. Komenský byl taky doma slabší, tak se dožadoval pomoci proti momentálnímu režimu v cizině. Ale Komenský do legendy nezapadá, tak se o něm nemluví.
Jestli je Babiš jako Hus, pak je jeho mediální mág Prchal něco jako Cyril s Metodějem dohromady. Nebo spíš jako alchymista Kelly na dvoře Rudolfa II.? Šéfredaktor Plesl je ale jasně další vtělení Václava Matěje Krameria, jinak to být nemůže.
Tak ještě vyčkáme, jak se to bude myšlenkově vyvíjet. Třeba se zjistí, že Agrofert navazuje na tradici bratranců Veverkových, co vynalezli ruchadlo. Mnich Gregor Mendel, zakladatel genetiky, má přímé následovníky na Babišových reprodukčních klinikách.
Je to všechno taková blbost, že by se to mohlo líbit.