V České republice je cítit neklid. Více a více lidí pociťuje, že se něco děje a že se něco důležitého brzy stane. Lidé mají strach.
Spojenectví již částečně nemohoucího Miloše Zemana a všehoschopného Andreje Babiše se projevuje v posledních dnech ve své nejstrašnější podobě. Babiš se dohodl na vládě s komunisty. Zeman na místo toho, aby si ho pozval na kobereček a řekl mu: Tak takhle ne, milý Andreši (jak ho již omylem oslovil při prvním jmenování premiérem), slíbil, že ho sestavováním vlády pověří znovu, a to za každou cenu.
Je to něco, co tu dosud nebylo. Něco, čeho se tisíce lidí bojí. Komunisté ve vládě. S tím mají Češi velmi smutné zkušenosti. A nyní je dva bývalí komunisté (Babiš, Zeman) znovu vezmou do vlády.
Je to odporné a mimořádně nebezpečné. Reakce je jasná. Ještě hlubší příkop ve společnosti. Ti, kterým správně připadá odpudivé, aby se komunističtí vrazi vrátili po 29 letech do vlády, se pevně semkli. Ti, kterým je to jedno, křičí, nadávají a první skupinu by snad i lynčovali, kdyby na to měli odvahu.
Jiří Drahoš nečekaně spojuje velké množství lidí. Podporu mu vyjadřují umělci i drobní podnikatelé nebo lidé v dělnických profesích.
Jednoznačnou podporu má také od svých konkurentů v prvním kole volby. Věc naprosto nevídaná. Jiří Drahoš v prvním kole prezidentské volby překvapivě dobře uspěl na venkově, nejen v Praze.
Na jeho podporu se konají spontánní koncerty, menší setkání a besedy. Je to mimořádná reakce na prezidentské volby. Dokazuje, že lidé cítí, že se může něco stát. V Jiřím Drahošovi vidí jistotu, že do vlády nepustí komunisty a chtějí ho volit. Instinktivní chování lidí v posledních dvou týdnech je varováním. Opravdu se něco děje.
Je třeba dát stop komunistům. V této zemi šanci už dostali. Už tady umučili, zabili, pozavírali a okradli dost lidí. Nikdy více. Kdo pouští zločince do vlády, je zločinec. Zločinci se nevolí.