Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž svobodný prostor pro otevřenou diskuzi. Diskuze znamená v původním antickém významu slova společné přemýšlení. Diskuze pak může vést k definici společně sdílených hodnot, etického ukotvení, priorit a vizí. Absentuje-li ve společnosti otevřená diskuze, pak to velmi oslabuje demokracii a usnadňuje to cestu k autoritářskému způsobu vládnutí.
Množina autonomních komunit, v nichž je uplatňován princip otevřené diskuze, pak může tvořit hrdou, sebevědomou a demokracii respektující svobodnou společnost. Mít právo na uplatnění svého názoru, hledat shodu s jinými, nebát se definovat své i společné zájmy, to je elementární rys svobodné společnosti svobodných jedinců. Společnosti, v níž platí stejná pravidla pro všechny a také rovné šance všech. Společnosti, v níž většina dbá na práva a oprávněné zájmy minorit a opozičních hlasů. Jen taková společnost se může považovat za dospělou. Jsme takovou společností? Obávám se, že nikoliv. Táhneme za sebou, a vlastně i před sebou, to velké břímě minulosti, a především nevyrovnání se s ní. Přesto se domnívám, že samotné, byť zcela opodstatněné, poukazování na naši posttotalitní nezralost již nestačí.
Princip otevřené diskuze by měl být pěstován i v rodinách a ve školách. Už děti v raném věku by se měly učit argumentovat a formulovat své postoje. Jinými slovy, i v kontaktu s autoritou rodiče či učitele hledat pravdu, objevovat souvislosti, nebát se je vyslovit, sdílet je s jinými a případně je na základě přesvědčivých argumentů po důkladné diskuzi korigovat. Život bude přát připraveným, těm, kteří se nebudou bát mít svůj názor, těm, kteří budou hledat a nalézat poznání sebe sama v komunikaci s ostatními.
K základnímu všeobecnému vzdělání musí patřit i posilování v dovednostech, jakými jsou zapojování se do diskuzí a také schopnosti je vést. Na to pak musí navázat vyšší znalost v elementární občanské, ale i finanční, a v neposlední řadě i mediální gramotnosti. I dospělý člověk se může snadno utopit v záplavě informací a dezinformací, reklamy a manipulací všeho druhu, natož dítě! Chce to však schopné a odvážné učitele, jakož i chápající a aktivní rodiče. A samozřejmostí by měla být institucionální podpora správy země, především pak vzdělávacího systému.
Diskuze má smysl jedině tehdy, když není souborem míjejících se monologů. Opakem diskuze je diktát jedince či lhostejnost a nezájem většiny. V diskuzi otevřených komunit, jako prvků vyspělé občanské společnosti, mohou jedinci nalézat své role, což jim pak usnadní orientaci i v jiných životních situacích. Správně vedena diskuse má své schéma, ale je zároveň kreativní, a může připravit půdu pro následné společně sdílené racionální rozhodnutí. Správně vedena diskuze také uvolňuje nakumulované emoční napětí, a i případné osobní animozity jednotlivých aktérů.
Diskuze (společné přemýšlení) nás může vést k větší pokoře, ale i k sebeuplatnění, k trpělivosti, ke zdvořilosti, k profesionalitě, k odvaze, k poctivosti, k otevřenosti a k věcnosti. Pěstovat hodnotnou diskuzi znamená pěstovat ducha a nebýt jen číslem ve statistikách. Otevřená svobodná diskuze vlastně určuje kvalitu té či oné demokracie.
„Demokracií“ může být i to, když dva vlci a jedno jehně hlasují o tom, co bude k večeři. Svoboda je pak, když dobře ozbrojené jehně o tom odmítne hlasovat. Jinými slovy – demokracie bez občanských svobod a ochrany menšinových názorů a zájmů, již není skutečnou demokracií, nýbrž skrytou či otevřenou totalitou. Odmítne-li vítěz (třeba vítěz voleb) otevřenou diskuzi, pak odmítá demokracii a svobodu, byť by na své obličejové knize tvrdil pravý opak.
Otevřená svobodná diskuze je důležitým instrumentem občanské sebeobrany, zejména ve chvíli, kdy jsou ohroženy naše práva a svobody. I proto by „nejhlasitějším“ způsobem komunikace nemělo být už zase to normalizační mlčení mlčící většiny. Mezi samotným hlasováním lidu a demokracií nebylo, není a nemůže být rovnítko, jak se mylně někteří spalovači trenýrek či nenasytní konzumenti dotací domnívají. I diktátoři nejprve volby vyhráli a pak svobodné volby zrušili, jakož i svobodu samotnou. A dnes jejich pokračovatelé sestavují budoucí českou vládu a zaštiťují se u toho vzletnými obraty o demokracii. Komentáře netřeba. Znáte to – mlčení znamená souhlas.
