Vládní nápad se zavedením 75procentní slevy na vlaky a autobusy pro studenty a důchodce v sobě spojuje to nejhorší, co zamořuje současnou politiku – vrcholný populismus, sociální inženýrství a nenápadné prorůstání státu se soukromým sektorem. Zároveň je to nápad natolik libozvučný a politicky těžko „odstřelitelný“, že bohužel nelze vyloučit, že nakonec opravdu projde. Špatná zpráva nejen pro milovníky železnice.

Je třeba uznat, že nápad je chytře vymyšlený. Mnohé studenty a důchodce sleva jistě potěší a někteří, jak autoři návrhu nepochybně doufají, si na ni možná vzpomenou u hlasovacích uren. Důchodci jsou pro hnutí ANO, které se volby od voleb posouvá stále víc doleva, stále důležitější voličskou skupinou. A renomé si rádo zlepší i u studentů (po nedávných pouličních protestech, jejichž terčem se stal i Andrej Babiš).

Nechci slevu zadarmo

Pak jsou tu ale méně radostné aspekty, na které by odpovědnější politici a voliči měli slyšet. Za prvé, šimkovsko-grossmannovské „nechci slevu zadarmo“ platí i zde. Vládní odhady říkají, že by zlevněné cestování přišlo na 5,8 mld. Kč ročně (částka se zatím nedá určit úplně přesně). Pro tyto miliardy by se vzhledem ke stavu našich silnic, dálnic a železnic jistě našlo i lepší uplatnění. A větší finanční břemeno dopadne na druhou polovinu cestujících a na plátce daní, protože někdo to nakonec zaplatit musí. Přímo sice nic nepocítí, ale je to tak.

Za druhé je tu ona neblahá zkušenost ze Slovenska, kde sleva způsobila, že některé vlaky jsou stále plné. Ten, kdo si chce při cestování zachovat nějaké pohodlí, má dvě možnosti: buď si přikoupit 1. třídu, anebo jet třeba autem… Upravený vládní návrh proto počítá i se slevou pro jízdy autobusem, která nápor na železnici možná opravdu sníží, na druhou stranu tím ale trochu padá ekologické hledisko celého nápadu. A lokálně problém nezmizí – České dráhy například upozornily, že posílit příměstskou dopravu v obzvlášť vytížené pražské aglomeraci půjde s ohledem na kapacitu a stav kolejí už jen těžko.

Zájem o čistší železniční dopravu přitom roste i bez podobného státem řízeného vábení. Dráhy loni přepravily skoro 175 mil. cestujících, meziročně o tři miliony víc, v ujetých kilometrech to bylo nejvíc za posledních 20 let.

Dárek pro Jančuru

Nechme však stranou finančně-technickou stránku věci, jakkoliv není nepodstatná. Jsou tu totiž i otázky politické a řekněme filozofické. Jednu jsem už naznačil – zda vládní návrh na tak drastické zvýhodnění dvou vybraných skupin obyvatelstva nejde nad rámec současné sociální solidarity v dopravě. Slevy pro žáky, studenty a důchodce už přece existují. Pokud na tom ale bude společenský konsensus, dobrá.

Je tu ale ještě jedna věc, která by neměla zapadnout: Z navrhovaných slev nemají profitovat jen příjemci vládního dárečku, ale i jeho zprostředkovatelé čili dopravci, kterým by stát zlevněné jízdné doplácel. Tím by se – podobně jako u všemožných dotací – nejen deformoval trh, ale vytvářela by se i nezdravá závislost soukromých firem na eráru a posiloval by tedy také vliv státu na privátní byznys. Je jistě jen náhodou, že nynější premiér má tak osobitý vztah zrovna s majitelem žlutého dopravního kolosu. (Ponechme stranou takové detaily, zda by dopravci po státu nežádali víc, než na slevách skutečně poskytnou. Jsme přece jen v Česku. Ale to jen na okraj.)

Navrhované slevy jsou vrcholem populismu, kterému pro politiky těch odpovědnějších stran bude těžké čelit kvůli obavě, aby si nenaštvali voliče z řad studentů a důchodců. A samozřejmě je těžko představitelé, že se někdo v budoucnu odhodlá takové opatření zrušit. Pokud bychom chvíli podezírali vládu Andreje Babiše jen z dobrých úmyslů, mohli bychom kvitovat, že se snaží zjednodušit systém slev, zbavit jejich příjemce starostí s vyřizováním všemožných průkazek, a především přilepšit sociálně slabším skupinám. Proč ne. Vše by to ale šlo udělat i jinak, bez drastického plošného zásahu do fungování veřejné dopravy.

Spíš tedy nezbývá než konstatovat, že sledujeme další výpad nenasytného dirigistického státu, který se pod pláštíkem konání dobra snaží více přerozdělovat, více rozhodovat a více ovlivňovat chování lidí i soukromých firem. Vlaky a autobusy to asi přežijí. Co ale přijde příště?