„Z 98 procent si zákazníci účtenky neberou, jejich názory jsou většinou razantní a vyhraněné, mnohdy nepublikovatelné,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24 Ivo Hucl, majitel čajovny, pořadatel kulturních akcí, básník a spisovatel, ale také organizátor petice za zrušení EET, kterou podepsalo více než 15.000 lidí. V obsáhlém rozhovoru se zamýšlí nad pravým účelem elektronické evidence tržeb, přibližuje, jak je náročný chod čajovny v menší obci, a vzpomíná na aktivity v době normalizace.

Máte ve své čajovně v západočeských Šťáhlavicích pokladnu napojenou na EET? Kolik stála a jaké jsou měsíční poplatky?

Zákon č. 112/2016 Sb., o elektronické evidenci tržeb byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 13. 4. 2016 a v platnost vstoupil 1. 12.  2016, takže bohužel pokladnu napojenou na EET máme. Kdo by se chtěl vystavovat drakonickým pokutám, které spočívají na libovůli příslušného úředníka státní správy? Pokladna nás stála 7 732 Kč, instalace, na kterou kterou jsem musel přizvat odborníka, 2 082 Kč, výkonnější router na 1 600 Kč, měsíční paušál na připojení naší lokální internetové sítě Radynet činí 900 Kč měsíčně, 116 Kč 10 kusů náhradních pokladních kotoučů. O mnoho vyšší budou náklady na účetnictví. Co mě však děsí víc než tyto přímé náklady, je následný chod pokladny a údržba jejího provozu.


Z jakého důvodu?

Důvod je velmi prostý. Za technické nedostatky a výpadky systému nesu plnou odpovědnost já a manželka, nikoli Ministerstvo financí ČR. Nejsem počítačově negramotný. Často realizuji velké mezinárodní kulturní projekty, při kterých je počítač hlavním komunikačním médiem, ale pokladně s více než 2 000 funkcemi prostě nerozumím. Dobře tento problém vyjádřili mluvčí dvou firem ministra financí, Penam a Vodňanská drůbež, v žádosti o vyjmutí z on-line režimu EET: „Požadovat vystavování dokladů po řidičích jde daleko nad rámec jejich kvalifikace a pracovních povinností,“ a dále argumentovali, že pokud výjimku nedostanou, budou muset investovat do školení řidičů či přijetí kvalifikovanějších zaměstnanců, což by mělo významný dopad na hospodárnost společnosti. Babišovi vlastní zaměstnanci potvrzují, že pokud bych chtěl mít alespoň bazální jistotu, že pokladna funguje, jak má, znamená to minimálně týdenní školení pro mne i pro personál. Takže další čas a další nehorázné náklady. Stoprocentní jistotu však nebudete mít nikdy. A za každý přestupek hrozí sankce jako za vytunelování Mostecké uhelné. Jeden náš známý z Kanady, který v Čechách provozoval malou firmu, šel před Vánoci ukončit živnost. Když jsme se ho ptali na důvod, odpověděl: „Nemám zapotřebí pořád se něčeho bát.“


A vaše zkušenost z měsíčního fungování EET?

O sobotách a nedělích, kdy lidé sedí doma u internetu a síť je přetížena a i do čajovny jezdí na výlety více hostů, se pokladna často nepropojuje s terminálem. Někdy trvá až pět minut, než vyjede účtenka s nesmyslně dlouhým a neplatným kódem. Zákazník, který spěchá do Šťáhlav na vlak, to většinou nevydrží a uteče bez ní. Často se také stává, že při celodenní inventuře vyjede odeslaná tržba dvojnásobná, než je reálně v kase. To pak znamená procházet ve storno nastavení jednotlivé platby a hledat, která se uložila dvakrát, nebo volat technika, kterému jen za cestu z Plzně platíme 380 Kč. Jistota, že vše v tomto Matrixu funguje správně, je nulová.


Promítl jste tyto zvýšené náklady do cen nabízených čajů a dalšího sortimentu?

Zvýšené náklady na EET jsme do cen zatím nepromítli. Zdražení pro nás není technicky jednoduché. Máme originální nápojové a jídelní lístky, ručně vázané japonskou vazbou ve vyřezávaných dřevěných deskách. Každá změna znamená vytvořit novou sazbu, vše vytisknout a znovu svázat. A to představuje nejméně další dva dny práce a další finanční zatížení. Na jaře chystáme rozšíření sortimentu, cenovou úpravu tedy provedeme najednou. Uvažujeme o zvýšení cen asi o pět až osm procent.


Jak se k systému staví zákazníci? Berou si účtenky? Sdělují své názory?

Za sedmnáct let své existence se Bezejmenná čajovna stala v jistém slova smyslu poutním místem pro stovky milovníků esteticky neotřelého prostředí, alternativní kultury, čerstvých výrobků z naší pekárny a samozřejmě i špičkových čajů nebo rumů, ale i „experimentální“ gastronomie. Možná i díky souznění hosta a hostitele většina příchozích sdílí a podporuje naši filozofii i kulturní hodnoty. Většinově EET odsuzují jako arogantní socialisticko-inženýrský projekt. A je jedno, zda jsou to místní řemeslníci, živnostníci, starostové okolních obcí, umělci, politici nebo senátoři. Z 98 procent si účtenky neberou, jejich  názory jsou většinou razantní a vyhraněné, mnohdy nepublikovatelné (smích). Stručně řečeno, převládajícím názorem je – „zrušte EET“.


Jste autorem petice proti EET, kterou podepsalo více než 15.000 lidí. Co vám na EET vadí?

 Jak jsem již uvedl v několika rozhovorech, tento problém má mnoho rovin a různě hlubokých vrstev. Zcela zásadní je, že EET je špatný a nefukční zákon, který ani v – pro nás vzorové destinaci – Chorvatsku, žádné benefity do státního rozpočtu nepřinesl. Snad krom mnoha zavřených živností a šťastných úsměvů oligarchů a distributorů pokladen. Svými restriktivními účinky je to zákon vhodný snad pro dobu výjimečného stavu, ne však v čase všemi deklarované ekonomické prosperity. Asi nejdůležitější je pro mne otázka lidskoprávní. EET naplňuje mé stále živé obavy z orwellovských a zamjatinovských vizí. Šmírování, zneužití dat, další prolomení státu do soukromí, odlidštění moci. Stát si nemůže dovolit eliminovat problémy tím, že jejich řešení deleguje na občany. Žádný zákon nám neukládá, abychom rozuměli moderním technologiím. Nemusíme vlastnit televizi, chytrý telefon nebo internet. Přesto nás stát nutí si tyto technologie pořizovat, abychom splnili zákon. A již zmiňovaná zbytečná práce navíc, abychom dokazovali, co by měl dokazovat někdo jiný? Dny, které každý podnikatel musí odpracovat na oltář státní byrokracie, již přesahují robotní povinnost před rokem 1848. Robotníkům od vrchnosti alespoň náleželo k občerstvení půl libry chleba, od státu se živnostník dočká leda další kontroly.

Neméně důležitou je otázka psychologická. Sociologickými výzkumy je doloženo, že osobnostní integrita se pod stálou kontrolou a dozorem rozpadá, mizí kreativita, člověk má tendenci unikat do vnitřních světů. Přesně to se dělo v dobách normalizace. Lidé se realizovali na chatách, v zahrádkářských koloniích, vytvářela se ghetta. Společenský život a přirozená angažovanost zmizely a stát chátral. Každý, kdo prožil normalizaci, si musí pamatovat tu všudypřítomnou mrtvolnou šeď. Nic na těchto faktech nezmění ani populistické fráze, že poctivý se „dohledu“ obávat nemusí. Osmdesát procent funkcí EET nemůžete ovlivnit nebo jim nerozumíte a vinou on-line napojení žijete ve stálé nejistotě. Stát tímto projektem veřejně přiznává, že více než milionu svých občanů přestal důvěřovat. To je pro budoucnost této země obrovský problém. Pro efektivní fungování státu je zcela nezbytné, aby se s jeho politikou identifikovalo co nejvíce svobodných, kreativních a tvořivých lidí. Kreativita je totiž vázána na svobodu, svoboda na důvěru a důvěra zas na kreativitu. Jinak řečeno, svobodně žít a podnikat „ve skleněných domech“ pod věčným dohledem nějakého dobroditele se nedá.

Pak je zde rovina společenská. Stát má ze své podstaty povinnost chránit všechny své občany a starat se o ně, pro všechny vytvářet co nejkomfortnější podmínky k životu a práci. Ministr financí Babiš a ministr Mládek s nesnesitelnou lehkostí žonglují slovy: ten nebo ti kradnú, ten lže, toto jsou paraziti, ten podvádí, ten krátí daně. A to bez následných trestních oznámení, bez důkazů, bez vyšetřování, bez soudů. To hraničí s trestným činem podněcování k třídní nenávisti. Tento žargon měli ve slovníku vždy jen populisté a diktátoři s cílem rozjitřit nejhorší lidské pudy a pak nalézt pokud možno „definitivní“ řešení. Současná atmosféra ve společnosti se tímto velmi podobá padesátým letům, kdy třída sedláků, základní garant tehdejší hospodářské stability, dostala od komunistů nálepku kulaků, aby jim následně mohla být ukradena půda. Karel Čapek podobnou situaci v dobách nastupujícího fašismu popsal takto: „Přervána je přeútlá osnova vzájemnosti od člověka k člověku; rozděleni jsou lidé a naházeni na hromadu davu.“ Lidé, kteří mně telefonují, se svěřují se svým strachem. Babišova výzva, aby venkovské hospody, které zruinovalo EET, začaly provozovat obce, není jen bezprecedentním pokřivením podmínek k podnikání, ale svého druhu znárodněním.


Mnozí živnostníci zákon o EET kritizují i po jeho právní stránce. Prý jim nedává možnost bránit se úředníkům…

Nejsem ekonom ani právník, ale zásadně nesouhlasím s tím, jakou moc zákon o EET deleguje na státní správu. Úředník má téměř neomezenou možnost hodnotit a rozhodovat, co je přestupek, co je porušením zákona, a libovolně tato porušení trestat. Pokutou až 500.000 Kč, zrušením živnosti, nebo dokonce uzavřením provozovny. Podnikateli naopak téměř žádnou možnost se bránit nedává. Úředník příslušného finančního úřadu dostává tímto pravomoc, která v běžném právním státě náleží pouze soudům. Živnostník pořád něco musí a státní správa za jeho daně vymýšlí další omezení, další povinnosti, další regulace. Kdy se naposledy objevilo opatření, které živnostníkům a řemeslníkům opravdu zjednodušilo život? Kdy jim něco opravdu pomohlo? Úředník rozhoduje, živnostník nese veškerou odpovědnost. To není rovnost před zákonem, to je zásadní porušení základního principu demokratického státu.

Jaké jste na petici zaznamenal reakce?

To by byl dlouhý příběh. Archivuji již více než 50 stránek reakcí a názorů. První měsíc od zveřejnění textu petice jsem měl denně 20–50 telefonických hovorů, desítky e-mailů, občané se mnou sdíleli své rozhořčení, obavy, příběhy, nabízeli spolupráci nebo jen vyslovovali podporu. Jedinou reakcí z opačné strany barikády je osobní dopis Andreje Babiše, ve kterém mi vytýká, že bohužel neuvádím „podrobnější argumenty“, jako by forma petice měla obsahovat odbornou studii o stavu české ekonomiky. Dále uvádí, že „krácení tržeb je fenomén zásadního významu“ a že 60 procent českých firem považuje „šedou ekonomiku za reálný problém“; poctiví podnikatelé jsou sankcionováni za to, že řádně platí DPH. Nemyslím, že je pravděpodobné, že si vůbec neuvědomuje, že největší škody nepůsobí to, co se děje nelegálně, ale naopak to, co se děje legálně, mnohdy s posvěcením vládních úřadů, že největší pokřivení trhu způsobují dotace, díky kterým mohou vznikat obsahově prázdné, narcistní a neekonomické projekty jako například Čapí hnízdo. Pak dlouze a nepravdivě rozvádí, kde všude a skvěle ve světě EET funguje. Závěrem samozřejmě dodává, že ministerstvo financí nebude zrušení tohoto zákona podporovat ani iniciovat.


Všiml jste si i podpory EET z řad veřejnosti?

Bizarní informaci jsem nedávno zaznamenal z jedné nedaleké vesnice. V místní hospodě se část štamgastů velmi těšila na spuštění EET a na to, jak se zamete s těmi zloději, a samozřejmě na následnou loterii. Když s Novým rokem hospodská z důvodů nákladnosti a neschopnosti překonat technologickou bariéru EET hospodu zavřela, strašně se diví a vymáhají na obecním úřadu, aby náklady na EET uhradil a hospodu provozoval.


Měl byste nějaký návrh na řešení? Vidíte na této situaci něco pozitivního?

V každém problému se vždy nachází jeho řešení. Nastalé situaci vlastně můžeme vděčit za to, že se konečně otevřela a přiznala témata, která se dvacet pět let neřešila. Určitě musí proběhnout rozsáhlá daňová reforma. Pro začátek by možná stačilo zpracovat fundovanou analýzu, proč například české venkovské pohostinství nemůže fungovat bez „načerno“ vyplácených mezd. Možná by stačilo nechat si vyčíslit reálné náklady, které drobný podnikatel na vesnici na udržení své živnosti vynakládá a nemůže je uplatnit jako odečitatelnou položku. Možná by vysocí úředníci MF, kteří tvoří podobné zákony jako ten o EET, mohli zvednout hlavy od excelových tabulek a strávit nějaký čas v terénu. V jejich tabulkách totiž zcela chybí realita. Jen příklad. Státní úředník přijde do práce, kancelář je uklizená, topí se v ní, počítač a internet běží, na kávovaru si může navolit osm druhů kávy. Nikdy nikdo nerozporoval, že na toto pohodlí stát za každého vynaloží 30.000–60.000 ročně. Živnostník jako my si musí nejdříve odhrabat sníh okolo provozovny, zatopit (dřevem, které v létě 14 dní štípe), vyluxovat a vytřít, vyměnit žárovky, opravit záchod, zalít květiny, vyprat ubrusy a ručníky (je jich málo a do prádelny se nevyplatí jezdit), vymést komín, umýt okna, nezapomenout na revizi hasičáků, zajet na nákup, opravit auto (18 let stará toyta už to občas potřebuje), zkontrolovat trvanlivost výrobků, upéct a uvařit, co potřebuje prodat. Teprve potom si může stoupnout za bar, aby mohl okrást co nejvíce svých zákazníků. Večer spočítá tržbu, udělá inventuru, vyřídí objednávky, zaplatí vodu, elektřinu, čtyřnásobně vyšší daň z nemovitosti a konečně pošle ten zbylý balík peněz na Kajmanské ostrovy, aby se vyhnul placení daní. Ve volném čase si jen tak něco natře, vymaluje, zasází kytky, vyřídí administrativu, doladí pojištění (co kdyby si u něj někdo zlomil nohu nebo roztrhl kalhoty), napíše smlouvy, udělá nějakou propagaci. Ráno si vezme brufen a jede se nanovo. Pokud tohle všechno nevzali vládní úředníci, kteří připravovali zákon o EET v úvahu, jsou slovy Josefa Švejka „tak chytří, že jsou vlastně úplně blbí“. Vím, že veřejnost bude po dehonestující kampani velmi těžké přesvědčit o obrovském společenském významu soukromého podnikání, zvláště na venkově. Drobná, obyčejná a tvořivá práce, včetně služeb, kterou ve svém díle zmiňuje Karel Čapek, však musí být ve společnosti rehabilitována. Z dlouhodobé perspektivy je totiž společensky mnohem důležitější než neosobní a státem štědře dotované montovny s pochybným profitem či výrobní haly s trojsměnným provozem.

Máte v plánu další akce proti EET?

Upřímně, daleko raději než problematice EET bych se chtěl věnovat psaní, kulturním projektům,  rozvíjení firmy nebo jen tak chodit po lese nebo pít víno. Moje angažovanost proti EET byla vynucena nehorázným, špatně připraveným zákonem, který ohrožuje důstojný život desítek tisíc českých rodin. Státu ani podnikatelům nic nepřináší; podnikatelské prostředí nenarovnává, ale jak se postupem času objevuje potřeba dalších výjimek, naopak jen deformuje. Pro venkov nejpotřebnější profese diskriminuje a mnohé likviduje. Textem petice jsem pouze vyjádřil občanskou odpovědnost za něco, co považuji za společensky destruktivní, ale za co vlastně osobně neodpovídám. V této chvíli mám samozřejmě povinnost vůči více než 15.000 spoluobčanů, kteří petici signovali (další stále přibývají), a musím obhájit text petice před senátním petičním výborem. To je zatím vše. Pořád jsme, věřím, že bohudíky, parlamentní demokracií, takže zrušení EET se musí věnovat někdo kompetentní; vláda, politici, politické strany. Vím, že to pro mnohé bude velmi těžké rozhodování, ale živnostníci se musejí zmobilizovat a konečně jít k volbám. Musejí zvolit stranu, která bude hájit jejich zájmy. Drobných podnikatelů je téměř jeden milion. Mají v moci na české politické scéně otočit kolem dějin a dát jasně najevo, co si myslí o stranách jako ČSSD, ANO, KDU-ČSL, které je hodily přes palubu.

 

Provozování čajovny je specifický obor. Čajovny jsou často místem pořádání koncertů, výstav, přednášek a dalších akcí okrajových, někdy téměř undergroundových žánrů a umělců.

Jistě, čajovna v Čechách je opravdu specifický obor. Čaj je sice jen horká voda a čajové listí, nicméně právě tato jednoduchost a prostota otevírá neuvěřitelné možnosti. Právě z těchto důvodů jsme se s manželkou pro tento typ podníkání rozhodli. Přes všechny pochybné ezoterické a mystické nánosy, které se v Čechách k čaji „přilepily“, je součástí čajové kultury určitý vzdor a prostota. A jak zmiňujete, čaj s sebou nese především významné kulturní, filozofické a estetické vrstvy. Čaj vždy představuje vztah hosta a hostitele, kultura je o sdílení. V obojím jde o to být někomu bližním, společně sdílet určité kulturní hodnoty. Symbióza čaje a kultury je proto naprosto přirozená.


Jak dlouho čajovnu provozujete? A jak se vám v ČR v tomto oboru podniká?

Otevírali jsme 6. ledna 2000. V den, kdy jsme řešili tento rozhovor, jsme s manželkou začínali osmnáctý rok. Upřímně však musím přiznat, že úplně jednoduché to není. Dům pro čajovnu jsem postavil vlastníma rukama a sedm let stál osobně za „barem“. Pracovní doba 8.00–24.00, pět dní dovolené v Chorvatsku po pěti letech. Abychom vešli do povědomí a naplnili naše ideje, konala se každý týden nějaká přednáška, koncert, výstava, filmová projekce. Takže další povinnosti s ubytováním, jídlem, dopravou. Naštěstí, jak říká jeden můj přítel: „Výhodou živnostníka je, že může chodit do práce s horečkou nebo zlomenou rukou, a přitom nemusí brát nemocenskou, vybrat si dovolenou a pořád má dost přesčasů.“ (smích) V průběhu doby se tyto aktivity rozrostly ve festivaly, začali jsme spolupracovat s velvyslanectvím Japonska, městem Plzní, zahraničními umělci a dalšími kulturními institucemi. Jen v roce 2015 navštívilo naše akce v rámci festivalu Japan Fest 2015 více než 12.000 lidí. Máme vlastní publikační ediční řadu; založili jsme nadaci Charon, která se ekonomicky stará o umělce z alternativní scény, kteří se dostali do hmotné nouze. Ale to vše nic nemění na tom, že co se týká ekonomického provozu čajovny, stačí všední den, špatné počasí nebo mírná ekonomická krize a tržba nestačí ani na topení. Bezejmenná čajovna leží v malé vesnici Šťáhlavice s 500 obyvateli v podhůří jižních Brd. Z Plzně je to k nám 16 km, z Prahy 80 km, a přestože se poblíž nachází zámek Kozel, je toto ústraní pro podobné zařízení ekonomicky obrovský handicap.


Rozhovor z Ivo Huclem přinášíme o několik dní později, než bylo v plánu. Ivo byl totiž zaměstnán hackerským útokem, po kterém přišel o veškerá data za posledních 15 let. Zařazujeme proto neplánovanou otázku. Myslíte si, že hackerský útok může souviset s vaší aktivitou okolo EET? A vůbec, už vás  navštívila kontrola EET z Finanční správy?

Nejsem příznivec konspiračních teorií. Nicméně atmosféra kolem EET natolik připomíná normalizaci, že mi na okamžik naskočily všechny zkušenosti s praktikami normalizační StB. Ale opravdu se jedná „pouze“ o organizovaný kybernetický zločin. Někdo vám pošle velmi sofistikovaný virus, který zmutuje přesně na míru vaší e-mailové adresy, zašifruje data ve vašem počítači (já měl v tu chvíli připojený i zálohovací disk) a požádá o výpalné v bitcoinech. Podobných útoků je v současnosti plný Matrix. Hned druhý den jsem zjistil, že podobně bylo postiženo i několik mých přátel. Bohužel, já zatím žádné číslo konta, kam se výkupné zasílá, nedostal. Takže žádná senzace se nekoná. Jen se v tomto kontextu jeví nanejvýš směšně jistota ministra financí, že data z EET jsou v centrálním úložišti zcela bezpečná. A kontrola EET ještě nedorazila.

 

Když zmiňujete StB… Byl jste aktivní v boji proti totalitnímu režimu před rokem 1989? Co jste „páchal“?

Ne, aktivně jsem proti režimu nebojoval, jen jsem s ním nespolupracoval. Nepovažuji se za disidenta a nikdy jsem nepatřil k žádné větší „partě“, ani k tvrdému jádru undergroundu. V době procesu s Plastiky mi bylo teprve 14 let. Přestože ze světa disentu jsem čerpal zásadní morální a filozofické postoje, vždy jsem si nějak intuitivně uvědomoval, že výměna kulis neřeší náš vnitřní strach, náš základní ontologický problém, že každý další systém kvůli těmto nevyřešeným otázkám a vinou naší neochoty žít opravdu svobodně, skončí opět v rutině a odcizení. Když budu parafrázovat profesora Hejdánka, každá demokracie se v tomto případě projeví jako „tyranie většiny“. Uvědomoval jsem si, že pravda sice vítězí, ale nikomu nezůstává. Je nutné o ni znovu a znovu usilovat. Z tohoto důvodu jsem začal studovat východní filozofie.

A cože jsem páchal? Už v prvních ročnících střední školy jsme se současným architektem Romanem Koutským organizovali hudebně vzdělávací pořady o rockové hudbě. Krátce nato přišlo na řadu pořádání různých živých hudebních akcí. Například tancovačka s Classic rock´n roll bandem a Mikolášem Chadimou v policií zcela obklíčených Štěnovicích v roce 1979 nebo spolu s Milanem Judlem koncert Psích vojáků v hostinci U Raskena v Útušicích v roce 1980. Ten se později stal základem „desky“ Psí vojáci 1979/81 Live. Tyto akce byly příčinou prvních výslechů. Zajímavé bylo, když mi Karel Havelka alias Kocour, se kterým jsem se seznámil na pravidelných brigádách na stavbě silnice ve Štěnovicích, zaslal z emigrace, kam byl vyštván v rámci akce Asanace, na adresu vojenského útvaru ve Zbirohu, kolekci desek Franka Zappy a Captaina Beefhearta. Po několika výsleších se mojí uniformou staly modráky a celé dva roky jsem vykonával pouze „luxusní“ manuální práce, například restaurování sálu, kde maloval Alfons Mucha. Díky Kocourovi pro mne vojna byla jen procházkou Slovanskou epopejí. Po návratu mi modráky vydržely, a to až do listopadu 89. Pracoval jsem tehdy ve škodováckém družstvu v Plzni jako mazač výtahů. Být v osmdesátých letech v Plzni mazačem bylo obrovské privilegium. Mazači měli čtyři a půl, a když šla práce od ruky i šest dní volna. Volný čas jsem věnoval hlavně studiu, organizování kulturních akcí, šíření tiskovin, přepisování knih, vydávání vlastních textů a později redakci literárně-výtvarného časopisu. Ale o tom už snad nemá cenu mluvit. Není nic nudnějšího než vzpomínky starých mužů.

Jak by jste si představoval společenský vývoj vy?

Jedinou cestu vidím v minimalizaci státní intervence do osobní i pracovní sféry jeho občanů. V podpoře vzdělání a kreativity. Pokud se pan prezident Zeman v Číně skutečně naučil konsolidovat a řídit společnost, jistě panu ministrovi Babišovi doporučí text mého oblíbeného čínského filozofa Lao´c, kterým uvozujeme náš petiční FB profil: „Svět se dá spravovat, jen když se do něj příliš nevměšujeme … Čím více zákonů, tím chudší je lid, čím větším počtem ostrých nástrojů je lid tísněn, v o to větším zmatku se nachází stát, jak přibývá zákonů, tak přibývá lupičů.“ Těmito myšlenkami, starými více než 2 500 let, by se měly zahajovat všechny schůze poslanecké sněmovny i senátu. Není nutné k nim vůbec nic dodávat. Pro přirozený vývoj lidské společnosti je důležitá evoluce. Andrej Babiš zákon o EET prezentuje jako revoluci ve výběru daní. Naštěstí evolucí každé revoluce je, že každá „jako Saturn požere své vlastní děti“. V tom vězí pro české občany velká naděje.

 

FORUM 24 stojí na straně podnikatelů a živnostníků. Zajímá nás i Váš příběh! Napište nám na [email protected]

 

Michal Závada
Michal Závada
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora