Ministr financí Ivan Pilný (ANO) přistoupil k nečekanému kroku. On i jemu podřízená finanční správa několik měsíců opakovali, že berní úředníci v Česku nezneužívají své pravomoci. A najednou se omluvil.

„Je zřejmé, že pro devatenáct firem to znamenalo neoprávněnou likvidaci. Za to jsem se omluvil a snažíme se to minimalizovat,“ řekl Pilný. Omluvil by se stejně blahoskonně, kdyby šlo o devatenáct nefér trestů smrti?

“Jen” devatenáct firem bylo odsouzeno neprávem.

“Jenom” devatenáct firem bylo zničeno.

Za tou devatenáctkou firem jsou ale lidi.

Minimálně devatenácti rodinám majitelů těch firem neoprávněný zásah finanční správy zničil život.

Další desítky zaměstnanců těch firem přijdou o plat, jejich rodiny o část plánovaného příjmu. Spousta z nich bude hledat práci, možná nenajde, třeba skončí na pracovním úřadě a na podpoře.

Představuju si to u sebe. Moje firma nedělá státní zakázky, nebere dotace. Zaměstnáváme zhruba osmdesát lidí na běžný pracovní poměr. Doufám, že jsou u nás spokojeni. Vystavujeme desítky faktur, stovky jich dostáváme. Daně platíme.

A přijde finanční správa a ze dne na den mi firmu zastaví. Najednou nemám na výplaty, nezaplatím dodavatelům. Logicky z toho budou vinit mne. Ne finanční správu.

Lidé, kteří pro mne pracují více než deset let. Dodavatelé, se kterými mám dlouhodobé smlouvy. A počítají se mnou jako se spolehlivým odběratelem.

V jejich očích budu najednou šmejd, který neplní své závazky.

Rodina mi vynadá a začneme řešit, z čeho budeme žít.

A ministr financí se mi po několika měsících omluví.

Nepoděkoval bych mu.

Tohle je jedna z těch věcí, proč jsme zrušili trest smrti.

Jen si to představte: Stát popravil devatenáct lidí neoprávněně, omlouváme se.

Ivan Pilný je v tom nevinně jenom částečně. Už nekandiduje. Ale naskočil do vlaku Andreje Babiše, který ho na jedné odbočce z jídelního vozu vyhodil. To ale jeho vinu nezmenšuje.

A Don Andrej Babišoni, který celou tuhle štvanici za svého šéfování ministerstvu financí rozpoutal? Je mu to jedno. Bude tvrdit, že s tím nemá nic společného.

Ale mysleme na těch devatenáct firem. Na daně, které už nikdy nezaplatí. Na jejich majitele a rodiny. Na jejich zaměstnance a příbuzné. A na právní stát, ve kterém chceme žít.