V minulých dnech se i v našich médiích objevila informace (s odvoláním na Financial Times a Guardian), že Čína staví nejméně pět uprchlických táborů v provincii Ťi-lin na hranicích s KLDR. Údajně je to známka toho, že se ČLR připravuje na možný pád Kim Čong-una a následnou vlnu uprchlíků z KLDR.
Zdrojem je údajně pravý dokument státní firmy China Mobile, která má táborům poskytovat internetové služby. V dokumentu (objevuje se na sociálních sítích už asi týden zejména mezi Číňany žijícími v zahraničí) se říká, že jde o rozhodnutí stranického výboru a vedení okresu Čangbai. Podle New York Times mají podobná zařízení vzniknout také v jiných místech.
I peklo a nebe jsou pojmy relativní. Ujgurové z Číny prchají, zatímco v Číně nacházejí úkryt uprchlíci z KLDR. Ti první po příchodu třeba do Turecka mají pocit, že jsou v ráji. Korejci se v Číně až tak dobře necítí, ale věří, že do nebe už je to jen kousek.
Když je utečenec z KLDR chycen na čínském území, bývá často vrácen do své vlasti. Čína jim azyl neuděluje a uprchlíci jsou v zemi ilegálně. Dokud s nimi nemají místní úřady problémy, jsou víceméně tolerováni.
Totalitní čínský režim a jeho severokorejská ještě zvrhlejší kopie spolu komunikují a je nepochybné, že Peking má na Pchjongjang vliv. Možná ne velký, ale má jej. Můžeme si o čínských komunistech myslet, co chceme, ale hloupí nejsou. Nejsou ani nezdvořilí, byť dovedou být ve své ostentativní zdvořilosti až urážlivě „milí“. Také vědí, že na takové chování jim sebevědomý nebo do rohu zahnaný partner odpoví stejnou mincí a jakákoli budoucí jednání jsou tím navždy poznamenána.
V posledních dnech se objevují informace o oboustranné ochotě USA a KLDR zahájit jednání. Podmínkou KLDR je, že nebudou mít žádnou podmínku, a zdá se, že americká strana je s tím srozuměna. Obavy sousedních zemí jsou oprávněné a KLDR ani USA se, nehledě na barvitý slovník, do konfliktu také nehrnou. Napětí se snaží tlumit i OSN a Rusko.
Možnost jednání je pro všechny přitažlivá. Jisté obavy budí neprůhlednost severokorejského rozhodovacího procesu. Není jisté, kdo vlastně rozhoduje, jaké jsou jeho strategické záměry a co je pouhá taktika k jejich zamlžení. Může se tedy stát, že Kim Čong-un padne. Možná o tom budou v Pekingu vědět s předstihem. Jeho zkázu by mohli způsobit ti nejvýše postavení vojáci. Nelze však očekávat, že by strpěli kolaps hranic a masový úprk obyvatel.
Ostentativní budování uprchlických táborů na hranicích s KLDR, navíc s vysvětlením Pekingu, že je to pro případ kolapsu tamějšího režimu, by jakákoli jednání s KLDR okamžitě ukončilo. Věří snad někdo, že by Číňané, i kdyby čekali pád režimu už zítra, připustili takový únik informací? Peking se snaží udržet živou komunikaci s USA, s Ruskem i s KLDR. Opatrnosti sice nikdy nezbývá, ale proč by si ČLR tak flagrantně podrážela nohy?
Ztráta tváře je v diplomacii, a v asijských zemích zvlášť, ta nejhorší potupa. Naopak zavedení protivníka do slepé uličky nebo do matoucí situace se považuje za chytrý tah, vedoucí k vítězství. Náznaky, že se KLDR hroutí, jsou jen bzučením mouchy, pokud vycházejí z Washingtonu, ze Soulu nebo z Prahy. Pokud by stejně mluvili Číňané, byla by to pomluva nebo zrada – podle toho, jak slabý nebo silný se severokorejský režim právě cítí.
Nevím, zda je to tak, nebo onak, protože v KLDR jsou vždy nejméně dvě vzájemně se vylučující možnosti dalšího vývoje. Nemohu se zbavit dojmu, že s tábory je to jinak, než si na Západě myslíme. Což jestli došlo k nějaké dohodě mezi Pekingem a Pchjongjangem? Co může chtít Pchjongjang od Pekingu za to, že ustoupí, přestane provokovat USA a dělat potíže Číně? Vojenskou techniku asi sotva, když se stala příčinou dnešní krize. Peníze? Jistě, ale umí si je opatřit i přes státní stavební a těžařské firmy, operující v Africe. A což takhle lidi? Na práci do dolů, na pole, na nebezpečná pracoviště, jako jsme to v malém (ano, proti KLDR v malém) zažili u nás v 50. letech?
Nebyla by to nevýhodná transakce. Čína by se zbavila nepříjemné zátěže a umožnila by jednání dvou nepřátelských stran. KLDR by získala pracovní sílu lépe živenou, než je ta domácí, a „zralou pro kriminál“ za útěk do zahraničí. Pochybovači a případní adepti emigrace doma by okamžitě pochopili, co by je čekalo. Utuží se kázeň obyvatelstva a Vůdce ukáže těm kolem sebe, co všechno dokáže zařídit.
Nesmysl? Nevím. Peking není o nic perfidnější, mazanější a krutější než jeho epigoni v Pchjongjangu. Kritika ze zahraničí by se nepochybně objevila, ale kdo by se o ni staral? Kšefty s Čínou chtějí dělat všichni a přece si kvůli korejským uprchlíkům nezkazí budoucnost. Ti uprchlíci jsou v Číně ilegálně a Čína má právo, stejně jako třeba naše země, rozhodovat o tom, koho na svém území chce a koho ne.
Ano, mohlo by skutečně jít o uprchlické tábory. Jenže co když je to jinak? Tábory ne pro uprchlíky, ale na uprchlíky? Nebo něco jiného, o čem ještě nemáme potuchy?