Americko-izraelský spisovatel a dramatik Tuvia Tenenbom projel USA a vytvořil zvláštní fresku americké společnosti. Jeho kniha Všechny jejich lži začíná slovy: “V USA jsem přistál před pětatřiceti lety s pouhými 400 dolary a od té doby je ke mně Amerika přívětivá. Od začátku jsem věřil v americký sen a žil jsem tak, aby se i pro mě stal skutečností. Dlužím té zemi mnohé, jsem jí hluboce zavázán.”

Jinými slovy: Tuto kritickou knihu nenapsal ruský agent, který chce špinit Ameriku. Je to kniha člověka, který se bojí o osud Ameriky, protože vidí, kam ji zavedlo období vlády Baracka Obamy a spousta módních blábolů, které mnozí lidé papouškují místo toho, aby kriticky přemýšleli a svobodně mluvili.

Mnoho lidí si před rokem lámalo hlavu, jak se to mohlo stát, že si Američané zvolili Donalda Trumpa. Když spisovatel a dramatik Tuvia Tenenbom procestoval během několika měsíců Ameriku a sbíral názory nejrůznějších Američanů napříč celou společností i celou zemí, došel k závěru, že se z Obamalandu stane logicky Trumpoland. Po prezidentských volbách se kniha stala bestsellerem, protože poskytla vysvětlení, co se s Amerikou děje.

Co se s Amerikou děje?

Během Obamova období vygradoval v té „lepší“ části Ameriky ideologický vzorec tzv. „správných názorů.“ Tou „lepší“ částí tu myslíme Američany vzdělanější, často mladší a z velkých měst. Ideologie „správňáků“ obsadila relevantní média (kromě FOX News) a univerzity. V politice je spojena s demokraty, neboli s „modrými“. Tato „lepší“ část Ameriky vnucovala své vzorce myšlení „těm horším“ tak dokonale, že způsobila vzpouru. Amerika se taví ve svém pověstném tavícím kotlíku tak dokonale, že jedni chtějí utavit ty druhé.

Tuvia Tenenbon pokládá lidem zdánlivě naivní otázky. Přitom odkrývá absurditu a mělkost fanatických výroků z obou stran názorového spektra. Proč kupříkladu „správňáci“, kteří zakazují všude kouření a věří v klimatickou změnu způsobenou člověkem, zároveň nadržují Palestincům a podporují všemožnou diverzitu včetně manželství homosexuálů a obyvkle chtějí legalizovat marihuanu?

A jak vůbec došli k názoru, že „správný člověk“ musí být na straně Palestiny a vystupovat proti Izraeli? Tézi o špatném Izraeli a dobrých Palestincích papouškují všichni, kdo si chtějí připadat pokrokově, a to včetně části amerických Židů. Tuvia Tenenbon přitom zjišťuje, že mnoho fanatických fanoušků Palestiny nemá nejmenší tušení o podstatě či historii blízkovýchodního sporu a někteří ani netuší, kde Palestina leží. Jeden „vzdělanec“ mu třeba sdělil, že by už Izrael měl konečně přestat stavět židovské osady v Gaze. Netušil, že v Gaze není jediný Žid.

„Správňáci“ se také vyžívají v okázalém boji proti rasismu a okázalém vyzdvihování homosexuality. O faktické a vážné společenské problémy se přitom téměř nezajímají.

Tuvia Tenenbon prošel děsivými černošskými ghety, kde každý den černí střílí po černých a obyvatelé trpí řáděním zločineckých gangů. Jsou to kupříkladu rozlehlé „červené zóny“ v Detroitu a v Chicagu. Místa, odkud utekli všichni bílí. Taková místa, jež jsou plná každodenní rozsáhlé tragédie, ale přátele diverzity vůbec nezajímají. Za problém považují mediálně atraktivní jednorázovou tragédii, kdy bílý vrah zabil černocha. „Správňáky“ ale vůbec nezajímá, že řádění černých gangů odněkud vytlačilo bílé obyvatelstvo, a ani je nezajímá, když černí střílí po černých. To se bere jako součást kultury.

K nejzdařilejším pasážím knihy patří demaskování Baracka Obamy, který byl jakýmsi veleknězem tohoto pseudonáboženství „správňáků“. Lze na něm ukázat pokrytectví, které provází tuto ideologii.

Tuvia Tenenbom navštívil volební okrsek, kde se Obama poprvé vyšvihl do křesla senátu ve státě Illinois. Patří k němu zubožená černošská čtvrť Englewood, odkud prchlo bílé obyvatelstvo a černé zde žije v prostředí násilí a chudoby. Tenenbom se ptal obyvatel, jak jim Obama pomohl. Dozvěděl se, že nijak. Obama prý pomohl jediné černošské rodině, a to byla ta jeho. Přitom se dodnes Obama vytahuje tím, jak s chudými černochy řešil jejich problémy.

Další ukázkou velkohubého a pokryteckého Obamova období je konference o změnách klimatu, kterou autor knihy navštívil na Aljašce. Jednalo se o mimořádně teatrální akci, při níž padlo mnoho siláckých slov o záchraně planety, ale nevedla se žádná diskuze. Novináři zde byli navíc pod naprostou kontrolou a bez možnosti se ptát. Obama sdělil, že kdo nevěří na klimatickou změnu, ten nepatří do slušné společnosti. A bylo po diskuzi. V podstatě se jednalo jen o rituál potvrzující správnou víru.

Když člověk projede důkladně Spojené státy včetně mnoha víceméně venkovských oblastí, nepotká zdaleka jen hlasatele „správných názorů“. Při hloubkovém průzkumu Tenenbom potkával stále více lidí, kteří se vyjadřovali přesně opačně. Bohužel ani oni nepoužívali příliš často kritický rozum. Byli to zejména „přátelé zbraní“, náboženští fanatici či skuteční rasisté. Jeden muž hlásící se k republikánům kupříkladu svépřesvědčení vyjádřil bez obalu slovy, že být Američanem znamená myslet hlavně na sebe. Takže k velkému uspokojení nevedlo ani setkávání s „červenými“ Američany. Kniha neprosazuje jeden pohled na svět. Autor registruje nesmysly a bláboly všech směrů a všímá si nekritického fanatismu. A pro pořádek, když se setká se skupinou Evropanů, tak s chutí zaznamená i jejich plytké blábolení o vážných věcech.

Tenenbom takév udivující míře pocítil projevy nesvobodného myšlení a strachu vyjádřit názory, pakliže se diskuse nevedla v prostředí, kde je „správný názor“ již jakousi konvencí nastolen. Projevy nesvobody jsou přitom v příkrém rozporu s permanentním vyzdvihováním amerického ideálu svobodné země. Touto svobodou však třeba harleyáři myslí jezdit na motorce Harley-Davidson a kovbojové sbírat zbraně.

Donald Trump zde není představen jako řešení problémů Ameriky, nýbrž jako jejich nový symptom. Primitivní miliardář, který po nocích zběsile tweetuje, ale představuje přesycení poloviny Američanů z vnucování „správných názorů“. Zároveň je ale projevem rozdělení Američanů na dva nesmiřitelné a fanatické tábory, mezi nimiž se téměř nedají najít střízliví a umírnění lidé se zdravým rozumem. Respektive, každé takové setkání s někým normálním je pro autora malý svátek.

Kdybychom viděli Ameriku pouze očima Tuvii Tenenboma, tak je to skutečně alarmující zpráva. Kniha ale nedává – až na výjimky – příliš najevo, že by právě ona představovala „správný názor“. Jednou výjimkou, kdy se autor neubránil vyjádřit „správný názor“, je postoj k americké angažovanosti na Blízkém východě. Tenenbom ji považuje za vměšování do cizích věcí. Zodpovědnost demokratické supervelmoci na světovém hřišti Tuvia Tenenbom příliš nedocenil.

Ale i přesto je kniha Všechny jejich lžcenným příspěvkem k diskuzi, a to nejen o Americe, nýbrž i o nás. Zároveň je ale tato kniha i ohromná legrace. A rozhodně nevede příznivce Ameriky k tomu, že by nad osudem této supervelmoci zlomili hůl. Amerika je obrovská, bohatá a silná demokratická země. Své nemoci zatím vždy překonala. Trumpovo období zřejmě vyvažuje zátěž, kterou americké společnosti vnutila fanatická levice.

Co by Tenenbom asi objevil, kdyby se pár týdnů projížděl po Česku a zjišťoval by názory lidí. Byly by to rovněž tuny absurdit. Zjistil by, že většinové obyvatelstvo obdivuje hrubou sílu a pěstuje kult usvědčeného vraha a vulgárního prezidenta.

Zatímco v Americe proti sobě stojí – velmi zhruba řečeno – dva podobně silné fanatické hodnotové proudy, tak v českéspolečnosti válcuje prostor svobody jen jeden, a to silně převažující fanatický proud: antiliberální populismus. V případné zprávě o českých lžích by chyběla vyváženost alespoň těch dvou protichůdných sil. A to jen náš problém. Proto je koneckonců svoboda ve východní části svobodného světa ohroženější než na Západě. Chybí tu balnac. Ale rozhodně všude, tam i tam, je aktuálně oslabený nejdůležitější směr, který umí dloudobě vést společnost ke svobodě a k prosperitě: Zdravý rozum bez fanatismu. Pro mě osobně je to pravý střed.

Knihu Všechny jejich lži od Tenenboma Tuvia lze zakoupit zde. 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora