Výsledkům komunálních voleb rozumí různí lidé různě, přičemž platí, že při tak složité záležitosti se výklady liší. O to však nyní nejde. Jde o odpověď na otázku, jak je možné čelit největšímu nebezpečí pro českou politiku od roku 1989, kterým je tzv. babišizace zastupitelské formy demokracie. Tou rozumím vyprázdnění a postupnou destrukci všech smysluplných demokratických institutů a forem (program jako podnikatelský projekt, zrušení oddělení zákonodárné a výkonné moci, konec kontrolní role médií, zbytnění významu charismatického vůdce, proklamativní odříznutí minulosti a tak dále).

Polechtat medvěda nestačí

Moje teze zní takto: realizaci projektu Andreje Babiše lze úspěšně zabránit pouze promyšlenou, zásadovou a důslednou politikou, tj. projevením moci. Všechny ostatní formy nelibosti jsou sice záslužné, ale působí na Babiše a jeho impérium tak, jako kdybyste lechtali medvěda na břiše. Stateční redaktoři z různých Ech a Fór si mohou zlámat brka, jejich sofistikované argumenty však sotva dolehnou k uchu toho, koho se týkají. Starý bojovník Bohumil Doležal může na konferencích svolávat občanskou společnost a plédovat ostošest za její osvícení, po ohnivých propagacích však zůstávají prázdné sály a pocit marnosti. Honza Špilar se může na demonstracích modlit jeden Otčenáš za druhým, a když je tento obdivuhodný výkon (bez ironie!) ještě okořeněn cinkáním klíči, vzniká snad dojem, že jsme udělali alespoň něco, co bylo v našich ubohých silách.

To vše je velmi ušlechtilé, záslužné a hodné obdivu. Jenže proti takovému nebezpečí, jaké představuje Babiš, se prostě bojuje jinak. Ano, bude to znít zastarale, nepopulárně a příliš jednoduše, ale je to tak. Na Babiše prostě platí jeden jediný recept, a ten zní: vezměte mu jeho moc! Jak toho dosáhnout? Odpověď opět prostinká. Běžte volit a volte toho, kdo představuje důslednou alternativu k jeho způsobu chápání politiky.

 

Jak je možné, že takovou ránu Babišovi oslavuje pouze ODS? Kde jsou všichni ti Antibabišovci ve chvíli, kdy se projeví skutečná antibabišovská síla?

 

Babiš dostal v těchto komunálních volbách dva přímé zásahy. Nejsou to ještě knockouty, ale silně ho zabolely. Však se na něj podívejte a poslouchejte ho. Uslyšíte sami, co a kdo mu začíná způsobovat problémy. Ty dvě pecky mají svá jména: jedna se jmenuje Praha a druhá se jmenuje Brno. Pokud by někdo nevěděl, tak jsou to bývalé babišovské bašty. Jak je možné, že takovou ránu Babišovi oslavuje pouze ODS? Kde jsou všichni ti Antibabišovci, kteří ho jindy vehementně kritizují a skandují na náměstích, ve chvíli, kdy se projeví skutečná antibabišovská síla, která je legitimní a řeší problém standardním politickým bojem? Už jsem dokonce slyšel z brněnské kavárny výrok: „ANO nevolím, ale toho Vokřála je mi líto!“ Ano, jsou to zajisté chudáci, všichni, kteří v posledních letech pracovali pro Babišovo impérium a rozšiřovali je…

Takže jinými slovy a natvrdo. Žádné lechtání grizzlyho na břiše. Probíhá politický zápas, přičemž jedinou relevantní a důslednou antibabišovskou silou se již stala ODS. Smutné je, že si toho nevšimla nejen kavárna, ale někteří lidé, hlásící se k pravici. Někteří z nich ještě stále hledají nějakého jiného Spasitele. Jenže žádný nepřijde. Nebude to ani Mach, ani Bobošíková, ani Robejšek. A už to nebude ani Klaus. Zapomeňte! Nebude to žádný dokonalý subjekt s dokonalými lidmi, který by naráz dokázal nemožné. Nebude to žádné hnutí, které si neví rady samo se sebou ani žádné fankluby ctižádostivých jedinců. Bude to docela obyčejná politická strana s chybujícími lidmi. A lídrem, který možná každého hned neoslní, ale ví, o čem je politika.

Revue Forum Banner
Jiří Hanuš
Jiří Hanuš
Historik a editor
Další články autora