Ekonom Tomáš Ježek, který zemřel minulý týden, psal na webu ct24.cz 17. listopadu 2014, jak vidí, kam jsme se za léta od listopadu 1989 dostali: „Máme svobodu shromažďování, svobodu pohybu po světě, nikdo se už nemusí upínat na nůžky, jimiž by se prostříhal na Západ přes ostnaté dráty. Moji studenti mají dokonce nepsanou povinnost strávit alespoň jeden semestr studiem na nějaké západní univerzitě. Pro moji generaci to byl nesplnitelný sen, a tak mnozí moji spolužáci, asi ti nejlepší, za studiem emigrovali.

Máme co číst, jen je ale vždycky třeba vědět, co číst a hlavně, co nečíst. Máme se také po hmotné stránce dobře, i když někteří se musejí spoléhat na dávky státu v hmotné nouzi. Mají ale dobrou naději, že ta pomine. Pomáhá jim ale stále více nejen stát, sílí občanská vzájemnost, a to je skvělé.

Řeky, potoky a vzduch jsou čistší, vracejí se raci a lososi. Zatím jen tu a tam, ale vracejí se. O naši bezpečnost je postaráno také. Jsme členy NATO, což je změna, kterou ne všichni úplně strávili. NATO je pro některé podle komunistické propagandy, která se jim zasekla hluboko pod kůži, stále ještě bandou imperialistů ohrožující mír.

A samozřejmě tu máme Evropskou unii. Snad nejsilnějším listopadovým heslem bylo Zpátky do Evropy. Už jsme tam, bohudíky. Musíme jen hledět, abychom tam nebyli na okraji a co nejdříve se dostali do eurozóny. Slováci v ní jsou a své členství si pochvalují. Jeden můj student spočítal, kolik miliard slovenských korun ročně se přijetím eura ušetřilo jen na transakčních nákladech. Chce to ale neposlouchat hloupé řeči euroskeptiků sloužící ruským imperiálním zájmům.“

Od té doby uplynuly tři roky a máme tu o dost jiný listopad. Nastávající předseda vlády, který je na seznamu agentů Státní bezpečnosti, se vyslovuje proti přijetí eura. Policie žádá o jeho vydání k trestnímu stíhání.

Ministrem vnitra se má stát osoba, která nostalgicky vzpomíná na dobu strávenou během povinné vojenské službě u pohraničníků. Pohraničníci neměli za úkol střežit naše hranice proti vnějšímu nepříteli, ale zabránit vlastním občanům dostat se ze země ven. Každý měl sice právo zemi opustit a zase se do ní vrátit, ale režim tomu pochopitelně bránil, protože by se mu to tady dost vylidnilo. Třetí nejsilnější strana ve sněmovně hlásá vystoupení z NATO. Prezidentem je osoba, která poklonkuje čínskému a ruskému autoritativnímu režimu.

Studenti naštěstí cestovat za studiem mohou, ale rektory jejich univerzit Zeman nezve na Hrad, protože se mu postavili, když si chtěl z jejich škol udělat své agitační středisko. Svobodu slova ještě v principu máme, ale je deformovaná tím, že už není v očích mnoha lidí nic divného, že politik a miliardář vlastní média a rád by vychovával i ta, která mu nepatří. Euroskeptici slouží ruským imperiálním zájmům ani není třeba jmenovat. Kam zařadit Miloše Zemana, který se sice k Unii slovy hlásí, ale jinak jí škodí, jak jen stačí, si může každý domyslet sám. Spravedlivé zastoupení občanů ve sněmovně je osekané volebním systémem z dob opoziční smlouvy, který znevýhodňuje malé strany. Teď škodí těm stranám samotným, které netušily, že jednou budou samy malé.

A tak bychom mohli pokračovat.

Když čteme, co všechno Tomáš Ježek za roky po listopadu 1989 napsal, mnohokrát se tam objevuje, že kapitalismus volného trhu nebude fungovat, když budou jasně daná pravidla. Volný trh není nemorální, je to přirozené prostředí lidské soutěže. Nesmí být ale vydán na pospas oligarchům a dalším, kteří pravidla ignorují. To se u nás stalo a zkompromitovalo to nejen pravicovou politiku, ale také to pomohlo vzestupu všelijakých normalizačních kádrů, estébáckých chlapců, co spolu mluví a dokážou peněz a kontaktů dnes využít i k uchopení politické moci. Co byl na Slovensku mečiarismus, začíná teď u nás bujet jako babišismus.
Ekonomická základna začala ovlivňovat nadstavbu, a když je ta základna temná, je temné i to, co na ní vzniká.