V pražské galerii Smečky byla zahájena výstava Surrealismus a koláž, která zahrnuje skvělé ukázky kolážové techniky od významných českých výtvarníků, jakými byli Jindřich Štýrský, Toyen, Karel Teige či Adolf Hoffmeister. Kromě těchto známých jmen v oblasti české koláže jsou v galerii  zastoupena i raná díla Františka Hudečka, Františka Vobeckého či pohádkové ilustrace celoživotního surrealisty Libora Fáry, které připomenou současného nejvýznamnějšího tvůrce koláží u nás, Miroslava Huptycha. Oproti kolážím z rytin a knižních ilustrací působí potom jako protipól první čistě fotografické koláže Václava Zykmunda, směřující spíše k reklamní než surrealistické tvorbě. Čistě surrealistické jsou potom naopak drobné koláže André Bretona, Paula Éluarda a Suzanne Muzard, pocházející z nově nalezené sbírky.

Výtvarná technika koláže je ze své podstaty ideálním prostředkem k realizaci surrealistického principu náhodného setkání a vzniku nové skutečnosti. Vybrané detaily z fotografií, knižních ilustrací, nejrůznějších atlasů a časopiseckých reprodukcí umožňují v novém kolážovém celku spojovat a zaměňovat všední a náboženské předměty, běžná a fantaskní prostředí nebo vědecké a literární světy. Surrealistická koláž vychází sice z reality, ale z reality snu, která se skutečnosti často krutě vysmívá.

Lehkost, s jakou lze pouhým rozstříháním a slepením obrazu sestavit novou skutečnost, dostupnost nejrůznějších obrazových materiálů, z nichž lze vybírat detaily, a znalost základních surrealistických symbolů s sebou na druhé straně přináší nebezpečí prázdného opakování známých postupů a efektů. Nečekané kombinace erotiky a seriózně se tvářícího okolí či rozklad těla na samostatně jednající části se stávají díky svým prolamováním tabu přitažlivým nejen pro začínající umělce, ale obecně pro diváka začínajícího vnímat umění.

V prostorách Galerie Smečky se nabízí příležitost sledovat začátky tohoto vztahu jak v českém, tak i francouzském prostředí. V českém prostředí surrealistická koláž vyrůstala z obrazových básní poetismu a nebránila se vědomým tvůrčím zásahům umělce, na rozdíl od francouzských děl, která měla být především výsledkem lidského nevědomí a byla tvořena dle přísných surrealistických pravidel.

 

 

Kateřina Valentová
Kateřina Valentová
Další články autora