Návrat k ochranářským opatřením děsí ekonomy a investory po celém světě. Klíčové ukazatele důvěry investorů na americké burze, indexy S&P 500 a Dow Jones, od začátku roku spíš stagnují.

První jmenovaný ukazatel si oproti hodnotě na konci roku 2017 připsal jen něco přes jeden procentní bod a ten druhý dokonce o zhruba stejnou hodnotu oslabil. Ve srovnání s vrcholem z 26.1. 2018 pak lze u obou pozorovat pokles, a to o 6, respektive 8 procentních bodů.

Akciový trh s výkonem ekonomiky souvisí jen nepřímo a hodnota těchto indexů vyjadřuje spíše očekávání investorů. Přesto ale lze říci, že optimismus z počátku roku je v Americe pryč. 

Je to o to pozoruhodnější, že americká ekonomika momentálně šlape na plné obrátky, v ročním souhrnu roste nepřetržitě již od roku 2010 a poslední čtvrtletí, ve kterém byl zaznamenán meziroční pokles, zažila v roce 2014.

Trumpovy daňové úlevy navíc podnikům přinesly rekordní zisky a nezaměstnanost se od září 2015 drží pod pěti, a poslední dva měsíce dokonce pod čtyřmi procenty. Drtivá většina pesimismu se tak dá zřejmě přičíst na vrub obavám z nových cel, která by mohla vést k obchodním válkám. 

Cla na solární panely, namířená především proti Číně, ohlášená v lednu sama o sobě stačila na zchlazení rozpáleného akciového trhu a když se nyní Trump pouští i do spojenců, Kanady, Mexika a EU, věští mnozí dlouhodobou stagnaci mezinárodního obchodu.

Zatímco v případě Číny lze argumentovat, že jde o snahu o narovnání trhu, a že tedy Donald Trump nedělá nic dramaticky odlišného od Ronalda Reagana, který v reakci na domácí politické tlaky přijal rétoriku tzv. fair trade místo free trade. 

To je koneckonců i to, co v kampani hlásal sám Trump s ohledem na Čínu. Argument, že čínská politika ve vztahu k zahraničnímu obchodu znevýhodňuje její obchodní partnery, není až tak těžké dokázat. Prezident a jeho lidé ale sledují daleko větší cíl. Tento cíl byl celkem jasně vyřčený v kampani a administrativa jej sleduje v rámci vlastní logiky racionálním způsobem. 

Donal Trump vzbudil rozruch, když na Twitteru uvedl, že obchodní války lze snadno vyhrát. Je to jistě provokativní výrok a mnoho ekonomů s ním z dobrých důvodů nesouhlasí, ale těžko mohlo jít o překvapení. Budoucí prezident totiž už v kampani poukazoval na schodek zahraničního obchodu USA, který považuje za strategickou hrozbu.

Zároveň s tím dával opakovaně najevo, že pokud bude zvolen, zasadí se o návrat pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu (manufacturing), která ze Spojených států mizí. Dle jeho výkladu je to totiž způsobeno špatnými smlouvami o mezinárodním obchodu, přílišnou regulací například v oblasti životního prostředí a vysokou daňovou zátěží doma. 

Po nástupu do funkce se prezident zjevně rozhodl nejprve vyřešit poslední dvě zmíněné příčiny špatného stavu. Proto se okamžitě jal rušit veškerá nařízení prezidenta Obamy v oblasti ochrany životního prostředí, a to zdaleka nejenom v otázce emisí oxidu uhličitého. Na počátku tohoto roku například zabránil zavedení Obamou plánovaných opatření na ochranu vodních zdrojů. Podobně radikálně se republikáni spolu s prezidentem pustili do snížení daní, byť rozhodně nejde o největší snížení daňové zátěže v dějinách, jak se prezident rád chlubí. 

Když tedy teď americké firmy netrápí vysoké daně a regulace, je z pohledu Trumpova týmu načase pustit se do mezinárodního obchodu. Není pravdou, že by si neuvědomovali, že minimálně ke krátkodobým ztrátám dojde. Ministr financí Wilbur Ross přiznal, že to Američany bude chvíli bolet. Jejich dlouhodobé cíle, vyrovnání schodku mezinárodního obchodu a oživení zpracovatelského průmyslu, za to dle nich ale stojí. Je s podivem, jak málo se u nás o clech mluví ve světle těchto cílů.

Většina amerických ekonomů se shoduje, že snaha o záchranu průmyslu povede k poškození ostatních odvětví amerického hospodářství. K tomu je nutné připočíst, že zpracovatelský průmysl není zdaleka nejdůležitějším odvětvím nejsilnější ekonomiky světa, ať už s ohledem na svůj celkový výkon, počet zaměstnanců, nebo výši mezd.

Nezdá se tedy, že Trumpovy obchodní války budou pro USA jako celek výhodné. Rozhodně se ale nedá říci, že jsou nahodilé. Jde o promyšlenou, byť pomýlenou politiku a EU a ostatní partneři by se měli připravit na to, že minimálně do ledna 2021 se situace příliš nezlepší. 

Revue Forum Banner
Jiří Pondělíček
Jiří Pondělíček
Další články autora