Nový americký prezident nezřídka vzbuzuje rozpaky, personální politika se mu ale zatím daří. Jedním z jeho posledních úspěchů je nominace Neila Gorsucha do nejvyššího soudu.

Ani leckterý konzervativec, skeptický k hodnotovému ukotvení nového amerického prezidenta, nemůže popřít, že byl Trumpem v prvních týdnech jeho úřadu často příjemně překvapován. Kromě jeho kroků proti zdravotní reformě a odvážnému postupu v imigračních otázkách je to především umně sestavený kabinet, co skýtá značnou naději, že Trumpova předvolební stylizace do polohy přesvědčeného tradicionalisty nebyla pouhou vábničkou na voliče otrávené hegemonií liberální levice.

Že měl Trump v personálních otázkách zatím vesměs šťastnou ruku potvrzuje i nominace soudce Neila Gorsucha na již více než rok neobsazené místo na americkém nejvyšším soudě. Význam tohoto kroku je posilován skutečností, že jde o místo uprázdněné loňským úmrtím jednoho z intelektuálně nejvlivnějších konzervativních soudců v dějinách Nejvyššího soudu USA, Antonina Scalii. Scalia, někdy přezdívaný „Reaganem amerického soudnictví“, zanechal v judikatuře soudu tak významnou stopu, že se pro mnohé republikány již za svého života stal etalonem optimálního kandidáta na nejvyšší soud. A nový Scalia je nyní s nadšením – někdy až trochu pateticky – nalézán v Neilu Gorsuchovi. Nelze však popřít, že pro to skutečně zavdává celou řadu důvodů.

Pevný jako Scalia

Gorsuch, dosud soudce jednoho z federálních odvolacích soudů, je stejně jako Scalia uznáván pro svou nezpochybnitelnou vysokou odbornost a argumentační přesvědčivost. Je zároveň obdobně pevným zastáncem ústavněprávního originalismu – tedy přesvědčení, že ústava má být vykládána v souladu s cíli, s jakými byla vytvářena. Stojí tak v opozici proti „kreativním“ metodám výkladu ústavy v duchu takzvané Living Constitution, při nichž se liberální soudci ve svém zápalu nenechávají skutečným textem ústavy příliš omezovat. Gorsuch proslul též jako zanícený obhájce práv států proti federální moci a vlastní je mu rovněž odpor k soudcovskému aktivismu – stále častější snaze řešit i bytostně politické otázky cestou soudního rozhodování.

Nástup Neila Gorsucha, coloradského protestanta, navíc po delší době prolomí poněkud neobvyklé demografické složení nejvyššího soudu. Na to s oblibou upozorňoval Scalia (sám katolík), když chtěl názorně demonstrovat určitou odtrženost nejvyššího soudu od většinové společnosti. Všichni soudci stávajícího soudu jsou totiž buď katolíci, nebo židé (ač téměř 50 % Američanů jsou protestanti) a kromě jednoho všichni pocházejí z městských oblastí východního pobřeží či Kalifornie.

Čtení mezi ústavními řádky

Gorsuchova cesta na nejvyšší soud však vzhledem k možným obstrukcím demokratických senátorů zřejmě nebude snadná a její výsledek ani dosud není zcela jistý. Trumpovým vitálním zájmem v každém případě je, aby se soudce Gorsuch své funkce v názorově rozpolceném nejvyšším soudu ujal co možná nejrychleji. Trumpova administrativa, jež se zjevně míní pouštět do mnoha odvážných projektů a jíž nebude ze strany levice po právní stránce nic odpuštěno, musí očekávat, že se některé z jejích kroků dříve či později před nejvyšším soudem ocitnou.

Jednou z prvních zkoušek bude zřejmě rozhodování o Trumpově dekretu proti imigraci. Jak se ukázalo právě v tomto případě, ani řada nižších soudů nemá mnoho zábran před zásahy do sféry politického rozhodování, třebaže jen velmi volně ústavně podloženými. Pro liberální křídlo na nejvyšším soudě to platí dvojnásob, což se mimo jiné ukázalo ve věci prosazení stejnopohlavních manželství v roce 2015. Není jisté, jak bude Gorsuch rozhodovat v konkrétních případech, bude však nanejvýš klíčové, aby byl nejvyšší soud posílen o člověka, který se k podobnému čtení mezi ústavními řádky nepropůjčí a který ctí odlišnosti mezi úlohami soudce, úředníka a zákonodárce.

Článek je převzat s laskavým souhlasem autora i redakce z webu Pravý břeh.

Vavřinec Klener:
Vavřinec Klener:
Další články autora