Opustily rodiny, studia, práci a odjely do Donbasu. Proti Rusům a proruským banditům na východě Ukrajiny válčily stovky žen. Navzdory stereotypům a předsudkům se vyrovnaly mužům. Ale nemohou všechny počítat se stejnými výhodami, píše polská zpravodajská televize TVN 24 na svém webu o zkušenostech příslušnic ukrajinských vládních sil.
„Po návratu z bojů jsem se dlouho vzpamatovávala. Ale bude-li třeba, vrátím se tam a bez zaváhání,“ říká Viktorija Travinská z ukrajinské národní gardy. „Naším úkolem byl boj s diverzními a průzkumnými skupinami a dobývání okupovaných území,“ říká tato právnička z Ivano-Frankovska. „Je těžké popsat, jak jsem se poprvé cítila. Bála jsem se, ale věděla jsem, že není cesty zpět. Při každé další akci jsem se cítila jistější. Zvykla jsem si,“ vypráví o životě s výstrojí vážící 30 kilogramů.
Travinská je jednou ze stovky žen, které v Donbasu bojovaly v řadách národní gardy. Podle ukrajinského ministerstva obrany se protiteroristické operace, jak Kyjev nazývá válku se separatisty a Rusy, zúčastnilo 938 žen, vojaček i civilních zaměstnankyň. Statistiky nemusí být přesné – není totiž jisté, zda zahrnují i ženy z dobrovolnických jednotek, které byly posléze začleněny do ozbrojených sil.
Viktorija Dvorecká, manažerka z Kyjeva, bojovala v dobrovolnickém praporu Ajdar více než rok, z toho pět měsíců byla zástupkyní velitele roty. Na východ odjela loni v květnu, kdy se konflikt naplno rozhořel. U Luhanska se dostala do léčky a byla zraněna. Po smrti svého velitele se zabývala vyhledáváním těl zabitých vojáků, která předávala pozůstalým.
Ženám, které bojovaly s povstalci, nechyběla odvaha a rozhodnost. Některé odjely na východ nejprve jako zdravotnice a až později se chopily zbraní. Ukrajinská televize Kanal 5 referovala o matce dvou dětí, která přežila obklíčení u Ilovajska, kde padly čtyři stovky ukrajinských vojáků. Byla zraněna a zajata, po 48 hodin ji věznili bez jídla a pití. Na svobodu jí pomohli výsadkáři, kteří přesvědčili separatisty, že je ošetřovatelka. Ljudmyla Kalininová, matka čtrnáctileté dcery a sedmiletého syna, byla zdravotní sestrou – než v praporu Donbas vzala do ruky zbraň.
Právnička Lesa Vasylenková tvrdí, že generální štáb se s účastí žen v bojích na Donbasu smiřuje nerad. „Štáb rozhodl, že tam ženy nesmějí,“ tvrdí o nepsaném rozhodnutí po vypuknutí bojů v Donbasu loni v dubnu. Pro bojovnice se řešením staly dobrovolnické jednotky.
Když velitelé praporu Donbas loni v červnu vyhlásili nábor, zazněl dotaz, zda berou i dobrovolnice. Odpověděli, že mají místo pro 30 zdravotnic a spojařek.
„Oficiálně jsem byla v týlu, ale ve skutečnosti v průzkumné jednotce. Později jsem oficiálně povýšila na velitelku polních lázní. Ty samozřejmě vůbec neexistovaly,“ říká ironicky Dvorecká. „Ženy v armádě oficiálně nesmějí zastávat určité funkce kvůli fyzické náročnosti. I tak je ale vykonávají,“ říká a o diskriminaci tvrdí, že není na frontě, ale ve štábech. „Nechceme zvýhodněné zacházení, ale chceme mít stejná práva jako muži. Voják nemůže mít pohlaví,“ říká.
Velení praporu Ajdar ji chtělo oficiálně povýšit na zástupkyni velitele, ale nereagoval ani generální štáb ani ministerstvo obrany.
Mnoho žen podepsalo kontrakty s dobrovolnickými prapory a díky tomu mají nárok na výhody, pramenící z postavení účastníka bojů v Donbasu. To získalo na 70.000 lidí včetně tisícovky žen. Mají městskou dopravu a léky zdarma a slevu na komunální služby. Dvorecká získala toto postavení až po ročním starání a hlavně díky tomu, že na svůj případ upozornila při setkání se zástupci NATO v Kyjevu.
Jednou z žen z praporu Ajdar je i ta nejslavnější – pilotka Nadija Savčenková. Loni v červnu ji v bojích u Luhanska zajali separatisté, kteří ženu unesli do Ruska, kde ji soudí. Podle ukrajinské televize její matka stále usiluje o to, aby dceři přiznali postavení účastnice bojů.
„Pro ženy chybí stejnokroje a boty, potíž je i s lékařkou péčí. Pojem gynekologie v ukrajinské armádě neexistuje. Od služby je odrazují. Všude slyší, že mají zůstat doma, vařit a vychovávat děti,“ konstatuje novinářka Nasťa Melnyčenková.
Ale počet Ukrajinek ochotných sloužit vlasti neklesá. Nyní je v ozbrojených silách více než 14.000 žen, z toho asi dvě tisícovky důstojnic, ale jen 35 je ve velitelských funkcích. Dalších více než 30.000 žen pracuje jako civilní zaměstnankyně.
Neví se, kolik bojovnic v Donbasu přišlo o život. Podle generálního štábu se statistiky zabitých nevedou podle pohlaví.