Nový týdeník Faktor S přinesl ve svém prvním čísle dvě reportáže o dosud neznámých či málo známých realitních transakcích ministra financí a velkopodnikatele Andreje Babiše. Reportáže jsme s laskavým svolením redakce Faktoru S převzali.

Bílí koně žokeje AB

Andrej Babiš se zamotal do pseudokaruselu. Přes rodinné příslušníky se dostal k zemědělským pozemkům, ke kterým by jeho firmy jinak měly přístup zapovězený.

Kauza Čapí hnízdo, v jejímž rámci policie prověřuje trestní oznámení pro podezření z trestného činu dotačního podvodu, má podle zjištění týdeníku „Faktor S“ zajímavé pozadí. V době, kdy Čapí hnízdo nebylo oficiálně součástí holdingu Agrofert a jeho akcie drželi anonymní majitelé (viz Kauza Čapí hnízdo), dohlíželi na hospodaření farmy lidé z Babišova úzkého rodinného kruhu: Martin Herodes, Iveta Husáková a Adriana Bobeková.

O koho jde? Adriana Bobeková, která byla podle výpisu z obchodního rejstříku předsedkyní dozorčí rady, je Babišova dcera z prvního manželství. Martin Herodes (místopředseda dozorčí rady) je podle tří na sobě nezávislých zdrojů bratr ministrovy partnerky Moniky Babišové, dříve Herodesové. Také Iveta Husáková má velice blízký osobní vztah k Babišové. Na sociálních sítích obě zveřejňují společné fotografie. Jeden snímek jejich facebooková kamarádka komentuje (doslovně): „Mooooooc hezky sestřičky :-).“

Bratr Moniky Martin Herodes spolu s Husákovou figurují jako nastrčené osoby i v dalším případu – v Babišově pseudokaruselu, díky němuž se jeho firmy dostaly k půdě, na které hospodařily a na niž neměly během privatizace státních pozemků nárok.

Jak si posichrovat pozemky

Jde o pozemky v katastrálním území obcí Brod nad Tichou a Lom u Tachova, na nichž dlouhodobě hospodařila společnost Respo podléhající firmě Primagra z holdingu Agrofert. Půda až do roku 2009 patřila státu. Pak došlo k její privatizaci, během níž se k pozemkům mohly dostat jen „české fyzické osoby, obce, osoby oprávněné k náhradní restituci, veřejné vysoké školy, které zajišťují vzdělávání v zemědělských a lesnických oborech, a veřejné výzkumné instituce, které provádějí výzkum v zemědělských nebo lesnických oborech“. Tak pravil zákon.

Ten současně stanovil podmínku, že nabyvatelé musejí být samostatně hospodařící rolníci, případně podílníci společností či družstev hospodařících na privatizovaných pozemcích nejméně tři roky. Podílníky ve společnosti Respo se Herodes a Husáková stali na přelomu let 2008 a 2009.

MARTIN HERODES. Bílý kůň v černém kabátu. Sestru Moniku (Babišovou) nezapře.
MARTIN HERODES. Bílý kůň v černém kabátu. Sestru Moniku (Babišovou) nezapře.

Krátce nato nakoupili zmíněné pozemky. Martin Herodes získal od státu přibližně 150 hektarů půdy. Část kupní ceny složil v hotovosti, zbytek byl rozložen na 30 ročních splátek, které činily přes 600 tisíc korun.

Podobně to proběhlo v případě tehdy sotva 22leté Ivety Husákové. Ta Herodese zplnomocnila k pořízení zhruba 125 hektarů půdy a ročně měla splácet přes 300 tisíc korun.

V tuto chvíli měl Andrej Babiš pozemky, na kterých jeho firma hospodařila, posichrované. Patřily lidem z jeho blízkého okolí.

Poděkování Bendlovi

Zdálo se, že situace zůstane takto „zabetonovaná“ po dlouhé desítky let. Zákon, na jehož základě byla státní zemědělská a lesní půda privatizována, stanovoval na jedné straně výhodné podmínky pro nákup, ale také poměrně tvrdé podmínky pro následující období.

Současně drasticky omezil vlastnické právo ke zprivatizované půdě. Pokud chtěl nabyvatel pozemek prodat, musel se nejprve dotázat Pozemkového fondu ČR, zda nechce uplatnit předkupní právo. Pokud stát pozemek získat zpět nechtěl, bylo možné ho prodat dále. Jenže státního předkupního práva se nezbavil ani tento další vlastník. Zemědělci tak například nemohli tuto půdu zatěžovat zástavním právem a tak prakticky ani získat bankovní úvěry na rozvoj.

V roce 2012 proto tehdejší ministr zemědělství Petr Bendl připravil novelu zákona, která všechny tyto překážky odstraňovala. „Prosadili jsme ji proto, aby se drobní zemědělci mohli rozvíjet. Dosavadní úprava prakticky blokovala jakýkoli trh se zemědělskou půdou,“ řekl Bendl Faktoru S.

Změna se týkala 60 tisíc zemědělců a zhruba 600 tisíc hektarů zprivatizované půdy. Tedy i těch, které vlastnili Herodes s Husákovou. Poté již nestálo nic v cestě tomu, aby půdu, kterou pro něho nakoupili, mohl Babiš oficiálně získat pro své firmy.

ČAPÍ HNÍZDO. Chvíli Babišovo, chvíli zase ne, nakonec však přece jen ano. I s 50 miliony z evropských fondů.
ČAPÍ HNÍZDO. Chvíli Babišovo, chvíli zase ne, nakonec však přece jen ano. I s 50 miliony z evropských fondů.

Babiš nakupuje

A tak v roce 2015 uzavřel Martin Herodes smlouvu s Babišovou společností Imoba. Pozemky podle ní prodal za více než 23 milionů korun. Část peněz připadla na doplacení zbývajících splátek Státnímu pozemkovému úřadu, 1,3 milionu korun bylo zaplaceno společnosti Respo a zbývajících 17,4 milionu korun bylo odesláno na účet u Komerční banky.

Obdobně se postupuje u druhé kupní smlouvy, kterou má Faktor S také k dispozici a na jejímž základě prodává pozemky Iveta Husáková. Smlouva ze 17. prosince 2015 stanovuje prodejní cenu na 30,5 milionu korun, z níž společnost Imoba uhradí zbývající splátky Státnímu pozemkovému úřadu, další čtyři miliony společnosti Respo a zbývajících 17,6 milionu korun odchází na účet u Komerční banky.

„Tímto způsobem se ten zákon o privatizaci státní půdy tak trochu obcházel,“ říká agrární analytik Petr Havel.

Není bez zajímavosti, že tento účet má stejné číslo jako v případě smlouvy Martina Herodese. Rodinný kruh se tak uzavírá. Babiš se dostal k pozemkům a jeho firma poslala peníze dvěma rodinným blízkým na účet, jehož skutečný vlastník zůstává zahalen v mlze.

KAUZA POZEMKY

1999 – Nabývá účinnosti zákon stanovující podmínky privatizace státní zemědělské a lesní půdy. Společnost Respo, kterou časem celou ovládnou firmy z holdingu Agrofert a jež hospodaří na privatizovaných pozemcích u Tachova, nemá nárok půdu od státu koupit.

2008–2009 – Na přelomu let kupují Martin Herodes a Iveta Husáková podíly ve společnosti Respo.

■ 2009 – Herodes a Husáková kupují pozemky od státu.

2015 – Herodes i Husáková pozemky prodávají společnosti Imoba, která skrze SynBiol patří Andreji Babišovi. Na jednom a tomtéž bankovním účtu u Komerční banky přistává více než 34 milionů korun za pozemky Herodese i Husákové.

KAUZA ČAPÍ HNÍZDO

17. 1. 2008 – Vzniká farma Čapí hnízdo, a. s., přeměnou z obchodní společnosti ZZN AGRO Pelhřimov, s. r. o., na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady (ZZN Agro Pelhřimov do té doby patří Agrofertu).

17. 1. 2008 – Martin Herodes (bratr Moniky Babišové), Adriana Bobeková (dcera Andreje Babiše z prvního manželství) a Iveta Husáková (blízká Moniky Babišové) jsou zvoleni do dozorčí rady Čapího hnízda na téže valné hromadě.

17. 1. 2008 – Čapí hnízdo získává pouze dva anonymní akcionáře.

15. 9. 2008 – Zahájena stavba Čapího hnízda.

22. 10. 2008 – Farma získává z evropských peněz dotaci 50 milionů korun na projekt Čapí hnízdo. Na dotaci mají nárok jen ti, kteří prokazatelně nemohou stavět jen za své (Agrofert by nesplnil).

5. 1. 2010 – Herodes, Husáková i Bobeková ukončují členství v dozorčí radě Čapího hnízda, Herodes se stává místopředsedou představenstva.

1. 6. 2014 – Čapí hnízdo zaniká výmazem z obchodního rejstříku a stává se součástí společnosti Imoba, kterou skrze společnost SynBiol vlastní sám Andrej Babiš.

U Babiše na dvorku

Mezi slovenskými nemovitostmi Andreje Babiše žádné opulentní Čapí hnízdo nenajdete. Chaloupky, kterým chybí už jen muří noha a baba Jaga místo vrátného, ano.

Při toulkách slovenskou minulostí Andreje Babiše jsme zavítali třeba do Borinky – vesničky, kde se původně ani nesmělo stavět kvůli plánovanému vodnímu zdroji pro Bratislavu. Až po roce 1989 zákaz padl a v Borince vypukl velký stavební boom. Důvod je jasný – do Bratislavy se dostanete na tři sešlápnutí plynu, prostředí je krásné. Těžko se Babišovi divit, že investoval peníze zrovna sem.

Přijíždíme v brzkých ranních hodinách, všude ticho, prázdno. Číslo popisné nepotřebujeme, je to ten nejzanedbanější a nejohyzdnější dům široko daleko. Vymlácená okna, vylomené dveře, plesnivé stěny a neskutečný nepořádek. Ještě před dvaceti lety s ním prý měl Babiš velké plány. Měly tu vyrůst tenisové kurty, bazén… To všechno vzal čas.

Babiš dům prodat nechce. Buď k němu má příliš osobní vazby, nebo soucítí s bezdomovci, kteří objekt v létě obývají.

Sousedy má každopádně naprosto loajální. Například paní Valéria Horná: „Víte, mně byl Babiš proto sympatický, neboť v době, kdy celé Slovensko šílelo po Mečiarovi a Čechy po Klausovi, tak Babiš a já jsme měli stejný politický názor. A Babiš mi tehdy řekl, že odchází do Čech, protože na Slovensku se nedá za Mečiara podnikat, jen krást,“ říká nám žena, která by nejspíš chtěla vypadat jako někdo aspoň o trochu lepší než starousedlíci.

Dušovala se, že ji těší, jak vzácného souseda má. Musí to být veliká radost, tak veliká, že přebije i hrozný zápach, který se z vybydleného Babišova stavení line.

Babišovy domky, domečky a chaloupky na Slovensku
(fotografie si zvětšíte rozkliknutím)

Babiš zedníkem

Řadový rodinný dům, který si Andrej Babiš postavil vlastníma rukama, je ke zhlédnutí v Devínské Nové Vsi v ulici Pieskovcova a není na něj úplně hezký pohled.

Při jeho stavbě si Babiš máknul tak intenzivně, že se zranil. Při nahazování domu míchal omítku tak vehementně, až mu kamínek vystřelil přímo do oka. V současné době má však dům už nového majitele, který se o jeho zvelebování příliš nestará. Zdi domu jsou špinavé a promočené, z rohů se pomalu rozlézají mapy plísně. Balkon zdobí kočičí zázemí, které by v případě nutnosti pojalo celý regiment koček. Na pohled to celé působí poněkud depresivně.

Při rozhovoru se současnou majitelkou si nelze nevšimnout strachu v jejích očích.

„Nic nevím, nikoho neznám, od koho jsem dům kupovala, si nepamatuju a ta částka taky nesouhlasí,“ tak nějak by se daly shrnout její vyhýbavé odpovědi.

Blbá nálada

Stejné je to v celé Devínské Nové Vsi, vesnici, kde mimochodem Babiš vlastní ještě jeden dům, přesněji celý komplex domů. Jeden pro sebe, dva pro osobní ochranku, další kdoví pro koho. V bazénu se nejspíš koupou všichni pěkně vespolek.

Sousedé vůbec netuší, že rozlehlý objekt patří Babišovi.

„Podle mě to jsou kanceláře,“ říká nám jeden z místních obyvatel. „Je tu ochranka, střídají se, tak co by asi hlídali.“

Babiš v Devínské Nové Vsi podle všeho patří k nepopulárním tématům zhruba na úrovni incestu a otcovraždy. Ještě před rokem ukazoval novinářům dlouho utajovanou stopu své minulosti. Tehdy si na druhého nejbohatšího obyvatele Česka místní obyvatelé moc dobře pamatovali. Podle jisté paní Emílie to byl bezkonfliktní soused, který jim pomáhal, když stavěli, a vždy uměl podat pomocnou ruku.

O rok později už bez jeho přítomnosti nikdo nic neví, nikdo nic neviděl a po paní Emílii se slehla zem.

Dům na dvě půlky 

Po pár hodinách cesty, ve vesničce Liptovská Lúžna u Ružomberku, nás však čeká ještě zajímavější příběh – dům, který je rozdělen na dvě poloviny. První vlastní manželé Ivana a Milan Rajniakovi, druhou zdědil Babiš po otci. Jedna polovina domu je krásně zrekonstruovaná, o druhé se to tak docela říct nedá. O té Babišově.

Při rozhovoru s Ivanou Rajniakovou, majitelkou úpravnější části, se dozvídáme, že Babiše už několikrát oslovili s nabídkou, že od něho jeho polovinu odkoupí.

„Prý že až bude mít čas, ozve se nám,“ vypráví paní Rajniaková. „Že má volby a tak podobně.“

Od voleb uplynuly skoro tři roky – a Babiš mlčí.

Nutno poznamenat, že v Lúžné ze vzácného souseda tolik radost nemají a dávají to otevřeně najevo. Zásluhu na tom budou mít třeba kuny, myši a krysy, jimž Babišova polovina domu otvírá pohostinnou náruč a které na své hladové výpravy vyrážejí do okolních zahrad, domů i stodol.

Ještě jedna ruina 

To v obci Jarabá v okrese Brezno, kam jsme při našich toulkách Slovenskem zapadaným čerstvým sněhem také zavítali, patří Babišovi rekreační chata. Tak to alespoň stojí černé na bílém v katastru nemovitostí. Ve skutečnosti stojíme před zchátralou ruinou postrádající jakoukoli údržbu a péči. A právě té se chtěl u Babiše dovolat Juraj Pružinec. Ještě v létě byl ohledně českého ministra financí docela kritický. Měl v plánu ho kontaktovat s prosbou o stržení či prodání nemovitosti. O půl roku později, ačkoli se na stavu nemovitosti nic nezměnilo, se názor pana starosty překvapivě změnil. Teď je z něho Babišův velký fanda. „On má jiné starosti – aby to v Čechách fungovalo, ať vám to Slovák ukáže,“ říká. Na otázku, proč se nakonec rozhodl Babiše nechat na pokoji, odpovídá: „Já jsem o tom debatoval s kamarády i s právníky. Říkali mi, abych nedráždil hada bosou nohou.“

Pan starosta očividně zná pokračování tohoto přísloví: nedráždi hada bosou nohou, nebo tě uštkne. Jediné, co se nakonec dovídáme, je, že občan Andrej Babiš platí daň z nemovitosti vždy řádně a včas. Vzorně odvádí i daň za odpad, přestože tu po sobě žádný nenechává. Pokud tedy za jednu velkou hromadu odpadků nepovažujeme celý jeho „rekreační objekt.“

■ ■ ■

Časopis Faktor S je nový týdeník, který se věnuje převážně ekonomice a politice. Svým pojetím jde o unikátní magazín, pro který je charakteristická jak zdravá novinářská agresivita, tak i nadhled, ironie a ochota jít za hranice toho, co je v českých médiích obvyklé. Zaměřuje se na ekonomické a politické kauzy, rozplétá pavučiny vztahů mezi výraznými osobnostmi z byznysu a politiky z domova i ze zahraničí. V jedné třetině svého obsahu se Faktor S věnuje i otázkám životního stylu.

Nový týdeník Faktor S je právě v prodeji.

FaktorS-01

FaktorS-02